Články odjinud

ANALÝZA: Blíží se Madurův pád? Do osudu Venezuely promluví armáda i velmoci

ANALÝZA: Blíží se Madurův pád? Do osudu Venezuely promluví armáda i velmoci

Krize ve Venezuele graduje. Po několika dnech protestů desetitisíců lidí se předseda venezuelského Národního shromáždění Juan Guaidó prohlásil prezidentem. Vzápětí jej uznal americký prezident Donald Trump a státy tzv. Limské skupiny. Končí definitivně éra diktátora Nicoláse Madura, který dovedl kdysi prosperující zemi s největšími zásobami ropy na světě k bídě a hladu?

„Nyní je ta chvíle,“ cituje britský list The Times 36letou účetní, která spolu s desítkami tisíc dalších lidí vyrazila protestovat do ulic hlavního města Venezuely Caracasu. V jiném městě, San Cristóbalu, zemřeli při středečních protestech nejméně dva lidé.

Demonstranti mají jasný cíl – ukončit téměř šest let trvající vládu Nicoláse Madura a po dvaceti letech skoncovat se socialistickým experimentem, jenž nastartoval Madurův předchůdce Hugo Chávez.

Ústavní krize vyvrcholila ve středu, kdy předseda Národního shromáždění Juan Guaidó přistoupil k bezprecedentnímu kroku a prohlásil se prezidentem namísto Madura, který oficiálně vyhrál loňské volby, jež ale řada zemí včetně USA považuje za zmanipulované. Maduro reagoval na poslední dění vystoupením před davem příznivců, kterým mimo jiné vzkázal, že „zvítězí“.

Madurova vláda
Nicolás Maduro zahájil další funkční období 10. ledna, ale opozice i mnohé země regionu jej neuznávají. Šestapadesátiletý levicový politik je u moci od března 2013 a od té doby se v zemi konala řada manifestací za demokratické volby a řada protestů proti porušování lidských práv režimem a proti řízené hospodářské politice vlády, kvůli níž absolutně kolabuje ekonomika.

Současné události v Caracasu nejsou bleskem z čistého nebe. Odpor proti Madurovi sílí už několik let. Prezident přivedl zemi do bídy takového rozsahu, kdy například rodiny nemají peníze ani na to, aby uživily děti. Ekonomika kolabuje, Venezuelu svírá hyperinflace, v troskách je kdysi vyzdvihované zdravotnictví.

Podle OSN opustily od roku 2014 Venezuelu tři miliony lidí, to je zhruba deset procent obyvatel. Think tank Brookings Institution varuje, že v následujících letech se k nim může přidat dalších pět až sedm milionů lidí. Největší migrační krize světa zasáhla především sousední státy, které si s uprchlíky neví rady. Problémy má například Kolumbie, která přijala milion běženců.

Kdy protesty začaly?

Sama Venezuela je na nohou od pondělí, kdy se na předměstí Caracasu pokusily některé vojenské jednotky o vzpouru. Neúspěšnému pokusu předcházelo Guaidóvo vystoupení, v němž dal najevo ochotu převzít moc ve státě a prohlásil Madura za uzurpátora. 

Ústavní krize je ale déletrvajícím symptomem posledních let. Ve Venezuele vedle sebe fungují dva parlamenty. Kromě Národního shromáždění zná země také tzv. Ústavní národní shromáždění. To má 545 míst, z nichž 503 obsadili Madurovi stoupenci a zbytek zůstal prázdný.  

Úkolem instituce, která vznikla v roce 2017, měl být návrh nové ústavy. Rychle se ale prohlásila za legislativní komoru a postavila se nad Národní shromáždění, jemuž sebrala pravomoci. Loni například zakázala třem opozičním stranám účastnit se prezidentských voleb.

Národní shromáždění, které vzniklo v roce 2000 a má 167 poslanců, bylo dlouho pod taktovkou vládních socialistů. Ti ale po volbách v roce 2015 poprvé ztratili většinu a opozice jej ovládla i loni. Do čela komory si zvolila již zmíněného 35letého Juana Guaida, který se tak stal lídrem protimadurovských sil.

Kdo je Juan Guaidó? 

Guaidó byl donedávna neznámým člověkem. V minulosti se angažoval jako lídr studentského hnutí, které protestovalo proti Chávezovi. Mladý inženýr mohl odjet za prací do Mexika. Nabídku ale odmítl a dál se věnoval politickým aktivitám v rodné zemi.

Jeho zvolení do čela Národního shromáždění vlilo novou krev do žil opozice. Ta byla dlouhé roky fragmentovaná a neschopná koordinované reakce. To se nyní zjevně mění. 

Guaidó už při svém projevu po zvolení deklaroval vůli svrhnout Madura. Nespecifikoval ale, jak to chce udělat. Až teď, ve středu přistoupil k radikálnímu kroku, který rychle získal podporu Spojených států, ale i jihoamerických zemí a Kanady, tedy států sdružených pod hlavičkou tzv. Limské skupiny. Guaidó slíbil, že zemi dovede ke svobodným volbám, a vyzval armádu, která dosud podporovala Madura, aby se neřídila příkazy vlády.

Padne Maduro?

Guaidóvo prohlášení je ale spíše začátkem dlouhého dramatického příběhu boje opozice a vlády, nikoli rychlým a definitivním koncem Madurovy epochy. Protesty v ulicích potlačují a zaměstnávají příslušníky Národní gardy, kteří proti demonstrantům používají slzný plyn a další arzenál. Prezident zareagoval tím, že akci oponentů označil za americkou vládou organizovaný převrat, přerušil diplomatické styky s USA a vyzval jejich diplomaty, aby do 72 hodin opustili zemi.

Spojené státy skutečně mají na Madurově konci zájem a opoziční snahy podporují. V úterý se na podporu protivládních sil jménem prezidenta Trumpa vyslovil viceprezident Mike Pence. K odstoupení Madura vyzval i ministr zahraničí USA Mike Pompeo. Dodejme, že Trump v minulosti dokonce uvažoval o vojenské intervenci, nikdy k ní ale nepřistoupil.

Maduro je ale dlouhodobě trnem v oku nejen Washingtonu, ale i většině latinskoamerických zemí, které trápí migrační vlny z Venezuely. Jeho svržení by rádi viděli například v Kolumbii a radikální rétoriku zvolila i administrativa nového brazilského prezidenta Jaira Bolsonara. Brazilský ministr zahraničí Ernesto Araújo dokonce hovořil o potřebě venezuelského „osvobození“. Evropská unie v reakci na aktuální vývoj skrze svoji šéfdiplomatku vyzvala zemi k uspořádání svobodných voleb a podpořila Národní shromáždění v čele s Guaidóem.

Maduro přes to všechno ještě není jen tak na odstřel a krizi může ustát. Záleží, zda si udrží podporu armády, která je v zemi klíčovou institucí. Ministr obrany ve středu uvedl, že venezuelské ozbrojené složky Guaidóa jako prezidenta neuznávají. Do hry teď můžou promluvit zájmy regionálních hráčů typu Kuby, ale především globálních velmocí. V tomto ohledu je nutné připomenout fakt, že Venezuela je obecně známá jako země s největšími zásobami ropy na světe.

Nad Madurem dosud držely ochrannou ruku Rusko a Čína. Do zbídačené země posílaly peníze. Také jejich trpělivost se však v posledních měsících pomalu ztrácí. Pokud by se však Rusko a Čína postavily za Madura i nyní, může venezuelská krize přerůst v něco, co jsme byli zvyklí vídat během studené války. Jakýsi zástupný konflikt, během nějž se střetávají zájmy velmocí na cizím území.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud