Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Klíčový summit NATO. Rozloží Trump alianci a přimkne se k Putinovi, nebo ji naopak posílí?

ANALÝZA: Klíčový summit NATO. Rozloží Trump alianci a přimkne se k Putinovi, nebo ji naopak posílí?

Šéfové evropských zemí NATO se bojí, s čím přijede na summit aliance v Bruselu americký prezident Donald Trump. Aliance je dnes v nejlepší kondici za poslední léta a to by mohl Trump ocenit. Zároveň ale Trump kritizuje Evropany za nízké zbrojní výdaje, řekl, že NATO je „překonané“. Z Bruselu navíc zamíří na setkání s ruským prezidentem Vladimir Putinem s cílem zlepšit americko-ruské vztahy. Možná na úkor Evropanů.

Nejednoznačný postoj vůči svým spojencům v NATO je taktikou amerického prezidenta, tvrdí jeho poradci, na které se odvolává tradičně dobře informovaný americký list The Wall Street Journal. Donald Trump prý chce skutečně vyvolat mezi dalšími členy NATO obavy o to, zda jim Američané v případě nouze přijdou na pomoc. Jinak řečeno, zda Severoatlantická aliance skutečně funguje a zda Amerika přijde na pomoc v případě možného ruského útoku na některou členskou zemi. Cílem je donutit Evropany a Kanadu, aby utráceli více za svoji obranu.

Všichni členové NATO se totiž v roce 2014 zavázali, že budou dávat na obranu minimálně dvě procenta svého HDP. Tehdy toto kritérium splnily pouze tři země – Spojené státy, Velká Británie a Řecko. Letos by ho mělo splnit už devět zemí. Podle Trumpa je to ale pomalý pokrok a připomíná, že většinu celkových zbrojních výdajů aliance platí Spojené státy. „Chci říci NATO (na summitu), musíte začít platit své účty,“ prohlásil Trump minulý týden. „Spojené státy se nebudou starat o všechno.“ Otázkou je, kam až se svými hrozbami spojencům může Trump zajít. Podle časopisu The Economist by mohl například pohrozit, že na země, které nevydávají na obranu alespoň dvě procenta HDP, se nevztahuje článek pět smlouvy o NATO.

Jde o článek, který říká, že když bude napaden jeden z členů aliance, ostatní mu přijdou na pomoc. Něco takového by znamenalo povzbuzení pro Rusko, aby zvýšilo svůj tlak například na Norsko či Dánsko. Byl by to zároveň signál, že vazba mezi Evropou a Amerikou je oslabena a že Trump bude jednat s Putinem bez ohledu na evropské spojence. „Byl by to nejhorší výsledek, zničilo by to to, čeho jsme dosáhli za poslední léta,“ říká Ben Hodges, bývalý velitel americké armády v Evropě.

Za několik posledních let totiž došlo k výraznému posílení Severoatlantické aliance. Rostou výdaje na obranu, vznikají nové jednotky, dvě nová vojenská velitelství. Na dvoudenním summitu v Bruselu mají státníci také odsouhlasit plán „čtyřikrát třicet“, podle kterého by mělo mít NATO do konce roku 2020 k dispozici k nasazení do třiceti dnů 30 mechanizovaných brigád, 30 letek bojových letadel a 30 válečných lodí. Mělo by to umožnit rychle zareagovat na případný útok proti NATO. V Bruselu se bude jednat i o tom, jak rychle přesunovat vojáky a techniku po Evropě, což je pro alianci klíčová otázka, zdůrazňuje Hodges.

Jedná se o odstranění byrokratických překážek, jako je například vydávání povolení pro zahraniční vojáky, rekonstrukci mostů, aby unesly těžké americké tanky M1 Abrams, vylepšení přístavů v Nizozemsku nebo zajištění dostatku železničních vagónů pro přepravu vojenské techniky v Německu. NATO totiž vůči Rusku zaostává nikoliv ve vojenské síle, tam má naopak převahu, ale ve schopnost přesunout své armády tam, kde jich může být potřeba. Přitom tyto plány podporuje i Trump a jeho generálové oceňují, jak se spojenci snaží posílit NATO. Trump toho dokonce udělal pro posílení Severoatlantické aliance více než jeho předchůdce Barack Obama, uvádí Wess Mitchell z amerického ministerstva zahraničí, kterého citují noviny The Wall Street Journal,. I když to tak rétoricky nevypadá, dodává Mitchell.

Trumpovu tvrdou rétoriku vůči spojencům v NATO se snaží zmírnit podle listu The Financial americký ministr obrany Jim Mattis. Ujišťuje je prý, že přestože některým z nich poslal Trump ostrý dopis kárající je za nízké zbrojní výdaje, nic vážného se neděje. Mattis se snaží ukázat, že Spojené státy stále stojí za svými spojenci a NATO se kvůli USA rozhodně nerozpadne. Jenže není jisté, jak bude na summitu v Bruselu postupovat prezident Trump, který se rád spoléhá na svůj tvrdý a chaotický styl vyjednávání. A zda mu budou stačit sliby spojenců, že urychlí zvyšování výdajů na obranu. K tomu jsou zřejmě některé evropské země připraveny. „Nikde není vytesáno do kamene, že se budou transatlantické vztahy nadále zdárně rozvíjet,“ varoval nedávno generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. „Ale doufám, že je udržíme,“ dodal. První vážný test přijde už tento týden.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744