Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Antisemitismus se vrací. Ve Francii se Židé bojí, za 10 let jich uteklo přes 60 tisíc, říká historik

Antisemitismus se vrací. Ve Francii se Židé bojí, za 10 let jich uteklo přes 60 tisíc, říká historik

Francií v březnu otřásla vražda židovské seniorky Mireille Knollové, která jako dítě vyvázla z transportu do Osvětimi. Případ znovu vyvolal debatu o rostoucím antisemitismu v zemi. Židé se bojí a utíkají do zahraničí – říká v rozhovoru pro info.cz Marc Knobel, historik z Rady židovských institucí ve Francii (CRIF).

Na konci března Francii šokovala vražda židovky Mireille Knollové, čelí země novému vzestupu antisemitismu?

Ministerstvo vnitra uvedlo, že počet antisemitských projevů vzrostl v roce 2017 „zneklidňujícím způsobem.“ Co to znamená? Těchto projevů bylo sice celkově o něco méně než v nejhorších letech, třeba v roce 2002 nebo 2015, v podkategorii násilných činů ale vidíme nárůst o 26 procent (ze 77 na 97). O 22 procent také stoupl počet případů poničení židovských posvátných míst a hřbitovů, což je na pováženou. Abychom porozuměli závažnosti problému, připomenu, že ve Francii je asi 500 000 až 600 000 Židů, tedy zhruba procento celkové populace. Když vezmeme všechny rasistické útoky v zemi, podle zprávy Organizace pro ochranu židovských komunit, v roce 2015 představoval podíl těch antisemitských 40 procent, v roce 2016 30 procent. Na těchto číslech vidíte, že poměr útoků na Židy vzhledem k jejich zastoupení v populaci je opravdu velký.

Dá se situace srovnat s jinou zemí EU?

Rekordní počet antisemitských útoků zaznamenali v první polovině roku 2017 také ve Velké Británii, bylo jich o 30 % víc než předchozí rok. Ani Německo není vůči antisemitismu imunní, jak ostatně podotkla i Angela Merkelová na konci ledna. Podle několika průzkumů tíhne k antisemitským postojům až 15-20 procent Němců. Většina činů je motivována nákloností k extrémní pravici, k tomu se přidávají motivace způsobené izraelsko-palestinským konfliktem a napětím kvůli uprchlické krizi.

Jaké jsou důvody nesnášenlivosti ve Francii?

Počet násilností a výhružek proti Židům ve Francii výrazně narůstá od druhé intifády v roce 2000. Od té doby se v některých lidech zakořenil pocit nepřátelství vůči Izraeli, který živily mediální zprávy o konfliktu na Blízkém Východě. Někteří si do tohoto konfliktu mohou projektovat vyloučení a neúspěch, který zažívají ve Francii. Navíc stále vládnou dávné stereotypy. Vzpomeňme například na tragickou vraždu třiadvacetiletého muže, Ilana Halimiho, z března 2006. Tam vidíme přežitek strukturálního antisemitismu, který vychází z pradávných klišé. Únosci ho zavraždili, protože si mysleli, že má peníze. Dalším důvodem je narůstající islamistický terorismus. To se týká třeba případu v Toulouse z roku 2012, kdy džihádsita brutálně zavraždil tři děti a učitele v židovské škole. V roce 2015 zase terorista zabil čtyři lidi v židovském obchodě v Paříži. Islamisté mají vliv hlavně na předměstích, dokáží jasně pojmenovat a určit nepřítele, ať už to má být Francie, nebo Židé a přesvědčit ostatní o tom, že jsou hrozbou.

Milníkem byl tedy rok 2000?

Právě od října 2000 se izraelsko-palestinský konflikt, který se Francie v podstatě netýká, zakořenil v myslích arabsko-židovské komunity a také v extrémně levicových kruzích. Poslední  antisemitskou vlnu ve Francii i jinde charakterizuje mobilizace muslimského světa proti Izraeli a sionismu. Setkáváme se s naprostou delegitimizací Izraele. Propalestinští aktivisté a islamisté se nespokojí jen s kritikou izraelské politiky, přímo velebí její zničení.

Jakou roli hraje za této situace popularita stran jako Národní fronty ve Francii?

Do roku 2000 byl antisemitismus ve Francii spojován právě s radikální pravicí. Jean-Marie Le Pen, tehdejší předseda Národní fronty, například označil plynové komory jako historický detail. Cílem Marine Le Penové pak bylo stranu této nálepky zbavit. Vymezila se proti antisemistismu a vyloučila otce ze strany. Nicméně v jejím okolí zůstavají někteří politici či sympatizanti s velmi nejasnými postoji. Vedle extrémní pravice bych ale řekl, že jsou to spíš menší extrémně levicová uskupení, která dnes neskrývají svou nenávist vůči Židům.

Proto CRIF zakázala účast na pietním pochodu za Knollovou jak Národní frontě, tak levicové France Insoumise? Za tento krok byla vaše organizace kritizovaná…

CRIF nikdy nezakázala Marine Le Penové, ani Jean-Lucovi Mélenchonovi, aby na pietní setkání přišli. Nikdo jim účast nezakázal, jen jim bylo sděleno, že není žádoucí. Předseda CRIF Francis Kalifat v rozhovoru pro Le Figaro to vysvětlil tak, že vzpomínka na 85ti letou ženu by měla být slavnostní a důstojná.

Máte představu, kolik Židů už kvůli nepříznivé situaci opustilo zemi?

Jak jsem říkal, ve Francii je asi půl milionu Židů, Mezi lety 2005 až 2017 odešlo ze země 61 911 Francouzů židovského vyznání. To znamená asi desetina. Důvody mohou být různé: mladí lidé odejdou za studii nebo za prací, důchodci zase chtějí na stáří do Izraele, jiní se znovu setkají s rodinami. Kdyby byla situace v pořádku, většina by neodcházela.

Obracejí se na vás lidé často o radu? Cítí se v nebezpečí ?

Dostáváme hodně dotazů. Lidé jsou znepokojení, bojí se. Často váhají. Když pak roste násilí, rozhodnou se odejít.

Jak na antisemitismus reaguje francouzská populace? Je to téma, které zvedá ze židle?

Vláda i politici mnoho let označovali tyto útoky za běžné útoky. Zatímco pro nás bylo zřejmé, že jde o antisemitské projevy. Museli jsme čekat až do roku 2003, než poprvé silně zareagoval tehdejší prezident Jacques Chirac. Tehdy přišel první zlom. Lidé si ale dál mysleli, že se jich terorismus netýká. Až po atentátech v Paříži a Nice pochopili, že může zasáhnout každého. Nicméně musím říct, že dlouhá léta byli lidé spíše lhostejní.

Po útoku na Knollovou prezident Macron ujistil, že přijme potřebná opatření, jaká by podle vás měla být? Jaké kroky plánujete vy v rámci CRIF?

Teoretizovat už nestačí, musíme si připomenout základní republikánské hodnoty. Francie má pluralitní identitu, a my jako spoluobčané musíme ctít základní hodnoty a žít společně. Dál apelujeme na bezpečnostní složky, aby zajistily bezpečnost lidí i posvátných míst. Útočníci musí být stíháni. Je třeba neustále opakovat, že antisemitismus není názor, ale trestný čin, který je potrestán. Je dobře, že Evropský parlament rozšiřuje definici antisemitismu i na projevy nepřátelství vůči Izraeli. A klíčové bude v tomto směru samozřejmě vzdělávání. Musíme začít u nejmladších, než bude pozdě. Rasistou se člověk nerodí, ale stává.