Bitva Trumpa s Kongresem přerůstá v ústavní krizi. Demokraté mohou využít skrytou zbraň | info.cz

Články odjinud

Bitva Trumpa s Kongresem přerůstá v ústavní krizi. Demokraté mohou využít skrytou zbraň

Americký ministr spravedlnosti William Barr pohrdá Kongresem, usnesl se ve středu sněmovní právní výbor. Totožně by mělo skončit i hlasování na plénu Sněmovny reprezentantů. Už nyní je ale jisté, že bitva mezi Kapitolem a Bílým domem, kterou naplno odstartovalo zveřejnění tzv. Muellerovy zprávy, dospěla do další fáze. Politici mluví o ústavní krizi a Kongres by teoreticky mohl Barra zatknout.

Středeční hlasování právního výboru proběhlo po čistě stranické linii. Demokraté 24 hlasy proti 16 prosadili usnesení, že ministr spravedlnosti Barr pohrdá Kongresem, když mu nechce poskytnout neupravenou verzi zprávy zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera. Ten uplynulé dva roky šetřil prezidentovo nakonec nepotvrzené spolčení s Rusy a údajné maření spravedlnosti.

Právě kolem druhého bodu je rušno. Mueller nedal jasné stanovisko, zda prezidenta stíhat, ale zcela jej neočistil a načrtl několik případů, kdy k maření spravedlnosti mohlo dojít. Barr z nich usoudil, že nešlo o trestný čin.

Proti jeho výkladu se ale později ohradil sám vyšetřovatel a nespokojení s ním jsou i demokratičtí zákonodárci. Barr kvůli tomu vypovídal v Senátu, jeho nepřesvědčivé vystoupení mu ale paradoxně způsobilo další problémy. Zalhal totiž, když řekl, že nezná Muellerovy výhrady k jeho závěrům. Mueller mu přitom adresoval dopis, v němž Barrovo čtyřstránkové prohlášení kritizuje. Lhaní Kongresu je ve Spojených státech trestným činem.

Boj o Muellera a jeho zprávu

Demokraté se s exekutivou přou o zveřejnění celé Muellerovy zprávy a možnost vyslechnout samotného Muellera. Ministerstvem spravedlnosti vydaná verze dokumentu obsahuje některé začerněné pasáže. Resort se hájí, že k tomu přistoupil kvůli zákonným důvodům, například ochraně třetích osob, které nejsou předmětem vyšetřování. Sněmovna však kroky administrativy vnímá jako obstrukce.

Do hry se nakonec vložil sám prezident Trump, který využil svého výsadního práva a zveřejnění necenzurované zprávy zablokoval. „Naše vyčerpávající jednání s ministerstvem spravedlnosti nás bohužel dovedlo tam, kde jsme začali. K bezprecedentní obstrukci administrativy, která nyní oznámila záměr blokovat všechny pokusy dohledu Kongresu nad výkonnou mocí. Je naší ústavní povinností odpovědět,“ kritizoval Trumpův krok demokratický předseda právního výboru sněmovny Jarrold Nadler. Později prohlásil, že USA jsou nyní v ústavní krizi.

Nadlerův výbor následně hlasoval o Barrově pohrdání Kongresem. To samé čeká celou Sněmovnu. Výsledek by měl být totožný. Demokraté mají v dolní komoře dostatečnou většinu, aby usnesení prosadili.

Obvinění z pohrdání Kongresem není nic, co by Spojené státy neznaly. Na různých úrovních administrativy k němu docházelo i za vlády Trumpových předchůdců. Ministr spravedlnosti ve vládě Baracka Obamy Eric Holder čelil stejnému problému jako Barr kvůli podílu na problematickém programu zaměřeném proti pašerákům zbraní. Kongres tehdy chtěl, aby mu Holderův úřad poskytl dokumenty k akci, což ministr odmítl. Obama zakročil podobně jako Trump, když pomocí svého výsadního práva zbavil Holdera povinnosti materiály vydat.

Samotné usnesení Sněmovny reprezentantů o pohrdání Kongresem je v Barrově případě spíše formální a symbolický krok, který otevírá cestu k dalšímu postupu. Legislativa má následně čtyři cesty, jimiž se může vydat. Zaprvé mohou předat věc návladnímu ve Washingtonu, jenž by rozhodl, zda Barra – svého nadřízeného – bude stíhat. Druhou variantou je obrátit se na soud, aby stanovil, zda má ministerstvo povinnost Muellerovu zprávu poskytnout.

Kongres může Barra zatknout sám

Demokratický kongresman Jamie Raskin v rozhovoru pro magazín The Atlantic připomněl třetí cestu. Sněmovna by mohla Barra zatknout a soudit sama. Sněmovna ani Senát tuto svoji pravomoc v posledních zhruba sto letech nevyužívají. Nejvyšší soud ale v minulosti potvrdil, že obě komory Kongresu mohou politiky zadržet a následně i poslat do vězení.

Raskin se odkazuje k rozsudku v kauze Anderson vs. Dunn z roku 1821. Tehdejší zákonodárce John Anderson, jenž čelil obvinění z uplácení a pohrdání Kongresem, žaloval jednoho z ozbrojených seržantů, kteří jej na příkaz zákonodárců zatýkali, Thomase Dunna. Nejvyšší soud tehdy uznal, že ačkoli Ústava nedává komorám výslovné právo trestat lidi za pohrdání, taková možnost je zásadní proto, aby Kongres mohl „chránit sám sebe“.

Podle Raskina, jenž je expertem na americké ústavní právo, je zatím předčasné mluvit o takto krajním řešení. Sám nemá přehled o tom, kdo by zatčení Barra podpořil. Připomněl jej pro to, aby jeho kolegové o této možnosti věděli. „Budeme lidi učit o pravomocech Kongresu toto učinit. Výkonná moc jedná s kategoricky špatným úmyslem,“ prohlásil Rasking, podle nějž Trumpovy kroky ohrožují schopnost Kongresu dělat svoji práci.

Poslední variantou je Barrův impeachment. Proces by fakticky probíhal stejně jako v případě odvolávání prezidenta. Sněmovna by se usnesla na obžalobě a definitivně by Barra mohl zbavit funkce až Senát. Ochota k tažení proti Barrovi je přitom mezi demokraty větší než odhodlání k prezidentskému impeachmentu. „Nic není vyloučené,“ odpověděla šéfka Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová na dotaz ohledně možného odvolání ministra spravedlnosti.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud