Chytrá geopolitická hra, nebo katastrofa pro Arktidu? „Jaderný Titanic“ budí obavy | info.cz

Články odjinud

Chytrá geopolitická hra, nebo katastrofa pro Arktidu? „Jaderný Titanic“ budí obavy

Plovoucí jaderné reaktory ušetří 50 tisíc tun emisí oxidu uhličitého ročně a budou moci dodávat energii až 200 tisícům obyvatel. Jaderný odpad budeme skladovat na palubě a až reaktory doslouží, bude snadné je na pevnině odstranit a použít loď k jinému účelu, slibuje Rosatom. Odpůrci jaderné energie mu ale nevěří.

Akademik Lomonosov měří 144 metrů na délku, 30 metrů na šířku a má hmotnost 21 000 tun oceli. Loď, která svými rozměry připomíná obří výletní parníky, má ale zcela jiný účel – v blízké budoucnosti bude zásobovat energií městečko Pevek, které leží na severovýchodě Ruska, 350 kilometrů od polárního kruhu.

Cesta podél Arktidy

Loď, která nyní kotví v Murmansku, se vydá koncem léta na pět tisíc kilometrů dlouhou cestu do Peveku. Plovoucí jaderná elektrárna je dílem ruského energetického gigantu Rosatom, jenž se uchází i o dostavby jaderných reaktorů v Česku. První projekt na plovoucí reaktory vznikl v roce 1998, v roce 2007 se loď začala stavět. O deset let později Rosatom práce dokončil.

Loď kotvila v Petrohradu, městě s pěti miliony obyvatel. Tamní ekologické organizace se ale bránily tomu, aby se zavážení radioaktivního materiálu odehrálo v obydlené oblasti, organizace Greenpeace proti tomu sepsala i petici. Výsledkem tlaku neziskovek bylo rozhodnutí ruských úřadů provést tuto operaci v Murmansku na břehu Barentsova moře.

Akademik Lomonosov má na své palubě dva jaderné reaktory o výkonu 35 MW, jejichž energie by podle serveru Franceinfo „měla sloužit především k odsolování mořské vody a pára z turbín k topení“. Podobný typ menších reaktorů už Rusové používají například ve svých jaderných ponorkách.

V Peveku, kde nyní žije asi pět tisíc lidí, nahradí plovoucí elektrárna dvě starší, které již dosloužily – tepelnou z roku 1961 a jadernou postavenou o 13 let později. Dva nové reaktory mají „zásobit teplem a elektřinou nejodlehlejší regiony, podpořit ekonomický růst a trvale udržitelný rozvoj“, řekl agentuře AFP Vitalij Trutnov, který má v Rosatomu stavbu plovoucích jaderných elektráren na starosti. Díky nové jaderné elektrárně prý Rusko ušetří 50 tisíc tun emisí oxidu uhličitého ročně.

Loď, v níž nechybí ani bazén s mořskou vodou, tělocvična nebo sauna, přišla ruské daňové poplatníky na 30 miliard rublů (asi 6,3 miliardy korun). Sloužit by měla asi 40 let, poté se prý uspoří další náklady snadnou demontáží a loď může být použita k jiným účelům. Jaderné palivo bude skladováno na palubě, únik podle Rosatomu nehrozí.

Obří potenciál pro těžaře

Důvodem, proč Rusko tolik investuje do odlehlého a málo obydleného regionu, je globální klimatická změna. Tím, jak se klima otepluje, se otevírá cesta k využití Arktidy nejen jako nové dopravní cesty, nýbrž i jako prostoru k rozvoji nových přístavů, těžby surovin, turistiky, atd. „Rusko pochopilo geopolitickou hru spojenou s globálním oteplováním a ekonomický potenciál otevření mořské cesty podél arktického pobřeží,“ myslí si Karine Herviouová z francouzského Institutu pro jadernou bezpečnost.

Jak napsal server CNN, podél arktického pobřeží žijí dva miliony Rusů a oblast zajišťuje pětinu ruského HDP. Zatímco na Sibiři se zásoby nerostů pomalu snižují, Arktida může být pro těžaře novým rájem. I proto je oblast donedávna zajímavá jen pro pár vědců nyní předmětem ostrého geopolitického boje.

Ekologové zvoní na poplach a připomínají, že ruské záruky v oblasti jaderné bezpečnosti v minulosti neplatily. „Tato elektrárna přesunula riziko jaderné katastrofy do křehkých vod Arktidy,“ tvrdí Jan Haverkamp, jaderný expert Greenpeace. S argumentem, že tamní vody jsou považovány za jedny z nejdivočejších na světě, mluví Greenpeace o „jaderném Titaniku“ nebo o „Černobylu na ledu“.

Odlehlejší, a tedy i bezpečnější?

„Jedná se o jinou technologii reaktorů než v Černobylu, riziko je slabé,“ hájí Rosatom Herviouová, podle níž jsou srdce menších reaktorů stabilnější. Mluvčí asociace odchod od jádra Charlotte Mijeonovou ale nepřesvědčí: „Je to snazší, tedy lépe kontrolovatelné? Ne nutně, riziko existuje,“ tvrdí s tím, že nižší kapacita reaktorů může vést k tomu, že jim nebude věnována taková pozornost. Riziko vidí i v odlehlé vzdálenosti, která ztěžuje zásah záchranářů v případě havárie.

V neposlední řadě upozorňují odpůrci plovoucí jaderné elektrárny i na negativní dopady těžařského rozvoje regionu: nehody, znečištění, ničení ekosystémů i tradičního způsobu života původních obyvatel. To vše může podle nich přispět k urychlení globálního oteplování, kterým naopak argumentují zastánci jaderné energie.

Kromě ekologů vyjádřily znepokojení i další arktické státy, jako jsou Švédsko, Norsko a Finsko. Skandinávské země Moskvu požádaly, aby byly o průběhu projektu pravidelně informovány. Jak informoval server Anchorage Daily News, mají z případného radioaktivního zamoření o obyvatelé Aljašky. Tamní metropole Anchorage leží od stanoviště elektrárny pouhých dva tisíce kilometrů. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud