Čína otevře Tibet zahraničním investorům, mohl by tam vzniknout speciální právní režim | info.cz

Články odjinud

Čína otevře Tibet zahraničním investorům, mohl by tam vzniknout speciální právní režim

Proděkan pražské právnické fakulty Michal Tomášek se dlouhodobě zabývá čínským plánem na vybudování takzvané Nové hedvábné cesty. Nedávno se tak vrátil z Tibetu, který má mít v tomto projektu své jasné místo. „V Tibetu by mohl existovat speciální právní režim pro zahraniční investice, podobně jako ve zvláštních ekonomických oblastech Číny Hongkongu či Tchaj-wanu,“ popisuje profesor Tomášek pro INFO.CZ. „Obávám se však, že angažmá Evropy nebude pro Číňany zase až tolik prioritní. Evropskou část Hedvábné cesty projektují, ale spíše ve vztahu k velkým přístavům, jako je Hamburk či k baltickým státům,“ dodává.

Nedávno jste v Tibetu navštívil další konferenci věnovanou Nové hedvábné stezce, tedy čínskému projektu Pás a cesta. Jaký je tam aktuální stav?

Konference se věnovala Tibetu a jeho místu v tomto projektu. Tibet má představovat poměrně významnou křižovatku na obchodních cestách do Nepálu, Indie, Pákistánu a případně severního Afghánistánu. Historie Tibetu a jeho místa v Hedvábné cestě je poměrně spletitá a kontroverzní.

Jeden z řečníků dokazoval, že některé větve staré Hedvábné cesty v období dynastie Chanů, tedy ve 2. století, vedly i do Tibetu. Výrazně se pak zapojil až v 8. století, kdy tibetská říše dosáhla svého vrcholu a Tibeťané dokonce dobyli hlavní město Číny. Hranice obou říší nakonec roku 821 vymezila mírová smlouva, stéla s ní dodnes stojí ve Lhase. Tibeťané tak po nějaký čas podstatnou část Hedvábné cesty kontrolovali, a to v oblasti provincií Sečuán a Kan-su, Číňané proto museli toto území obcházet ze severu.

Mocenské poměry se ale změnily, Tibet je dnes součástí Číny a počítá se s ním jako s významnou nástupní platformou s počátkem himalájské železnice, kterou tam chtějí Číňané vybudovat a rozvíjet právě obchodní vztahy s Indií, Pákistánem, Nepálem a severním Afghánistánem. Číňané si velice zakládají na tom, že je Hedvábná cesta pokračování historického projektu a chtějí zdůraznit rovnost historických zemí Číny a Tibetu v něm.

V západním světě je ale postavení Tibetu, anektovaného Čínou, velmi problematické, stejně jako čínské nároky na něj. Jakou roli toto bude hrát právě v byznysových plánech Číny?

Na konferenci se to příliš neřešilo, Číňané tam předložili svoji verzi postavení Tibetu, zejména tibetského povstání v roce 1959, které oni nazývají počátkem demokratizace Tibetu. Jejich pohled je úplně jiný, západní svět pochopitelně Tibet vnímá odlišně. Naše hodnocení tibetských událostí je poměrně vyhrocené, i když třeba v Německu nebo v Lucembursku je samozřejmě také neschvalují.

Jak na konferenci popisoval i lucemburský tibetolog profesor Ettinger, problém je v tom, jaký tibetský stát ve skutečnosti před rokem 1951 byl. Rozhodně nešlo o demokratický stát, neměl Ústavu, o základních lidských právech nevěděli vůbec nic. Šlo o teokratickou diktaturu nevolnického typu. Nechci říct, že připojení k Číně bylo z deště pod okap, ale začal například platit čínský zákon o rodině z roku 1950, který zrovnoprávnil ženy s muži. I když o úrovni čínské demokracie té doby si nemůžeme dělat příliš iluze. Hodnocení Tibetu by však mělo být podloženo historickým studiem.

Jak to teď v Tibetu vypadá?

Číňané v Tibetu velmi investují, třeba do infrastruktury. Do Lhasy vede dálnice, která, když si uvědomíme, že se pohybujeme ve výšce 4 500 metrů nad mořem, nemá obdoby. To je viditelné, nejde o propagandu. Na konferenci se mluvilo rovněž o tom, že by v Tibetu mohl existovat speciální právní režim pro zahraniční investice, podobně jako ve zvláštních ekonomických oblastech Číny Hongkongu či Tchaj-wanu.

Mohli by tedy do Tibetu zamířit třeba evropští investoři?

Spíše počítají s investory z Indie či Nepálu, je to blízko a Indie je dnes lepší ekonomikou než Evropská unie. Ale asi by nezatracovali ani tuto možnost, pokud by tam byli Evropané schopni něco dobrého přinést.

Ve Lhase je i univerzita, neuvažujete třeba o nějaké spolupráci?

Myslím, že právnická fakulta tam není, ale je tam lékařská fakulta. Zabývá se tibetskou medicínou, která je odlišná od té čínské, ale principy, spočívající například v akupunktuře, jsou podobné. Číňané říkají, že v Tibetu rozvíjejí základní a střední školství včetně studia v tibetštině a ti nejlepší studenti se mohou hlásit na studia do vnitřní Číny.

Jak vypadá taková konference v Tibetu? Stejně jako kdekoliv jinde, nebo má svá specifika?

Stejně jako konference, která probíhají kdekoliv jinde v Číně. Bývají velice přesně a pečlivě zorganizovány, organizátoři se účastníkům neustále věnují, program bývá nabitý a někdy únavný. Chtějí lidi zorganizovat, to je ale dáno čínskou mentalitou a kolektivismem.

Jak projekt Pás a cesta sám časově vidíte, když opakovaně navštěvujete s ním související akce?

Je to dlouhodobý projekt, hodně už se ale projevil ve vztahu k Africe či k Latinské Americe. Obávám se, že angažmá Evropy nebude pro Číňany zase až tolik prioritní. Evropskou část Hedvábné cesty projektují, ale spíše ve vztahu k velkým přístavům, jako je Hamburk či k baltickým státům. Pokud jde o tradiční pozemskou cestu, jsou tam dva problémy. Jednak jde o vybudování infrastruktury, což je věc nákladná, ale už se mocně buduje. Jednak o otázku bezpečnostního zajištění Hedvábné cesty, některé úseky jsou totiž rizikové.

Nedávno jste ale říkal, že by se o bezpečnost mohly starat čínské jednotky…

Hovoří o tom, je ale otázkou, nakolik to bude pro ostatní státy přijatelné. Neznamená to však, že to budou dělat jako před 1000 lety, že tam budou pochodovat sloni s čínskými vojáky. Lze využít třeba i prostředky elektronické ochrany a drony. Číňané se patrně spíše budou snažit do ochrany zapojit i přímo země, jako je Pákistán či Afghánistán, s tím, že jim nabídnou nějaké výhody.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud