Čínská mocenská strategie: převýchovné tábory, hrozby Tchaj-wanu a peníze sousedům | info.cz

Články odjinud

Čínská mocenská strategie: převýchovné tábory, hrozby Tchaj-wanu a peníze sousedům

Čína pod vládou prezidenta Si Ťin-pchinga znatelně přitvrdila vůči regionům i státům, které považuje za (beze zbytku) své. Nesmlouvavá ale umí být také k okolním zemím, které si snaží zavázat ekonomicky i politicky. Vůči zbylému světu pak vystupuje asertivně, když zdůrazňuje nejen ekonomickou moc, ale také vojenskou sílu. Druhá největší ekonomika světa se stále hlasitěji hlásí o postavení velmoci a činí tak nevybíravým způsobem.

V areálu hongkongské polytechniky to včera vypadalo jako na bojišti. Poslední stovky jejích obránců vzdorovaly podomácku vyrobenými zbraněmi provládním policistům, kteří nyní na ekonomicky důležitém ostrově hájí zájmy Pekingu. Muži v uniformách podle stanice BBC pálili po prchajících studentech gumovými projektily a zaháněli je zpět slzným plynem. Demonstranty ovšem podpořil místní nejvyšší soud, který podle regionální televize CNA odmítl vládní zákon zakazující protestujícím zakrývat si tvář jako neústavní. Pro-pekingské úřady si od odhalených obličejů slibovaly snazší identifikaci aktivistů, kterým proto za nošení masky hrozil až rok vězení.

Půl roku trvající hongkongské nepokoje vyvolala snaha pevninské, nominálně komunistické Číny omezit Hongkongu jeho práva vyplývající z polo-autonomního postavení. A především pak uspořádání známého pod názvem „Jeden stát, dva systémy“. Díky němu obyvatelé někdejší britské kolonie dosud požívají výsad na pevnině nevídaných: těší se svobodě slova, shromažďování i politické pluralitě. A nezávislosti místních soudů, jejichž pravomoci se pro-pekingští politici pokusili narušit navzdory faktu, že právě britská justiční tradice láká do Hongkongu (a tím i pevninské Číny) zahraniční investory.

Nabízí se proto několik otázek: jak se Čína pod vládou Si Ťin-pchinga chová k vlastním občanům v Hongkongu i jinde? Zajímá ji více stabilita, nebo prosperita? Co z toto plyne pro Tchaj-wan, který Peking považuje za odpadlickou provincii, nikoli suverénní stát? A mají se bát vzdálenější sousedé v Japonsku a regionu obecně?

Co se samotné Číny týče, zde prezident a jeho lidé postupují velmi nevybíravě. V Hongkongu ještě kráčejí po špičkách, neboť jde o obchodní bránu do světa, kterou si nechtějí zavřít – z toho důvodu nenasadili do střetů armádu, kterou včera poslali pouze uklízet ulice.

Na západě země se krotí méně. O perzekuci Ujgurů v provincii Sin-Ťiang psal v neděli i list The Washington Post, když hodnotil čerstvě uniklé dokumenty z dílny komunistické strany. V nich jsou úředníci třeba instruováni, jak hovořit s ujgurskými studenty, kteří se vracejí domů a zjišťují, že přátelé i příbuzní zmizeli v převýchovných táborech.

„Používejte zdravotnickou terminologii. Řekněte, že byli nakaženi nezdravými myšlenkami. A ven že mohou až poté, co bude virus z jejich mysli vymýcen,“ nabádá dokument. Bacilem se myslí v kraji tradiční islám a roli hraje i fakt, že Ujguři jsou turkického původu. Pod dohledem jsou ale i jiní (čínští) muslimové, Tibeťané, nezávislé náboženské skupiny a vůbec ti, u nichž třeba jen do budoucna hrozí, že by mohli vykazovat jiné než nacionalisticko-komunistické postoje.

Odebírejte newsletter INFO.CZ

Mimochodem, poslední a nejsystematičtější vlna represí vůči Ujgurům začala naplno před více než dvěma lety, nyní jsou v táborech zřejmě až dva miliony obyvatel provincie. Obecně se má za to, že architektem této politiky je Čchen Čchüan-kuo, který se předtím při práci na podobném úkolu osvědčil v Tibetu.

Hongkongská krize stejně jako perzekuce vybraných občanů ovlivňuje nálady i na Tchaj-wanu. Právě drolící se uspořádání „Jeden stát, dvě systémy“ mu podle stoupenců sjednocení s Pekingem mělo zaručit uchování vlastních pravidel. „Jsme svědky vzestupu i expanze (komunistické) Číny, které vyzvala na souboj myšlenky demokracie a svobody. Opírá se přitom o kombinaci autoritářství, nacionalismu a ekonomické moci,“ nechala se v říjnu během oslav nezávislosti slyšet tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wenová. Podle webu The Nikkei dodala, že uspořádání „Jeden stát, dva systémy“ selhalo, což „dobře ví všech 23 milionů Tchajwanců“.

Pravda, nynější ostrovní šéfka je známá jako (umírněná) odpůrkyně sbližování s Čínou a je před lednovými prezidentskými volbami. Ve prospěch svobodného Hongkongu se ale vyslovil i Chan Kchuo-jü, kandidát Kuomintangu, který má k Číně prokazatelně blíže. On podle agentury Bloomberg soudí, že by obyvatelé Hongkongu měli dostat právo v rovných volbách vybírat vlastní lídry, což je také jedním z požadavků tamních demonstrantů.

Mimochodem, čínské popularitě na Tchaj-wanu nepřidala ani poslední poznámka mluvčího čínského ministerstva obrany Wu Čchiena, který Američanům připomněl, že Peking nestrpí třeba jen náznak vyhlášení tchajwanské nezávislosti. A s asertivitou typickou pro čínské předáky z období prezidenta Si Ťin-pchinga do Washingtonu vzkázal, ať si případnou podporu takových tchajwanských kroků rozmyslí. Agentura Reuters k tomu dodává, že rudá Čína nikdy nevyloučila ozbrojený útok, kterým by Tchaj-wan přivedla k poslušnosti. Tchaj-wan už ale čelí diplomatické ofenzívě, když Čína ekonomickými pobídkami systematicky uplácí ty země, které s Tchaj-pejí navázaly diplomatické vztahy. Teď prý hrozí, alespoň podle webu The Taiwan Times, že na pekingskou stranu přeběhnou nevelké Marshallovy ostrovy.

INFOGRAFIKA: Nová Hedvábná stezka

Novým mocenským ambicím Číny ale musejí čelit i státy kolem jejích hranic. Pákistán se dostal na její mušku i proto, že přes jeho území (a přístav Gwadár) vede cesta k Arabskému moři, tedy i Perskému zálivu. Už nyní je jihoasijská muslimská země v Pekingu zadlužená tak, že se pákistánští politici prokazatelně dostávají do jejího vleku, jak konstatuje také web The National Interest. Rovněž v Nepálu sílí – alespoň podle serveru TRT – čínský vliv na úkor toho indického, tradičního i kulturně srozumitelnějšího. A i tady Peking vyhrává investicemi, které se později mění v nástroj politického tlaku. V Nepálu žijící Tibeťané dokonce museli podle indické agentury ANI oželet návštěvu svého náboženského vůdce dalajlámy, kterou jim v obavě z čínského hněvu vůdci himalájského státu zakázali.

Rostoucí čínská asertivita je patrná i na jiných kontinentech, hlavně na postkomunistickém východě Evropy a v Africe. I když časopis Forbes konstatuje, že Peking se na černém kontinentě soustřeďuje jen na suroviny a jeho investice ještě opravdu nedosahují souhrnu těch západních, vliv má Čína v některých zemích značný. Traduje se kupříkladu, že lídři zimbabwské armády žádali Peking o svolení sesadit diktátorského prezidenta Roberta Mugabeho.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud