Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čtvrt století od prvního pokusu o mír mezi Izraelem a Palestinou. Všechny od 90. let selhaly

Čtvrt století od prvního pokusu o mír mezi Izraelem a Palestinou. Všechny od 90. let selhaly

Před pětadvaceti lety, 13. září 1993, podepsala Izrael s Organizací pro osvobození Palestiny (00P) historickou mírovou smlouvu o omezené palestinské autonomii a o vzájemném uznání (tzv. dohoda Oslo I) ve Washingtonu 13. září 1993. Dohoda, zvaná též Deklarace principů, byla první se série pokusů o vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, která trvá od roku 1948, mírovou cestou. Dosud je nevyřešen.

Dohoda o zásadách palestinské autonomie v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu představovala první vzájemnou dohodu mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP). Izrael v ní uznal OOP jako legitimního reprezentanta palestinského lidu a OOP poprvé uznala právo Izraele na existenci. Smlouva tak ukončila 45 let nepřátelství mezi Izraelem a Palestinci.

Dohodu podepsali izraelský ministr zahraničí Šimon Peres, člen výkonného výboru OOP Mahmúd Abbás a ministři zahraničí Ruska a USA Andrej Kozyrev a Warren Christopher, podpisu asistovali americký prezident Bill Clinton, izraelský premiér Jicchak Rabin a šéf OOP Jásir Arafat.

Podpisu předcházelo devět měsíců tajných jednání a vzájemné uznání Izraele a OOP, zprostředkovaných norským ministrem zahraničí Johanem Jörgenem Holstem - proto se dohodě někdy říká Oslo I. Tajná jednání začala již po mírové konferenci v Madridu v říjnu 1991 a vedl je náměstek izraelského ministra zahraničí Jossi Beilin, člen OOP Ahmad Kurája a norští zprostředkovatelé.Tato dohoda - a následné smlouvy - stanovila podmínky palestinské autonomie, nařídila stažení izraelských sil z částí okupovaných palestinských území, rozdělila Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy do tří oblastí a dala Palestincům poprvé v historii možnost řídit samostatně své záležitosti. Poté měl být projednán konečný status palestinských území, což se ovšem dosud nestalo.

Poté následovaly další dohody, v roce 1995 kupříkladu Dohoda o rozšíření palestinské autonomie na západním břehu Jordánu (tzv. Oslo II.) či o tři roky později Memorandum z Wye River o rozšíření palestinské autonomie výměnou za bezpečnostní záruky Izraeli. Mírový proces prakticky skončil po neúspěšném summitu v Camp Davidu v červenci 2000.

Bylo též představeno několik mírových plánů na vyřešení konfliktu, nejznámější je tzv. cestovní mapa, kterou vypracoval v roce 2003 kvartet USA, EU, OSN a Rusko.

Izrael se v srpnu 2005 stáhnul ze všech 21 osad v Pásmu Gazy, čímž po 38 letech skončila izraelská okupace Pásma Gazy, které bylo obsazeno ve válce v roce 1967. Pásmo pak v červnu 2007 ovládlo palestinské radikální hnutí Hamas, se kterým v následujících letech svedl Izrael několik střetů.

Výsledky nepřinesla ani mírová konference v americkém Annapolisu v roce 2007 či snaha obnovit rozhovory v září 2010 ve Washingtonu.

Mírový proces z Osla neměl podle pozorovatelů nikdy velkou šanci na úspěch: pro Palestince bylo ústupků málo, Izraelci zase nebyli ochotni k dalším, razantnějším krokům. Navíc se vytratila zprvu sdílená důvěra, objevila se propast mezi vyjednávači a realitou, některá ujednání nebyla respektována a své sehrála i volnost, kterou vůdci obou stran ponechali extremistům obou táborů.

Na izraelské straně se k dohodě z Osla stavěla od počátku skepticky prakticky celá pravice, zcela ji odmítali osadníci. Proti Oslu byly vždy i palestinské radikální hnutí jako Hamás či Islámský džihád.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1