Články odjinud

Do USA jdou s migranty i tisíce osamocených dětí. Na cestě jim hrozí znásilnění i únosy

Do USA jdou s migranty i tisíce osamocených dětí. Na cestě jim hrozí znásilnění i únosy

Mezi desetitisíci migrantů, kteří se v takzvaných karavanách vydali z nebezpečných zemí Střední Ameriky do Spojených států, jsou i tisíce zranitelných dětí bez doprovodu dospělého. Na cestě jim však hrozí řada nebezpečí – děti jsou snadným terčem pro znásilnění, loupeže ale i vraždy. Jejich příběhy přinesl britský deník The Guardian.

Mezi dětmi a nezletilými, kteří se vydali ze Střední Ameriky do Spojených států na vlastní pěst, je i 15letá Dora. Na okamžik, kdy se bude moct vydat na cestu ze Salvadoru, čekala už několik let. Utéct z domova chtěla hlavně kvůli dědovi, který ji sexuálně zneužil, matka však Doru nechtěla pustit, dokud jí nebude 15 let. Do USA jde s vidinou najít dvě starší sestry, které se před lety utekly do Los Angels – stejně jako Dora kvůli sexuálnímu zneužívání.

Ani po oslavě 15. narozenin se Dora zprvu necítila natolik silná, aby cestou dlouhou pět tisíc kilometrů zvládla sama. Krev do žil jí však vlily zprávy v místních médiích informující o karavaně migrantů mířící na sever. Na cestu se nakonec vydala spolu s matčinou kamarádkou a jejími dvěma malými dětmi.

„Když jsem viděla, že společně odcházejí, dodalo mi to odvahu konečně odejít,“ říká pro britský deník The Guardian Dora, která dnes pobývá v azylovém domě pro děti v mexické Tijuaně na hranicích s Kalifornií.

Dora je jen jednou z mnoha středoamerických dětí, které byly na americko-mexických hranicích zachyceny – podle ministerstva pro vnitřní bezpečnost to v letošním roce bylo přes 49 tisíc dětí bez doprovodu dospělé osoby. Většina z nich přitom pochází z nejnebezpečnějších zemí západní polokoule – Salvadoru, Hondurasu a Guatemaly. Cesta na sever je však vystavuje dalším rizikům – dětští migranti jsou často terčem znásilnění, únosů, loupeží ale i vražd.

INFOGRAFIKA DNE: Migrační karavanyINFOGRAFIKA DNE: Migrační karavanyautor: INFO.CZ

Nezletilí, kteří náročnou cestu přežijí, však nejsou v bezpečí ani poté, co dorazí k americko-mexickým hranicím. Tamní města se stala bojištěm mexických drogových gangů, zde však musí na rozhodnutí úřadů čekat dlouhé týdny i měsíce.

Zatímco administrativa prezidenta Donalda Trumpa svou tvrdou imigrační politikou omezila počet lidí, kteří mohou denně požádat o azyl, mexická vláda posílá děti bez doprovodu do programu pěstounské péče nebo je jednoduše deportuje – bez ohledu na to, jakému nebezpečí doma čelí.

„Je to časovaná bomba plná napětí a zranitelnosti,“ říká Michelle Branéová z neziskové organizace Women’s Refugee Commission. Podle ní je americký systém omezeného udělování žádostí o azyl obzvlášť nebezpečný – čekající děti se totiž stávají terčem náboru nových rekrutů místních gangů, kterým mohou snadno podlehnout.

Jak uvádí organizace na ochranu dětí, v pohraničním městě Tijuana jsou dnes stovky nezletilých bez doprovodu. Přesné číslo je však podle Guardianu těžké potvrdit, protože mnoho dětí má kvůli obavám z mexické vlády, ale i místních gangů a obchodníků s bílým masem se registrovat.

Před násilím v Hondurasu utekl i 17letý Orlin spolu s 15letým bratrem Marcosem. U rodičů žili poměrně klidný život, to se ale změnilo, když jim místní gang nabídl, aby se k němu připojili. Bratři to odmítli, dostali tak dva týdny na to, aby opustili město. „Honduras je krásná země, gangy z něj ale dělají hnusné místo,“ říká Marcos a dodává: „Ani se nechci vrátit zpátky.“

Honduras je přitom ve Střední Americe klíčovým partnerem Spojených států, které tamní vládě v předchozích letech poslaly miliony dolarů na zajištění bezpečnosti a boj proti obchodu s drogami. Někteří experti ale kritizují, že tyto peníze nešly na projekty, které by zlepšily zaměstnanost a snížily tak chudobu.

Z chudé rodiny pochází i Orlin s Marcusem. Oba odešli ze školy už před dovršením deseti let – náklady spojené se školní výbavou totiž byly pro rodinu příliš drahé. Nejhorší pro ně byl ale neustálý pocit nebezpečí. „Kvůli gangům jsme skoro neopustili dům. V noci vůbec nevycházíme a přes den jdeme ven, jen pokud potřebujeme doběhnout pro něco do obchodu,“ říká Orlin, kterému budou po zbytek života připomínat útok gangu dvě jizvy na koleně a jedna na levém stehně.

 

 

Články odjinud