Efekt Krymu ochabuje a podpora Putina je na rekordním minimu. Čeká Rusko otřes? | info.cz

Články odjinud

Efekt Krymu ochabuje a podpora Putina je na rekordním minimu. Čeká Rusko otřes?

ANALÝZA | Podpora nejmocnějšího muže Ruské federace, který svým mocenským ambicím podřídil celý státní systém, klesá možná až na historické minimum. Průzkumy ukazují, že lidé Vladimiru Putinovi přestávají věřit a začínají vidět problémy, které se dřív dařilo maskovat. Anexe Krymu, která dávala Rusům pocit hrdosti, už navíc nemá takový efekt. Konec Putina je sice v nedohlednu, je ale čas položit si otázku, co Rusko po jeho odchodu čeká.

Ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi důvěřuje jen 31,7 procent Rusů. Ukazuje to průzkum státní agentury VCIOM z konce května, podle které jde o nejhorší Putinův výsledek od roku 2006, kdy začala údaje o popularitě prezidenta sledovat. Šéfa Kremlu to pochopitelně netěší. A to tak moc, že o pár hodin později vydala stejná agentura nový průzkum, ve kterém už Putinovi důvěřuje 72 procent lidí. Otázky napodruhé byly položeny tak, aby Putinovi nahrály, což věrně ilustruje skutečnost, že s podobnými průzkumy při nahlížení na Rusko příliš precizně operovat nelze.

Faktem ale zůstává, že Putin už není v Rusku tak populární, jak býval. Jako nejčastější důvod klesající popularity je uváděna mimo jiné důchodová reforma, která zvyšuje věk pro odchod do penze. „Byl to katalyzátor, ale nespokojenost v Rusku byla už dřív,“ říká pro INFO.CZ odborník na Rusko z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Karel Svoboda. Poukazuje přitom na šetření výboru občanských iniciativ, který zaznamenával vzestup nespokojenosti Rusů ještě před oznámením důchodové reformy. Podle Svobody je za klesající popularitou kromě „únavy z prezidenta“ také to, že jsou víc vidět problémy, které běžné Rusy trápí.

Jsou to třeba zatuchající skládky ve městech, se kterými úřady nic nedělají. Při výčtu podobných drobných problémů odborník připomíná také statistiku, podle které je míra úspěšných obhajob Rusů, kteří se soudí se státem, na úrovni 0,25 procenta. „To znamená, že jakmile jste obžalovaní, nemáte prakticky žádnou šanci. A to jsou věci, které Rusové vidí stále víc. Zatímco v minulosti se to zakrývalo úspěchy na poli mezinárodních vztahů, dneska to lidi v Rusku moc nezajímá – záleží jim na sociální a ekonomické situaci,“ říká Svoboda s tím, že reálné příjmy obyvatel už čtvrtým rokem klesají.

Sledujeme tedy začátek konce éry Vladimira Putina? Podle experta na Rusko to tak horké není. Putinovi totiž stále pomáhají ruská státní média, především pak televize, které jsou pro drtivou většinu Rusů hlavním zdrojem informací. Prakticky všechny televizní stanice přitom spadají pod vliv Kremlu.

I díky televizi tak nespokojenost lidí v Rusku není tak citelná, jak by se mohlo (třeba z čísel uvedených v úvodu) na první pohled zdát, tvrdí Svoboda. „Základní problém je ten, že my ani nevíme, jaká je reálná podpora Putina, protože průzkumy veřejného mínění nejsou porovnatelné se standardní demokratickou zemí,“ dodává.

Přijde po Krymu další anexe?

Přestože je konec Putina zatím v nedohlednu, je jasné, že se velká část PR, které Moskva čerpala hlavně z úspěchů na poli mezinárodní politiky, začíná vytrácet a na vybalancování problémů nefungující ekonomiky už nestačí. Tím největším „úspěchem“ posledních let se stala anexe Krymu, která Putinovi před pěti lety přinesla velký nárůst popularity. Jak pro INFO.CZ před nedávnem vysvětlil odborník na Rusko Jan Šír, šéf Kremlu tak dal běžným a mnohdy frustrovaným Rusům „šidítko“ a pocit, že mají být na něco hrdí.

„Hlavní motivací, proč Putin Krym obsadil, je to, že potřebuje válčit, protože Rusům už nemá co nabídnout. Země je neúspěšná a v případě, že se ruští obyvatelé nebudou cítit v nějakém ohrožení, se budou logicky ptát, jak je možné, že se lidé v jiných zemích mají dobře a my ne, když máme nejlepšího a nejgeniálnějšího vůdce, jaký může být,“ míní Šír, podle kterého obsazení Krymu Putinovi pomohlo odvést pozornost od problémů doma a vyvoláváním válečné hysterie se navíc snažil konsolidovat národ kolem vůdce a dodat režimu alespoň nějakou legitimitu.

Jak ale ukazují průzkumy zveřejněné během loňského a letošního roku, efekt Krymu přestává fungovat. Ruský novinář Anton Namliuk proto tvrdí, že vzhledem ke klesající popularitě šéfa Kremlu je otázkou, která z okolních zemí Ruska se nyní stane terčem Moskvy podobně jako dříve Ukrajina. „Mluví se o Bělorusku, kde to v tomto směru poměrně vře. Hovoří se o připojení Běloruska k Rusku a na tyto myšlenky běloruský prezident Lukašenko reaguje poměrně agresivně. Pozornost Moskvy se ale může přesměrovat také na bývalé sovětské republiky ve střední Asii,“ řekl Namliuk v rozhovoru pro INFO.CZ.

Právě otázka Běloruska, které je na Moskvě ekonomicky hluboce závislé, je v médiích v poslední době často skloňována. Podle Karla Svobody je ale velmi těžké říct, kam až může Putin zakročit. „V Bělorusku je národnostní identita velmi často zpochybňovaná a obyvatelstvo má tendence stranit Rusku. To takovému scénáři nahrává, na druhou stranu reálné plány nelze odhadnout,“ říká odborník.

Kdo Putina nahradí?

Ačkoli se Putin drží u moci velmi dlouho, nebude prezidentem navěky. Klesající popularita oživuje otázku, jak bude země po jeho odchodu vypadat. „Odstranil všechny své konkurenty, kteří ho mohli ve funkci nahradit, a až přijde Putinův konec, čeká Rusko velká vnitřní krize. Jak bude probíhat, je velmi těžké předjímat,“ popisoval to v rozhovoru pro INFO.CZ Anton Namliuk.

S tím, že Rusko po odchodu Putina upadne do nejistoty, souhlasí i Svoboda. Ruský státní aparát je totiž Putinovi prakticky ušit na míru. „Pokud se podíváte i na průzkumy popularity, ať už jsou konstruované jakkoliv, Putin zde má naprosto výlučné postavení. I ve volbách kandiduje on a pak nějaká stafáž, která vytváří dojem politického výběru, ale ve skutečnosti žádný výběr není,“ říká s tím, že až Putin odejde, nebude zde jeden jasný nástupce. „Pak hrozí, že se strhne bitva o to, kdo jím bude,“ dodává.

O některých jménech se však přeci jen mluví už dnes. Jedním z nich je Igor Sečin – šéf státní ropné společnosti Rosněft, který stojí po boku Putina od počátků jeho politické kariéry a je jedním z jeho nejbližších spojenců. Dalším je pak politik Dmitrij Rogozin, který je od roku 2018 generálním ředitelem kosmické agentury Roskomos nebo bývalý ministr financí Alexej Kudrin. Naopak bývalý prezident Dimitrij Medvěděv není vnímán jako natolik významná postava, aby měl šanci šéfa Kremlu nahradit, říká Svoboda. „Možná se ale objeví někdo úplně jiný,“ uzavírá odborník. Ještě větší otázkou, než kdo Putina nahradí, je však to, kdy jeho konec přijde a co ho způsobí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud