Erdoganova smrtící síla: Turecko se stalo velmocí dronů. Obávaná zbraň je nedotknutelnou ikonou | info.cz

Články odjinud

Erdoganova smrtící síla: Turecko se stalo velmocí dronů. Obávaná zbraň je nedotknutelnou ikonou

Drony jako válečnou zbraň sice začali jako první využívat Američané po útocích z 11. září, v posledních letech mají ale na tomto poli datnou konkurenci – Turecko. Jak píše investigativní server The Intercept, stalo se Turecko zemí, která vyspělé nepilotované letouny nejen vyvíjí, ale i nejčastěji používá na svém vlastním území.

Technologii smrtících dronů uplatnilo Turecko v boji proti teroristům z takzvaného Islámského státu, ale také na hranicích s Irákem a Íránem, kde po celá desetiletí bojuje proti povstalcům z Kurdské strany pracujících (PKK).

Drony nyní k zabíjení lidí používá celá řada států: kromě USA a Turecka je to i Velká Británie, Izrael, Pákistán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Egypt a Nigérie. Snaha Washingtonu o kontrolu šíření těchto zbraní se míjí účinkem a USA navíc stanovily precedens beztrestnosti – při stovkách jejich útoků v posledních letech umírali i civilisté, aniž by za to byl někdo odsouzen.

Cesta od amerických a izraelských strojů k vlastním

„Otcem“ tureckých dronů je Selcuk Bayraktar, absolvent Pensylvánské univerzity. Ten ve svých 26 letech ještě jako student poprvé předvedl svůj dron představitelům státu: „Boeing, Lockheed jsou velké společnosti, že? My vyrábíme stejný systém. Pokud Turecko tento projekt podpoří, budeme za pět let v čele světa,“ řekl jim v roce 2005. O dva roky později Bayraktar ukončil PhD a vrátil se do vlasti, aby zde mohl vyvíjet novou generaci dronů. Vyrábět je začala rodinná firma Bayraktar Makina, v níž dříve vznikaly autodíly.

V době, kdy svůj dron poprvé předvedl, dávali vládní politici přednost nákupu technologie z USA a Izraele. Turecko z USA ale nakoupilo jen starší stroje, které nebyly ozbrojené. Komunikace mezi jejich personálem a vojenskými jednotkami, které následně reagovaly s využitím fotografií z dronů na místě proti PKK, ale trvala 20 minut. Takový čas je mnohdy na bojišti rozhodující a lidem, které chtělo Turecko zasáhnout, umožnil utéci. Úspěšný nebyl ani nákup izraelských strojů Heron – jen vyjednávání o něm trvalo dlouhých pět let a v roce 2010 navíc obě země přerušily diplomatické styky po izraelském útoku na loď plavící se do Gazy.

O rok později PKK provedla sérii simultánních útoků na turecké vojenské základny v jihovýchodní turecké provincii Hakkari. Byl to tehdy nejkrvavější útok za poslední desetiletí a Turci sice sledovali videozáznamy pořízené z izraelských dronů, propojení s jednotkami rychlé reakce chybělo.

Bayraktar se už tehdy stal celebritou, když v médiích hlasitě kritizoval tureckou vojenskou závislost na Izraeli. Armáda sice už používala i několik dronů z jeho firmy, pravý rozvoj ale nastal až v roce 2015 s výrobou modelu TB2, který byl schopen z čtyřkilometrové výšky zasáhnout až osm kilometrů vzdálený cíl.

Mladý inženýr a zbožný muslim se v té době navíc dobře oženil – jeho vyvolenou se stala nejmladší dcera prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Boomu Bayraktarových dronů pak už nic nebránilo – nyní jich turecká armáda používá více než 75 a letouny tráví ve vzduch na 6000 hodin měsíčně. Právě ony se staly rozhodující zbraní v boji Turecka proti PKK.

Drony jako zdroj národní hrdosti

Zbraně, které se ukázaly tak účinnými, se v Turecku rychle staly doslova kulturními ikonami a zdrojem národní hrdosti. Některé modely dokonce osobně podepisoval Erdogan a guvernéři východotureckých provincií pravidelně navštěvují hangáry a požehnávají uskladněným strojům i jejich obsluze. Studenti jedné z tureckých univerzit pak vyvinuli aplikaci, při níž si lze zahrát na zásah dronem při ofenzivě v syrském Afrínu.

Stejně jako Američané se ale ani Turci při použití smrtících zbraní nevyhnuli zasažení civilistů. Jen v první polovině loňského roku se obětí TB2 stalo 449 lidí. Turecká vláda přitom počty zabitých zveřejňuje a je na ně hrdá.

The Intercept podrobně popsal případ ze srpna 2017, kdy byl v provincii Hakkari zabit dronem Mehmet Temel, který si jen vyjel s přáteli na barbecue za vesnici. Projížděl přitom ostře střeženým checkpointem, kde je vojáci nezastavili.

Později ale na místo přijela náhodou skupinka čtyř ozbrojenců, zřejmě z PKK – následný útok dronem zabil nejen údajné teroristy, ale také Temela a těžce zranil dva jeho společníky. Armáda poté vydala prohlášení o zabití čtyř teroristů a zranění jejich místních „kolaborantů“. Když pak opoziční poslanec Sezgin Tanrikulu na tiskové konferenci dokazoval, že oni „kolaboranti“ byli obyčejní civilisté, pohrozily mu úřady stíháním.

Drony lze použít až jako poslední prostředek

Podobně dopadla i skupinka právníků, kteří se případem zabývali. Turecká vláda má totiž silnou zbraň – zákon o útoku na turecký národ, na nějž se dá „naroubovat“ prakticky jakákoliv kritika vlády.

Lidskoprávní aktivista Ozturk Turkdogan argumetuje tím, že drony lze použít až jako poslední prostředek, armáda by je tedy měla nasadit až ve chvíli, kdy se podezřelí odmítnou vzdát. „V praxi ale dron lidi identifikuje a střílí na ně,“ popisuje.

Chris Woods ze specializovaného webu Airwars pak dodává: „Ozbrojenému dronu se nelze vzdát, ani nemůžete být zatčeni. Když se tato zbraň použije, má jen jediný výsledek – smrtící sílu…. To je znepokojivé, zvláště když jsou drony používané na domácí půdě.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud