Evropané a jejich obrana v předvečer summitu NATO – rétorika v rozporu s činy | info.cz

Články odjinud

Evropané a jejich obrana v předvečer summitu NATO – rétorika v rozporu s činy

ANALÝZA | Výrok francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o „mozkové smrti“ NATO dal debatám o naší obraně novou dynamiku. Lídři států aliance se sejdou už v úterý 3. prosince v Londýně. A místo obvyklé symbolické demonstrace jednoty a diskuzí o výdajích na obranu bude kvůli Macronovi ústředním tématem samotná budoucnost NATO.

Špičky aliančních států se scházejí v době, kdy je ona jednota výrazně narušena. Prezident Macron je v čele skupinky, která veřejně zpochybňuje ochotu USA dostát jejich spojeneckým závazkům. A z druhé strany americký prezident Donald Trump dává volný průchod svým izolacionistickým tendencím a vzkazuje do Evropy, kterou vnímá jako černého pasažéra, že Washington na její obranu nebude doplácet z vlastní kasy věčně. Navenek bude jednota na prosincovém summitu ještě zachráněna. Ministři zahraničních věcí na setkání 20. listopadu v tomto smyslu přijali rozhodnutí ustavit expertní skupinu, která má posilovat „společné politické myšlení“, což podpořila i Francie. Je ale otázkou, nakolik taková politická vůle v budoucnu převládne nad stále silnějšími velmocenskými instinkty řady členů NATO.

Prezident Macron v poslední době opakovaně volá po samostatné akci Evropanů v nové velmocenské éře v mezinárodních vztazích pod praporem „evropské civilizace“. Vyzývá k posílení evropské obrany a vytváří dojem, že Evropa může konat sama již dnes či za pár let. Stejně tak mluví o evropské obraně nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová z Německa či německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová. Opakovaným poukazováním na ustavení Stálé strukturované spolupráce v obraně (PESCO) a vyčlenění 13,5 mld. eur na obranné záležitosti v rámci finanční perspektivy EU pro období 2021–2027 se tu vytváří dojem, že „Evropané v obraně jedou“. Omyl, nejedou!

Rozdíl mezi vojenskými schopnostmi USA a evropských spojenců je propastný a nadále se zvětšuje. Pokud by měli Evropané dohnat Američany, museli by rychle investovat 11 bilionů dolarů – slova zástupce strategického velitele NATO v Evropě britského generála Jamese Everarda. Evropské armády jsou po více než jedno desetiletí výrazně podfinancované a tento stav ve velké většině pokračuje – až na Řecko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko a Rumunsko. U ostatních jsou rozpočty menší než 2 % HDP, mnohdy výrazně. To znamená, že evropské armády mají nedostatečné schopnosti – málo vojáků, málo techniky a ta je zastaralá, chybějí klíčové schopnosti v řadě oblastí jako průzkum či logistika a hlavně: je velmi špatná připravenost k nasazení (combat readiness) jako důsledek nedostatku peněz na servis a opravy techniky, cvičení a zásoby včetně munice. Je nutné říct nahlas: Evropané nejsou schopni samostatně vojensky konat ani v případě regionální krize – Libye od roku 2011 je toho smutným důkazem – a výrazně zaostávají i za Ruskem.

Důležitost závazku 2 % HDP na obranu

Historie aliance je lemována iniciativami USA s cílem přimět spojence, aby dávali víc. V dobách studené války pod tlakem hrozby sovětského bloku i Evropané vydávali na obranu každoročně přes 2 % HDP. I tak to někdy bylo málo vzhledem k masivní sovětské hrozbě. Na konci studené války počátkem 90. let došlo v NATO k politické dohodě, která má dnes podobu závazku, že obranné rozpočty pod 2 % HDP neklesnou, aby alianční armády zachovaly alespoň minimální nezbytnou kvalitu a kvantitu. Bylo při tom všem jasné, že 2 % jsou minimem, nikoli maximem. Tomu odpovídají i úkoly-závazky plynoucí z členství v alianci – aby je libovolný členský stát mohl naplnit, potřebuje vydávat v dlouhodobém průměru právě onu částku.

Laťka v podobě 2 % HDP není nějakým účelovým výmyslem. Řada odborných analýz založených na datech i historických zkušenostech ukazuje, že výdaje by pod tuto hranici klesnout neměly – doporučuji např. knihu The Cash Nexus: Money and Power in the Modern World, 1700-2000 od historika a ekonoma Nialla Fergusona. Pokud výdaje klesnou a jde o trend a ne jen jednoroční anomálii, nemá příslušný stát pro své obranné potřeby adekvátně silnou a moderní armádu. Důsledek: často se stává obětí agresorů, respektive není schopen si obhájit své bezpečnostní zájmy. V neposlední řadě daný stát přichází v důsledku nedostatku peněz na obranu o lidi s potřebnými znalostmi jak v armádě, tak v domácím obranném průmyslu. V případě průmyslu pak dochází i ke ztrátě konkurenceschopnosti, a to i kvůli technologickému zaostávání, protože do vědy, výzkumu a výroby prototypů nejde dost peněz.

S laťkou 2 % HDP dále souvisí důležitý vzorec, jak mají výdaje strukturálně vypadat. Zdravé rozvrstvení výdajů je, když:

• maximálně 50 % obranného rozpočtu jde na platy a další s lidmi související mandatorní výdaje

• 30 % výdajů jde na běžné výdaje – např. servis a opravy techniky a další záležitosti zajišťující chod a funkčnost armády

• 20 % výdajů jde na investice – zejména klíčové zbraňové systémy (např. tank, bojové vozidlo pěchoty, radary, nebo nadzvuková letadla)

Pokud tento vzorec 50:30:20 nedodržíme, tedy na investice a běžné výdaje jde méně, vede to k zastarávání armády a k tomu, že se technika stává nebojeschopnou (např. není na opravy). Takže početně má příslušný stát třeba 100 obrněných transportérů, ale prakticky je schopných použití a boje pouze 40. Armáda se v konečném důsledku nerozvíjí a není schopna plnit své úkoly.

Proto, při vědomí a znalosti výše uvedeného, je v rozhodnutí ze summitu NATO ve Walesu v r. 2014 vedle potvrzení závazku vydávat na obranu každoročně 2 % HDP také závazek nejpozději do r. 2024 dávat 20 % z obranného rozpočtu na investice. 

Evropané a výdaje na obranu – pohled a dopady na vojenské schopnosti

Jak bylo řečeno výše, kvůli dlouhodobě trestuhodně nízkým obranným rozpočtům u drtivé většiny evropských spojenců byla nutnost dodržovat stanovené výdaje podtržena na summitu v roce 2014. Dnešní stav v poměru k roku 2012 si může čtenář zkontrolovat ve zprávě samotného NATO. Dalším velmi autoritativním zdrojem informací je analýza Evropské účetního dvora z tohoto roku pod názvem „Evropská obrana“.

Z údajů plyne několik zásadních věcí:

• Drtivá většina evropských členů NATO (a členů EU) včetně ČR má po 10–15 let obranné rozpočty nižší než 2 % HDP. Vezmeme-li údaje za období 2007–2017, obranné rozpočty Číny, Ruska, USA, Saúdské Arábie, Indie či Japonska vzrostly. Evropské klesly. 

• V letech 2000–2018 klesl u Evropanů počet tanků o 73 %, bojových vozidel pěchoty o 24 %, taktických letadel o 37 %, tankovacích letounů o 39 %, vojáků v bojových jednotkách o 30 % a ponorek o 28 %. Došlo k nárůstu bojových vrtulníků o 32 %, ale otázkou je vzhledem k nízké výši rozpočtů, jaká je jejich bojová připravenost.

• Obranné rozpočty evropských členů nominálně rostou, ale okolo poloviny z nich s vysokou pravděpodobností laťky 2 % HDP do roku 2024 nedosáhne. Vysoce pravděpodobně to bude případ Česka a takřka jistě také klíčového Německa (podrobněji např. v analýze zde).

• Evropanům díky dlouhodobému podfinancování chybí řada stěžejních schopností, jako je strategický průzkum a zpravodajské prostředky, komunikační prostředky, informační a kybernetické prostředky, chytrá munice, satelitní prostředky, logistické prostředky, přepravní letouny a vrtulníky atd. Uvedené nedostatky jsou přesně ty schopnosti, které jsou nutné pro úspěšné vedení moderních vojenských operací. Tímto se Evropané liší od USA i Ruska. Díky rozpočtovým škrtům ve všech evropských armádách pravděpodobně nejvíce utrpěla protivzdušná obrana.

• Bojeschopnost evropských armád je v důsledku dlouhodobého podfinancování nízká. Čtenář neudělá velkou chybu, když si najde veřejně dostupné informace o jednotlivých armádách a z uvedené vojenské techniky odečte polovinu – tak dostane, co by daný stát mohl být schopen skutečně použít pro svou obranu.

• Pomalý růst obranných rozpočtů u řady Evropanů povede k tomu, že škody napáchané dlouhodobým podfinancováním budou odstraněny jen velmi pomalu a nejdříve je možné jejich úplné odstranění očekávat kolem roku 2035. Nebude již pozdě?

Co přesně se stalo v EU v posledních letech v oblasti obrany?

Probuzení do těžké reality začalo pro Evropany v souvislosti s vojenskou operací v Libyi na základě rezoluce RB OSN č. 1973 v roce 2011. V podstatě po týdnu doslova škemrali ve Washingtonu, aby se také zapojil do operace a propůjčil jim některé strategické schopnosti jako průzkum, ale také třeba pomohl chytrou municí. Dalším procitnutím byla migrační vlna v období 2015–2016. A pak navíc nastoupil prezident Donald Trump, který dlouhodobou americkou kritiku Evropanů vyostřil do podoby existenční otázky NATO.

Pod vedením Francie a Německa, ale za mocného tlaku evropského obranného průmyslu, došlo k průlomu – z rozpočtů EU bude moci být podporován i vojenský výzkum a vývoj a výroba prototypů; věc do té doby zakázaná. Právě tyto oblasti trpěly v EU podfinancováním obranných rozpočtů nejvíce; zároveň to je klíčová příčina, proč začala klesat konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu. Na tuto oblast a na strategickou infrastrukturu spojenou s mobilitou armád jako např. dopravní infrastruktura má jít v příští finanční perspektivě v letech 2021-2027 již zmíněných 13,5 mld. eur. Z těchto peněz nemůže být financován nákup jakéhokoli zbraňového systému v kterékoli zemi EU. To je na národních rozpočtech.

Z hlediska jednotlivých iniciativ v EU je třeba zmínit: Plán rozvoje schopností, zavedení přezkumu plnění přijatých plánů a závazků, ustavení Stálé strukturované spolupráce v oblasti obrany (PESCO) a ustavení Evropského obranného fondu, ze kterého bude rozděleno oněch 13,5 mld. eur na vědu, výzkum, prototypy a vojenskou mobilitu. Dohromady uvedené iniciativy netvoří ucelený systém, jde (řečeno s nadsázkou) o vytvoření tabulek a motivačních faktorů k větší spolupráci v oblasti obrany a k větším investicím do obrany. Jediným skutečně smysluplným systémovým vodítkem pro racionální kooperativní kroky a investice Evropanů jsou plány a závazky vypracované v NATO. Stejně tak není v EU elementární systémová kontrola do čeho a proč v obranné oblasti investovat. Nedochází ani k elementární věci, jako je pravidelné setkávání se ministrů obrany – nemají svojí Radu jako řada dalších ministrů včetně ministrů zahraničních věcí. I proto Evropský účetní dvůr konstatuje, že nové iniciativy v EU situaci ještě dále zkomplexnily a zkomplikovaly a hrozí vzhledem k neexistujícímu systému, že naplánovaných 13,5 mld. eur nakonec nepovede k vytvoření potřebných nových schopností. Zároveň konstatuje, že prostředky ve fondech EU jsou vzhledem k obranným potřebám „drobné“ a nemohou nahradit plnění závazku 2 % HDP na obranu.

V posledních letech jsou také některými evropskými politiky skloňovány dva termíny: strategická autonomie a evropská armáda. „Strategická autonomie“ je výmysl Francouzů z poloviny 90. let. Tehdy to mělo jasný anti-americký osten, ale dodnes nikdo nedefinoval, co to znamená, co přesně by se mělo dělat a kdy by mělo být autonomie dosaženo. Stejně tak termín „evropská armáda“ nemá jakýkoli teoretický ani reálný základ. Je to výkřik nekompetentních a neinformovaných politiků. Reálně nikdo evropskou armádu nechce, ani Francie – ta chce vojenské operace pod francouzským vedením. V EU jsou jen armády členských států. Evropská armáda by se dostala na pořad dne, kdyby byl vyhlášen cíl v duchu EU jako jednotný stát. Používání obou pojmů je akorát matením sebe sama a veřejnosti. USA či Rusko dobře vědí, že jde jen o mlácení prázdné slámy. Ke stejnému závěru dospěl i Evropský účetní dvůr.

Rétorika Evropanů je nebezpečná – vytváří mylný dojem u voličů a podrývá NATO

Řeči řady evropských politiků v čele s francouzským prezidentem o evropské obraně  a armádě, strategické autonomii nebo o samostatných akcích ve jménu zájmů Evropy vůči USA či Rusku vůbec neodpovídají současné situaci ani praktickým krokům jednotlivých členských států. Jsou navíc škodlivé, protože podrývají existenci NATO – jediného strategického nástroje, který dnes i v dohledné budoucnosti 20 let Evropané mají k dispozici – a matou voliče, že není třeba do obrany nějak více investovat. Takže si pokládejme kardinální otázku: Co to vlastně Evropané tropí?

Odebírejte newsletter INFO.CZ

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud