Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Exkluzivně z Girony: Bitva o katalánský trůn rozděluje a na policejní brutalitu se nezapomnělo

Exkluzivně z Girony: Bitva o katalánský trůn rozděluje a na policejní brutalitu se nezapomnělo

Prvního října 2017 – datum, které v okolí Girony rezonuje i čtyři měsíce poté. Místní tu dělí novodobé dějiny Katalánska na „před 1-O“, jak den vládou neuznaného referenda označují, a „po“. Tehdejší zásah policie tady touhu po autonomii jen zesílil. 

Býval to bezejmenný plácek před sportovní halou, kam si chodily děti z vesnice Sant Juliá de Ramis hrát. Vedle basketbalového koše teď přibyla nová cedule: náměstí 1. října. Právě tady měl totiž v referendu volit nynější kandidát na katalánského premiéra, Carles Puigdemont, který má v obci dům. A právě tady proto proběhl jeden z nejvíce medializovaných zásahů španělské policie, při němž bylo zraněno čtyřicet obyvatel.

„Kolovaly řeči, že nesmíme otevřít sportoviště a školy, tak jsme radši přišli už den předem, dveře jsme zabarikádovali traktorem a spali v tělocvičně. Od pěti od rána pak začali chodit voliči, byl to příjemný happening, takový svátek demokracie,“ vzpomíná místní učitel. Právnička Nuria Angulo zase dění v Sant Julià de Ramis sledovala na sociálních sítích ze své vesnice: „Věděli jsme, že tam bude volit Puigdemont, všichni jsme to sledovali, najednou jsme viděli ten zásah a začali se bát. Udělali to schválně, aby vystrašili ostatní. Vždyť tam bylo osm televizí a 50 novinářů. Pokud toto děláte před kamerami, chcete být viděn.“

Na Puigdemonta tehdy čekal i starosta Marc Puigtió. „Jako starosta jsem ho měl jít přivítat, jenže najednou přijela policie, a bylo jasné, že se sem nedostane, tak odjel volit do jiné vesnice. Policie rozbila dveře, vtrhla dovnitř a odnesla urny.“ Jednu urnu radní přece jen uchránili, a za vstupem do budovy ji vystavili ve skleněné vitríně. Na památku si schovali i jedny prokopnuté dveře, druhé poslali na putovní výstavu Portes per la Llibertat (Dveře ke svobodě), kterou uspořádali místní umělci.

Po referendu obec zinscenovala novou fiktivní volbu, jakousi komunitní terapii, která měla lidem umožnit projít si událost ještě jednou. Pomáhali i psychologové. Zapojení starosty ale všichni obyvatelé pozitivně nevnímají. „Nedávno se na jedné zdi objevil nápis 'Starosta do vězení', dostávám i vyhrůžky, ale většina stojí při mně, nezávislost tu má podporu asi 70 % obyvatel. Ve volbách příští rok budu znovu kandidovat,“ říká Puigtió.

Více přihlášek do politických stran nezaznamenal, stoupá podle něj spíš občanský aktivismus. „Mít lídry ve vězení je problém, lidé se bojí angažovat se politicky, začíná nám chybět organizace. Místní se spíš snaží po své ose.“ Na stromech po celém regionu tak vlají žluté stužky v barvě Katalánska, obyvatelé také z oken vyvěšují vlajky a transparenty s nápisem 'Demokracie'.

Právní pomoc z Girony

Girona – město, které v poslední době proslavila hlavně katedrála ze seriálu Hra o trůny. I tady brzy přejmenují Ústavní náměstí na náměstí 1. října. Bitva o katalánský trůn se odehrála nedaleko od něj. U Zelené školy, kam chodí Puigdemontovy děti. I tam proti voličům zasáhla policie. Pro gironské právníky Nuriu Angelovou a Daniela Diégueze to byla poslední kapka, aby se spojili s ostatními kolegy. V současnosti tak stovka právníků ve městě poskytuje bezplatnou právní pomoc těm, kteří byli 1. října zraněni nebo mají pocit, že byla porušena jejich práva. „Už při referendu jsme si rozdělili školy, na místě jsme lidem radili, ať nepanikaří, hlavně žádné násilí, ať zvednou ruce nad hlavu. Navíc kolovala spousta dezinformací, lidé třeba nevěděli, jestli můžou mít na sobě něco žlutého, aby je policie nezatkla. Na videu pak vidíte, jak je policie obklíčila z obou stran a útočila na ně, i když nic nedělali,“ říká Diéguez.

Jedním ze zraněných je i Xavier Estuari, který stál u Zelené školy v první řadě, když dorazila policie. Utrpěl zranění na hlavě a krku, dva týdny byl v pracovní neschopnosti, na rehabilitace bude chodit ještě rok. S pomocí právníků podává na policistu, který ho napadl, trestní oznámení. Ve výhru příliš nedoufá, zároveň ale nechce případ nechat jen tak být.

Spolu s právníkem Diéguezem na případ upozornili minulý týden v Evropském parlamentu. „Jsme součástí EU, ale Evropa nám vůbec nepomohla. Referendum nebylo ani tak o nezávislosti, byla to taková zkouška, jestli máme právo vyjádřit svůj názor. Pokud to tak půjde dál, vážně začnu uvažovat o tom, jestli svou práci můžu v zemi, kde není spravedlnost, dál vykonávat,“ říká Diéguez. Stejně jako většina obyvatel Girony dál stojí za bývalým starostou města – expremiérem Puigdemontem. A kritizuje současné procesy s vůdci separatistů: „Potřebujeme odvážné vůdce, předseda parlamentu Roger Torrent měl Puidgemonta jmenovat premiérem, ale neudělal to. Kdo se bojí, nesmí být v jeho pozici.“

Nová generace

Přestože v okolí Girony má nezávislost tradičně větší podporu než v ostatních částech Katalánska, najdou se tu i rodiny, které jsou v této otázce rozdělené, případně ty, co jsou pro zachování španělské jednoty. Podle právničky Angelové jsou teď aktivnější mladší generace. „Generace mých rodičů byla ráda, že je konec Francovy diktatury a že má co jíst. My chceme něco víc – žít ve svobodné zemi.“

Svoboda projevu a vzdor proti španělské vládě – tyto argumenty pro nezávislost zmiňují nejčastěji i nejmladší generace voličů z gironské univerzity. Zatímco v rodinách se diskuzím raději vyhýbají, mezi studenty prý není problém mluvit otevřeně. „Táta je z Andalusie, máma z Katalánska. Mám obojí a cítím se jako Španělka i Katalánka. Nicméně jsem pro nezávislost. Myslím si, že výsledky referenda byly zmanipulované. Kolem sebe vidím velkou podporu. Není možné, že je pro jen půlka Katalánska,“ říká studentka biochemie Carla. Autonomii chce hlavně proto, že region „nebudou okrádat dvě vlády, ale jen jedna.“

Její spolužák, také ze smíšené rodiny, je proti autonomii a víru v demokracii ve Španělsku ještě neztratil. „Řeči o manipulaci hlasů jsou přehnané. Samozřejmě že zásah policie byl příliš, ale jinak myslím, že volby a diskuze musí probíhat v rámci španělských zákonů. Kompromisem by možná mohlo být referendum v celém Španělsku.“

Artur a Gemma, další dvojice studentů. Oba sice v prosincových volbách volili strany pro nezávislost, každý ale z jiného důvodu. „Artur se rozhodoval podle nezávislosti, já volila podle politického programu. Kvůli Katalánsku úplně zapomínáme na sociální problémy Španělska. Je tu spousta lidí na ulicích, velká nezaměstnanost, a vláda s tím nic nedělá. Říkají, že už pominula krize a že je víc práce, ale jak kvalifikované práce? Proto jsem volila stranu CUP, která má šanci se postavit pravici. To, že jsou pro nezávislost, je pro mě druhořadé. Možná je to trochu anarchistické, ale musí se stát něco velkého, aby se španělská politika změnila.“

Podle obou se společnost zbytečně rozdělila a v diskuzích se vytrácí širší kontext. Ohrazují se také proti tomu, když se v zahraničí označují katalánské separatistické snahy jako nacionalistické. „Nejsme žádní rasisti, naopak jsme pyšní na španělské bohatství a kulturu, posloucháme španělské kapely a podobně. Vláda by měla na rozmanitosti země stavět, ne lidi rozdělovat. Jen tím zakrývá své korupční skandály. Dá se těžko vysvětlit, jak jsme naštvaní, člověk si ráno musí pročíst čtvery noviny, aby si alespoň trochu poskládal obraz, médiím se tu nedá věřit,“ dodává Artur.

Mladí lidé v posledních dnech hodně diskutují také o probíhajícím procesu s raperem Pablo Haselem. Tomu hrozí vězení za to, že ve svých textech a na Twitteru podle obžaloby podporoval terorismus a urážel monarchii. „Těžko říct, jak to přesně myslel s tou podporou ETA, to bylo asi přehnané, ale stíhat někoho jen za urážky krále je jen záminka, jak ukázat, co se stane těm, co nebudou souhlasit,“ uzavírá Artur. 

  
 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek