Články odjinud

Expert na ruské dezinformace: Chceme hrát s Putinem šachy, on s námi ale boxuje

Expert na ruské dezinformace: Chceme hrát s Putinem šachy, on s námi ale boxuje

Poslanci velkých českých politických stran šíří ruské dezinformace. A stejně tak činí i český prezident. Říká to Jakub Kalenský, odborník na ruské dezinformace se zkušenostmi z EU, který nyní pracuje pro americký thik-tank Atlantic Council. Ruská dezinformační  mašinérie je podle něj rozsáhlá, neustále produkuje nové lži a podporuje extrémisty. V soupeření s Ruskem podle něj prohráváme. „Neaktivita některých politiků v této oblasti je sebevražedná,“ tvrdí.

Působil jste v týmu EU, který se zabývá ruskou propagandou. Řekl jste, že se Vám tehdy podařilo přesvědčit o reálnosti ruské hrozby většinu politiků, ale neaktivita některých z nich je podle Vás "sebevražedná". Koho jste tím myslel?

Asi bychom měli říci, že se nám podařilo přesvědčit většinu z těch politiků, se kterými jsme se setkali. Ne každý s námi totiž mluvit chtěl. Naším cílem bylo ukázat, co je ruská dezinformační kampaň. A že je skutečně velká. Že se netýká jen Brexitu, amerických voleb nebo sestřelení letu MH17 nad Ukrajinou (pozn.red.: letadlo bylo sestřeleno v roce 2014 z území proruských separatistů zařízením dodaným ruskou armádou, které bylo posléze odvezeno zpět do Ruska). Jde o neustálou, celodenní i celoroční produkci lží. Jde totiž také o rasové otázky, Evropskou unii a další věci.

A co myslím tou sebevražednou neaktivitou? Tvůrcům ruských dezinformacím nejde o to, aby tam či onde byl v pozici premiéra nebo ministra konzervativec, socialista nebo liberál. Nechtějí člověka, který reprezentuje běžné politické myšlenky. Oni chtějí na rozhodující pozici komunistu nebo fašistu a podporují proto všude v Evropě extremisty, a to jak na ultrapravici, tak na ultralevici. Snaží se zničit politický mainstream, normální strany.

Bohužel vidíme, že i v mainstreamových stranách jsou jedinci, kteří využívají kremelské dezinformace proti své politické konkurenci. Protože mají dojem, že jim to může pomoci. Krátkodobě asi něco získat mohou, dlouhodobě ale vyhrává Kreml.

Jakký je konečý cíl ruské dezinformační kampaně? Za studené války se Moskva snažila ukázat, že socialismus je lepší než kapitalismus. A proto zvítězí. Tohle ale nejsou zprávy o tom, že v Rusku se žije lépe.

Ano, to je přesně ten rozdíl. Propaganda tehdy v sobě měla pozitivní element, socialismus je lepší než kapitalismus. Ztroskotalo to ale na realitě.

Dnes je to jiné, jen negativní: možná se my v Rusku máme špatně, ale na Západě se mají také špatně a mají svoje problémy. Říkají: Když u vás není stoprocentní vláda práva, tak je to stejné jako u nás, v diktatuře. Cílem je přimět konzumenta zpráv k pochybnostem o hodnotách, na kterých je založena Evropa - tedy na nedotknutelnosti jedince, vládě práva a demokracii.

Nejsem si jistý, zda existuje nějaký konečný cíl, ale cesta je jasná. Možná sní o tom, že se rozpadne Evropská unie nebo NATO, ale jestli to vidí jako konečný výsledek, není jasné. Spíše jde o oslabení protivníka. Vnímají totiž mezinárodní vztahy jako hru s nulovým součtem: když jeden získá,druhý tratí. Ruský prezident Vladimir Putin nedokázal za dvacet let své vlády v Rusku zlepšit nic, nedokázal zemi zreformovat. Proto má za to, že svoji pozici může v poměru k Západu zlepšit jen tím, že oslabí soupeře.

Kdo z českých politiků konkrétně využívá proti svým politickým konkurentům ruské dezinformace?

Například prezident Miloš Zeman souzní více s ruskou propagandou než se zahraniční politikou České republiky. Tím mám na mysli pozici, jakou ČR deklaruje v oficiálních dokumentech a jaká plyne z jejího členství v NATO a EU. Snaží se z kremelských dezinformací udělat přijatelný mainstream. Tvrdí, že Česká republika vyráběla nervový jed Novičok, jehož varianta byla použita k pokusu otrávit ve Velké Británii bývalého ruského agenta Sergeje Skripala, ačkoliv je to několikrát vyvrácená lež.

A když to dělá takhle vysoký politik, jde o hrozbu. Lidé, kteří více věří Zemanovi než realitě pak budou mít pocit, že stát proti nim kuje pikle, že před nimi něco tají. A že informace tají i média. Prohlubuje se tím nedůvěra lidí, kteří nechtějí věřit politikům hlavního proudu, vůči médiím a státním institucím. Takto dezorientovaní lidé pak hledají jakékoliv stéblo, kterého se mohou chytit. Zeman jim ale podává nejen stéblo, on jim rovnou podává provaz.

Prezident Zeman za sebou ale nemá žádnou politickou stranu. O koho z dalších politiků tedy konkrétně jde?

Nechci přímo jmenovat. Obecně si ale myslím, že strany jako ČSSD a ODS by si měly víc všímat toho, když jejich poslanci šíří lži vyprodukované ruskou dezinformační mašinérií. Pro mě jako analytika ruských dezinformačních kampaní je přitom jedno, jestli takový člověk šíří dezinformaci proto, že jí věří, nebo jí nevěří, ale je za to zaplacený. Nebo jí dokonce nevěří, ale myslí si, že mu to pomůže v politickém boji...

Výsledek je stejný, všechno to pomáhá ruské dezinformační kampani získat další publikum.

Tvrdíte tedy, že je - jednoduše řečeno - jedno, jestli je takový člověk blbý nebo navedený?

Z hlediska dopadu takové informace to jedno je. Průměrný konzument médií nekontroluje, zda článek, co vyjde třeba u vás, je podepsan konkrétním člověkem nebo tiskovou agenturou. Běžný čtenář nebude zkoumat, zda ten který poslanec šíří určitou informaci proto, že navštěvuje ruskou ambasádu, jezdí do Moskvy a s oblibou pozoruje pseudovolby na Donbase na obsazeném ukrajinském území. Nebo proto, že je ideologicky přesvědčený nebo dokonce zkorumpovaný. Nemá možnost to prozkoumat. To nemáte často ani vy novináři, natož čtenář či divák.

Často se dá dezinformace poznat podle toho, že není v etablovaných médiích. Nyní se ale zdá, že prosákly i tam, nebo ne?

Ano, a obecně je to právě ten stav, o který se dezinformační kampaň snaží. Proniknout do médií hlavního proudu. Ideální je situace, kdy legitimní informační zdroj přejme nelegitimní informaci a tím ji - jak se říká - „vypere“ nebo „vybělí“. Proste taková čistírna informací. Stane se to typicky v situaci, kdy neokrajový politik s takovou informací vstoupí do velkých médií, třeba veřejnoprávní televize. Jako Zeman s Novičokem nebo americký prezident Donald Trump se sestřelením letadla MH17 nad Ukrajinou. Trump tvrdil, že nikdy nezjistíme, jak vše doopravdy proběhlo. Což není pravda. Díky rozsáhlému vyšetřování máme důkazy a víme, že letadlo sestřelili z území proruských separatistů zařízením dodaným z Ruska.

Jediný, kdo tvrdí, že existují různé verze, je ruská propaganda. Ta vyprodukovala 20 až 30 verzí toho, co se údajně stalo.

Nebo se může stát, že dezinformace pronikne do médií nedbalou novinářskou prací. Na francouzském televizním kanálu Canal Plus například vysílali dokument Masky revoluce. Film vytvořil francouzský novinář Paul Moreira, který jel na Ukrajinu, kde se snažil natočit dokument o tom, že Ukrajina je plná fašistů. A ti se prý snaží vyvraždit donbaskou populaci, tamní Rusy na území ovládaném proruskými separatisty podporovanými Moskvou. Což je lež, která lží zůstane, i když si na to seženete svědky zaplacené donbaskými separatisty.

Jednou dokonce šířila kremelskou dezinformaci i britská BBC. Zřejmě omylem, na jejich webu to zůstalo asi jen hodinu. Jak se to stane? V redakci, na pozici editora zahraničního zpravodajství se ocitne nezkušený člověk. Je třeba víkend, takže se nemá koho zeptat. Pak přijde zpráva - donbaští separatisté hlásí, že se k vraždě předáka separatistů přezdívaného Motorola přihlásili ukrajinští nacionalisté či fašisté. Existovalo k tomu i video, ale šlo o podvod, výtvor ruské propagandy. Nezkušený redaktor ještě neví, že pokud něco pochází ze zdroje donbaských separatistů, je to podezřelé. Informaci publikuje. Pak to ovšem spatřil někdo zkušený. Zjistil, že jde o nesmysl a BBC informaci stáhla.

Nebezpečné je to ale proto, že si ruská propaganda udělá obrázek stránky BBC s touto zprávou. A pak ji začne šířit s tím, že to přece říká BBC. A když to ze stránek BBC zmizí, tak navíc třeba na sociálních sítích napíše zhruba toto - podívejte se, je to pravda, měla to BBC, ale chtějí to před vámi utajit.

Jak funguje dezinformační kremelská kampaň? Známé jsou takzvané páteční porady. Na nich mluvčí Dmitrij Peskov a Vjačeslav Volodin, který tehdy pracoval v prezidentské administrativě, dávali instrukce šéfredaktorům nejvýznamnějších médií o tom, jak a o čem mají referovat. Ale zároveň se zdá, že existují různé iniciativy jednotlivců zezdola. Je tedy tento proces řízen přímo z Kremlu? Nebo ne?

Vidíme obojí. Máme potvrzeno různými svědectvími, že tyhle páteční schůzky existují. Osobně mi to potvrdila jedna novinářka z ruské televize RT, která mi hrdě sdělila, že tam chodí. Je vidět, že co se tam rozhodne, to bude v důležitých pořadech v televizi, posléze to převezmou další média, internetové servery, trollí továrny, kde placení lidé šíří dezinformace na internetu.

To je ale jen jedna část. Pak je tu ale další iniciativa, která vznikne v každé diktatuře. Ti dole už nad sebou nepotřebují bič, agilně nabízejí těm nad sebou něco, o čem si myslí, že by se jim to mohlo líbit. Zkouší, co se ujme.

Příkladem je Bělorus Alexander Usovskij, který takhle vymýšlel celé akce a působil i v Česku. Měl zaplatit pět set blogerů, kteří vedli kampaň v tom smyslu, že Ukrajina není Evropa. Jeho lidé vypouštěli zprávy, podle kterých Ukrajinci nezastávají stejné hodnoty jako Evropané, respektive Evropa se už o Ukrajinu nezajímá. Pak to nabídl jednomu ruskému oligarchovi blízkému Kremlu, jestli by to nechtěl on či někdo jiný financovat, a očekával za to od Kremlu výhody.

Dalším příkladem kampaně pocházející zezdola a využité potom Kremlem je třeba i německý "případ Líza". Šlo o smyšlený příběh malé, asi třináctileté rusky mluvící Němky, která prý byla znásilněna migranty. Pak se ale ukázalo, že si to celé vymyslela. Už ale kvůli tomu demonstrovaly tisíce Němců proti migrační politice spolkové kancléřky Angely Merkelové. Napřed s tím přišel blog pro rusky mluvící Němce, pak se dezinformace rozšířila na sociálních sítích, nakonec se vymyšlený zločin dostal na ruský první televizní kanál. Aby se o tom nakonec na tiskové konferenci zmínil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov s tím, že to německá kancléřka věc zametá pod koberec.

Je ale potřeba vyvracet všechny ruské dezinformace, když jich jsou podle vás spousty? Není to zbytečné?

Když jsem pracoval v Bruselu, nebylo naším cílem vyvracet 100 procent falešných zpráv, které Kreml šíří. Věděli jsme, že to zkrátka nejde. Cílem je zvýšit povědomí o tom, co to ruská dezinformace vlastně je. A když chcete politikům a vysokým úředníkům něco takového vysvětlovat, musíte jim ukázat konkrétně, co je ruská dezinformace. A když jim říkáte co je falešná informace, musíte jim k tomu také ukázat, co je pravda. V souhrnu tedy jde o vyvracení dezinformací.

Jinak tým, kde jsem působil, tedy StratCom, měl více úkolů než vyvracení falešných zpráv. Šlo mu například o kvalitnější komunikaci se zeměmi takzvaného východního partnerství s EU, kde jsou Moldavsko, Ukrajina či Gruzie. Unie má za to, že když Moldavanům nebo Gruzíncům dokážeme vysvětlit, co to vlastně EU je, tak už nebudou ruské stanici Sputnik tolik věřit, že z nich Brusel udělá homosexuály a pedofily. Což občas ruská propaganda v těchto zemích šíří. Dokonce to šíří i některá česká "alternativní média".

Dalším úkolem byla podpora médií v regionu. Lépe informovaná veřejnost znamená větší odolnost vůči propagandě. Teprve třetí část se týkala přímo dezinformací, což byly webové stránky, vydávání Disinformation Review ukazující klíčové příklady ruských dezinformací, nebo schůzky s politiky, úředníky a také novináři, kde dostávali podkladové informace.

Je Rusko vůbec nebezpečné? Je to ekonomicky trpaslík, v poměru k NATO i vojenský. Má vůbec cenu zabývat se ruskou hrozbou a kremelskými dezinformacemi?

Malý pes může být menší i hloupější než já, když se ale rozhodne mě pokousat, mám problém. Oni se rozhodli škodit způsobem, který my nepraktikujeme. A pak je jedno, že jsme v mnoha oblastech silnější. Zvolili si správně hřiště, kde jsou silnější a kde my ani nejsme přítomni. A daří se jim získávat taktická vítězství.

Řešíme totiž to, že bychom rádi s ruským prezidentem Vladimirem Putinem hráli šachy, zatímco on s námi chce boxovat. Můžeme se o to snažit, ale je jasné, kdo takový zápas 

Není to celé kontraproduktivní, dělat týmy, které budu vyvracet na evropské nebo národní úrovni ruskou propagandu? Proč to má dělat stát a ne novináři, kteří mají pátrat po pravdě? Nebylo by lepší podpořit nezávislá média?

Jenže na ruské straně vede propagandu stát a tajné služby. Jde o útok. Jedním ze smyslů státu je obrana obyvatel. A tohle je obrana. Stát by měl naopak podnikat víc. I novináři by měli dělat víc a zaslouží si podporu. Problém je v tom, že novináři se před rokem 2016 této činnosti příliš nevěnovali a nechat v takovém případě celou záležitost na lidech, kteří si problému vlastně nevšimli, je trochu sebevražedné.

Navíc zbytečně často uvažujeme v kategoriích buď a nebo. Mohou se angažovat všichni: stát, novinářil, ale i další. Třeba neziskové organizace nebo učitelé. Když se podíváme, kdo na té propagandě pracuje v Kremlu, je to stát, jeho ambasády po celém světě, média, neziskové organizace i další. A my prostě musíme odpovědět symetricky.

Jakub Kalenský
Původně český novinář, který nyní pracuje v prestižním americkém think-tanku Atlantic Council. Před tím působil od roku 2015 v týmu spadajícím pod šéfku diplomacie Evropské unie Federiku Mogheriniovou, kde se zabýval ruskými dezinformacemi. V bruselské hantýrce dostal tento tým pojmenování East Stratcom a jeho úkolem bylo také lépe komunikovat se zeměmi Východního partnerství. Podle svých slov dostal od Atlantic Council dlouhodobější nabídku a zkouší, jestli by „tak toho nemohl změnit více.“ Představoval by si totiž, že „Evropská unie bude trošku razantnější v odpovědi na kremelskou dezinformační kampaň.“ Kalenský vystudoval filosofii a rusistiku na Univerzitě Karlově, jako novinář pracoval například v České televizi, v Lidových novinách a naposledy v Hospodářských novinách.

 

Články odjinud