Expertka: Státy v Africe spolu neobchodovaly, vyvážet do Evropy bylo levnější. To se teď změní | info.cz

Články odjinud

Expertka: Státy v Africe spolu neobchodovaly, vyvážet do Evropy bylo levnější. To se teď změní

Expertka: Státy v Africe spolu neobchodovaly, vyvážet do Evropy bylo levnější. To se teď změní
 

Smlouva o volném obchodu mezi africkými státy je obrovskou příležitostí, říká v rozhovoru pro INFO.CZ Tighisti Amareová, odbornice na černý kontinent z britského think-tanku Chatham House. V české metropoli byla v těchto dnech jedním z řečníků Mezinárodního symposia české zahraniční politiky.

Evropany před rokem nadchl etiopský premiér Abiy Ahmed, který provedl řadu prodemokratických reforem, jeho země se ale potýká i s etnickým násilím, zvláště v regionu Amhara. V červnu dokonce zažila pokus o puč a vraždu šéfa armády. Jaká je situace v zemi teď?

Etnické střety nebyly jen v Amhaře, ale i v jiných regionech mezi různými etniky. Pro Etiopii to představuje klíčový problém, na který je potřeba se plně zaměřit. Bylo už sice technicky vytvořeno ministerstvo míru, které by se etnickým násilím mělo zabývat, je ale třeba mu dát více pravomocí. Nemám pocit, že by se kromě vzniku některých komisí problém příliš řešil. Výsledkem těchto konfliktů je i to, že v roce 2018 byly v zemi tři miliony vnitřních uprchlíků, což je jeden z nejvyšších počtů ve světě.

Do Etiopie přicházejí v posledních měsících i tisíce lidí ze Somálska. Jak se s tím země vyrovnává, když už hostí další desítky tisíc běženců ze sousední Eritreje?

Neznám přesné podrobnosti o opatřeních týkajících se somálských uprchlíků, u těch eritrejských jsme ale doufali, že se problém vyřeší sbližováním obou států a uzavřením mírové smlouvy. Problém však nezmizel, stále trvá a lidé z Eritreje i nadále přicházejí. V zemi působí a je velmi viditelná Organizace OSN pro pomoc uprchlíkům (UNHCR), zvláště na severu země pomáhá s přílivem uprchlíků. Umím si představit, že podobná opatření, která se dělají kvůli uprchlíkům z Eritreje, se budou týkat i těch somálských. Pochybuji ale o tom, že sama Etiopie bude schopna se se všemi příchozími vypořádat, zvláště když vezmeme v úvahu i ty vnitřně přesídlené.

Myslíte, že příchozí Somálci, pokud se nebudou moci vrátit, budou chtít zůstat v Etiopii, nebo se spíše pokusit dostat do Evropy?

Těžko říci. Jednou z reforem, které ale premiér Abiy Ahmed nedávno zavedl, je možnost pracovat pro uprchlíky, to dříve nemohli. Myslím, že tato možnost bude brzy rozšířena i na uprchlíky ze Somálska. Dodala bych také, že v Etiopii už nyní žije obrovská komunita lidí somálského původu – je to asi šest milionů lidí – takže integrace nemusí být tak složitá. Mnozí se integrují, získají práci a budou v Etiopii žít.

Zmínila jste i přetrvávající příchody lidí ze sousední Eritreje. S uzavřením mírové smlouvy s Etiopií se tam tedy nic nezměnilo? Stále lidé utíkají kvůli vojenské službě, která může trvat i dlouhou řadu let?

Ne, až dosud se nic nestalo. Dělali jsme si naděje, že s uzavřením míru už nebude ospravedlnitelné mít takovou armádu nebo že mladí lidé budou sloužit menší počet let, nic se ale nezměnilo, stále čekáme. Lidé přicházejí ve víceméně stejných počtech jako dříve. Hodně se očekávalo od otevření hranic, více obchodu, atd. Pravda je, že nyní mezi oběma hlavními městy funguje letecké spojení, uzavřené pozemní hranice ale trvají.

Vidíte v tuto chvíli v Africe nějakou zemi či oblast, kde by měli Evropané okamžitě zasáhnout, aby předešli nějaké budoucí uprchlické krizi?

Nejprve musíme rozlišit mezi uprchlictvím a migrací. Na kontinentu je samozřejmě pár krizových míst, kde probíhají konflikty, klíčovým faktorem jsou ale nestátní hráči, jako jsou islamistické skupiny na Sahaře. V této oblasti se už teď Evropa velmi angažuje, pozornost vyvolává i situace na severu Nigérie. Poněkud méně je sledovaná – možná kvůli tomu, že odtamtud nepřichází tolik uprchlíků – situace na východě Demokratické republiky Kongo.

Myslím ale, že státy EU neznepokojují ani tolik legitimní uprchlíci, jako spíš migrace: Afričané nemohou doma najít práci, tak přijdou celé masy do Evropy, říkají si. Realita je ale nyní jiná – mezi 70 a 80 procenty běženců se uchyluje do jiného afrického státu. Lidé se tak pohybují napříč Afrikou ve snaze najít práci. A tuto skutečnost je třeba odhalit, protože jinak téma migrace zneužívají populističtí politici, kteří mají na politiku velký vliv. To, co říkají, ale není realita. Tím samozřejmě netvrdím, že by ekonomická migrace neexistovala. Když si ale ekonomickou migraci a uprchlíky oddělíte a podíváte se na migrační trendy uvnitř kontinentu, zpochybníte tím ten populistický narativ, že z Afriky odcházejí z ekonomických důvodů miliony lidí.

Ono ale není v zájmu nejen Evropy, ale ani Afriky, aby z ní odcházely miliony lidí, kteří by jinak mohli pracovat a přispívat k ekonomickému růstu a bohatnutí jejich domovských zemí. Musíme si proto společně položit otázku, co dělat, aby lidé byli šťastnější a nemuseli odcházet.

Myslíte si, že budoucí vztahy mezi Evropskou unií a africkým kontinentem může nějak ovlivnit blížící se brexit? K africkým zemím má samozřejmě silné vazby i Francie, Británie ale také…

Británie a Francie byly samozřejmě ve vztazích EU a Afriky velice aktivní a do budoucna bude škoda ztratit tuto rovnováhu. Své angažmá v Africe navyšuje i Německo, což je dobře. Zajímavé by ale bylo vidět větší snahu u zemí z tohoto regionu, tedy České republiky, Maďarska, Polska, atd. Země střední a východní Evropy mají s Afrikou hodně společného, nebo minimálně měly před rozpadem Sovětského svazu. Tyto vazby by se daly využít k vybudování nových vztahů. Například Česká republika má v subsaharské Africe jen velmi málo ambasád, i když jednu před časem otevřela v Mali (1. ledna 2019, pozn. red.). Africké země by se od těch středoevropských mohly mnohé naučit, zejména z jejich zkušeností s přechodem k demokracii, budování institucí, apod. Přesně tím některé státy nyní procházejí.

Jak se díváte na letos přijatou africkou smlouvu o volném obchodu (AfCFTA)? Může změnit tvář kontinentu?

Ano, určitě. Ve chvíli, kdy ji ratifikují téměř všechny země – chybí Eritrea – stane se Afrika největší zónou volného obchodu na světě. Je to obří prostor, bavíme se o 54 nebo 55 zemích. Vidím tam opravdu velký potenciál k transformaci afrických ekonomik. Proč? Protože až dosud spolu africké státy příliš neobchodovaly. Byznysu totiž bránily různé bariéry a vyvážet do Evropy bylo mnohdy levnější než do jiné africké země. To je ohromná škoda a AfCFTA by ji měla napravit.

Smlouva by měla mít vliv na domácí výrobu v jednotlivých státech – až dosud mohl byznys růst jen do určité míry podle velikosti trhu. A většina afrických států není tak velká, kolektivně jde ale o obrovský počet lidí a tedy i obrovskou ekonomickou příležitost. Smlouva umožní byznysu pronikat na sousední trhy, tím poroste a bude schopný vytvářet pracovní místa. A to je pro Afriku zcela klíčové téma. Zároveň by na kontinent mohlo zamířit více investic, které až dosud odrazovala malá velikost afrických ekonomik, pokud tedy nemluvíme o Nigérii nebo Jižní Africe.

Všechno to bude samozřejmě nějaký čas trvat, dohoda na volném obchodu je ale jedna z nejlepších věcí, které se v Africe za dlouhou dobu staly.

Kdybych byl investor, jakou nejbezpečnější africkou zemi byste mi poradila, abych vydělal a nepodstupoval přílišné riziko?

Nejbezpečnější zemi pro investice? Stoprocentně bezpečná není investice nikde… Jednou z nejobávanějších zemí je Nigérie vzhledem ke své velikosti, chaosu a nebezpečí. Na druhou stranu tu ale žije asi 190 milionů lidí, to je opravdu hodně potenciálních zákazníků. Když se tedy zorientujete v tamních těžkostech a chaosu, může vám investice opravdu vydělat. Jinak je ale asi nejbezpečnější zemí Rwanda, která má vybudovanou infrastrukturu a jejíž prezident Paul Kagame se velmi snaží o liberalizaci ekonomiky. Výnos nicméně nebude takový jako v Nigérii. Já ale nejsem ekonomický expert, spíše vám dám politický background než byznysovou radu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud