Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Frontu na úřadu jsem nestál 10 let a průkaz mi stačí jeden“ říká expert na e-Government

„Frontu na úřadu jsem nestál 10 let a průkaz mi stačí jeden“ říká expert na e-Government

Při pohledu na to, jak fungují elektronické služby veřejné správy (takzvaný e-Government) v Estonsku, si Čech připadá jako by měl stroj času, se kterým se podívá o několik let kupředu. Vše od placení daní, přes založení firmy, po hlasování ve volbách Estonci zařídí z pohodlí domova přes internet a na úřad nemusí ani kvůli placení daní nebo sociálním dávkám, které stát vyplácí automaticky.  „Nemám sebemenší důvod kvůli úředním věcem vycházet z domu. Vůbec nedokážu pochopit dobu před deseti, patnácti lety. Myslím, že tehdejší doba v Estonsku je velmi podobná tomu, co máte dnes vy v České republice,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ odborník Andres Raieste, který pomáhal se zaváděním digitalizace veřejné správy v Estonsku. Právě on se velkou měrou zasadil o to, že malá baltská země patří v oblasti poskytování služeb e-Governmentu ke světové špičce. Proč právě Estonsko a má Česko šanci se mu přiblížit?

Symbolem nefungující elektronizace veřejné správy se staly nekonečné fronty na úřadech. Jak je to dlouho, co jste naposledy stál v takové frontě?

To si opravdu nemůžu vzpomenout. Pravděpodobně v dětství, možná někdy před deseti lety.

Podobným symbolem je i peněženka plná dokladů. Kolik průkazů máte v peněžence vy?

Mám tu jeden průkaz totožnosti, dvě bankovní karty a kartičku potřebnou pro vstup do práce. Takže vlastně jen jeden průkaz – identifikační kartu.

Jak identifikační karta funguje?

Tohle je moje identita. Je to všechno, co o mě vláda potřebuje vědět, v podstatě nahrazuje můj vlastnoruční podpis. Nikdo po mě ani podpis nemůže chtít. Abych byl upřímný, už ani žádný podpis nemám – pokaždé je totiž jiný. S touto kartou mám jednoduše přístup ke všem službám státu a nikdo nemůže požadovat, abych se prokázal jiným dokladem.

Takže to funguje jako moje občanka, řidičák, karta zdravotního pojištění, vstup do knihovny, ale i jako věrnostní karta do mých oblíbených obchodů nebo karta pro placení daní. Studentům to slouží také jako studentský průkaz. Potřebujete prostě jen jednu kartu, nic víc.

Máte jeden průkaz na všechno, zmizely fronty na úřadech, volby probíhají elektronicky. Co se v porovnání s dobou před deseti lety ještě změnilo?

Změny přicházely postupně. Nebylo to tak, že byste najednou e-Government „zapnuli“ jako světlo. Je proto těžké popsat, jaké to bylo dřív a jaké je to dnes. Vzpomínám si jen na ty fronty a studentský průkaz. Dnes nic takového nemáme, Estonci nenavštěvují vládní budovy – jediným důvodem, proč jít na úřad, je svatba.

Nemám sebemenší důvod kvůli úředním věcem vycházet z domu. Služby e-Governmentu zjednodušují můj každodenní život. Kontakt s úřady proto neberu jako povinnost nebo něco, co podstupuji nerad. Je to pro mě naprosto přirozené. Vůbec nedokážu pochopit dobu před deseti patnácti lety. Myslím, že tehdejší doba v Estonsku je velmi podobná tomu, co máte dnes vy v České republice. Představte si, že nikam nemusíte chodit, všechno funguje tak nějak automaticky, je to prostě běžná součást našeho života bez zbytečné byrokracie a nákladů.

720p 360p
Teufelsberg: Ďáblův kopec

V Estonsku jste pomáhal s projektem digitalizace estonské veřejné správy. Představte si, že jste se dnes stal poradcem vlády v České republice pro zavádění e-Governmentu, co by byla vaše první rada?

Obrátit se na místní lobbistické skupiny, které mají nejsilnější zájmy v této oblasti – například na obchodní komory, které chtějí usnadnit registraci firem, nebo na další skupiny, které například požadují odstranit překážky při placení daní a podobně. Pak je potřeba určit strategie a hlavní oblasti, které se musí zlepšit. Úkolem vlády je pak stanovit plán, jak bude tato strategie implementována, a přijmout nové zákony. Pozadu ale nesmí zůstat ani společnost, která musí být do celého procesu zapojena.

Estonsko je v oblasti e-Governmentu považováno za globálního lídra. Co za tímto úspěchem podle vás stojí?

Je to způsobem našeho myšlení. Zatímco některé státy začaly budovat IT sektor a až na druhém místě přemýšlely, kdo to bude používat, my jsme zvolili jinou cestu. My jsme začaly přemýšlením, jak postihnout co největší masy lidí, jak můžeme změnit některé části fungování vlády, jak zasáhnout společnost co nejvíc to jde. Až pak jsme přijali nové zákony a regulace. Pracovali jsme hlavně na tom, abychom získali důvěru lidí a dokázali jim, že chceme zlepšit kvalitu jejich každodenního života.

Některé státy se sice snaží zlepšit e-Government, ale nejsou tak efektivní, protože na to jdou ze špatné strany. Důležité je přilákat masy například tím, že zjednodušíme výběr daní a uděláme z toho příjemnou záležitost bez čekání na úřadech. Lidé tomu pak začnou důvěřovat a to je klíč k úspěchu. Estonsko toho dosáhlo tolik hlavně díky důvěře, protože když tomu lidé věří, je zavedení e-Governmentu mnohem snazší.

Jak se tedy Estonsko k myšlence soustředit se na e-Government dostalo?

Po rozpadu Sovětského svazu nemělo samostatné Estonsko žádné průmyslové odvětví, ve kterém by nějak zvlášť vynikalo. Bylo něco jako nepopsaný list papíru, muselo se proto rozhodnout, na co svou ekonomiku zaměří. A objevil se nápad vytvořit průmysl založený na špičkových technologiích a IT odvětví, které v tu dobu zažívalo světový boom. Protože jsme v tu dobu neměli nic jiného, tohle se stalo hlavní politikou, na kterou jsme se rozhodli soustředit.

Objevují se názory, že je pro Estonsko jako malou zemi s 1,3 miliony obyvatel zavedení e-Governmentu jednodušší než pro početnější státy. Může být tohle důvod estonského úspěchu?

Do určité míry je to pravda, protože pokud se jedná o federaci, je zavádění e-Governmentu obtížnější. Vyžaduje totiž určitou centralizaci moci, v rámci federace máte naopak různé zákony a regulace na více úrovních. Ale pokud země není federací, na její velikosti až tak nezáleží. Řekněme, že elektronizace veřejné správy je v rámci jednoho amerického státu snadná, ale zavést pravidla pro celé USA už je obtížné. Stejně tak může e-Government fungovat i v kterékoliv evropské zemi, která má centralizovanou moc. Neexistuje rozdíl mezi Estonskem, Českou republikou, Finskem nebo Švédskem – všude je to stejné. Příklady toho, že na velikosti země nezáleží, můžeme vidět po celém světě.

Model e-Governmentu, který funguje v Estonsku, tedy podle vás může být bez problémů zaveden i v Česku?

Rozhodně. Stejná elektronizace veřejné správy funguje i na Novém Zélandu nebo Švédsku. V některých oblastech jsme o něco úspěšnější, ale ten model je stejný. Není proto důvod, aby e-Government platný v Estonsku nefungoval v České republice.

Můžete popsat některé obtíže, se kterými jste se při elektronizaci veřejné správy museli vypořádat? V Česku se hovoří například o tom, že na vesnicích není dostatečné internetové připojení nebo že na zavedení e-Governmentu přitíží starším lidem, kteří s novými technologiemi neumí.

Stejné problémy jsme řešili i my. V první řadě jsme museli investovat do infrastruktury. V 90. letech jsme v nadsázce říkali, že z internetu uděláme další základní lidské právo. Aby měl k připojení přístup skutečně každý, vláda nechala na venkově vybudovat „internetové kiosky“. Lidé ze všech koutů země tak mají místo, kde je dostupný internet – takový přístupový bod. V kiosku je počítač s internetem, kam můžou lidé přijít a vše potřebné odsud zařídit.

Estonsko určitě nechce usnout na vavřínech. Jaká další zlepšení plánuje do budoucna?

Strávili jsme hodně času tím, aby byly vládní registry propojené – vzájemná propojenost byla základem toho, aby e-Governnmentové služby fungovaly, byly transparentní a omezily administrativní překážky. To bylo stěžejní a řekl bych, že stále nejme hotovi.

Nahromadili jsme obrovské množství informací a dat o celé společnosti a teď je čas začít dělat na strategiích, které budou založeny na těchto údajích. Díky datům můžeme služby lidem víc personalizovat. To znamená, že si vezmeme informace, které o konkrétním obyvateli víme a řekneme si, jakým způsobem můžeme zlepšit kvalitu jeho života. Služby budou každému šité na míru. Stejné je to i s firmami – na základě informací, které o ní máme, jí nabídneme služby, které jí pomohou v rozvoji.