Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Genocida se Kambodžanů stále dotýká. Dnes jim za facebookový status hrozí i vězení, říká česká právnička

Genocida se Kambodžanů stále dotýká. Dnes jim za facebookový status hrozí i vězení, říká česká právnička

Od konce vlády Rudých Khmerů v Kambodži příští rok uplyne 40 let, temná historie však chudou jihoasijskou zemi provází dodnes. Během své nadvlády v letech 1975-1979 v zemi nastolili politiku brutálního teroru, během které bylo zavražděno nejméně 1,7 milionu lidí. „Existuje tu celá generace lidí, kteří to zažili jako děti nebo jako mladší dospělí a spoustě z nich byla vyvražděna celá rodina. Pokud měli štěstí a přežili to, museli jako děti pracovat v táborech, kde byli nuceni tvrdě dřít a pamatují si to do dneška,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ česká advokátka Helena Kopecká, která pracovala pro tribunál stíhající zločiny Rudých Khmerů. Svobodný život Kambodžanů je však v sázce i dnes. Za půl roku zemi čekají volby, ve kterých lze volit jen jednu stranu. Jakým způsobem vláda dusí tamní obyvatelstvo a které příběhy lidí zasáhly českou právničku nejvíc? 

Příští rok to bude 40 let od konce genocidy a vlády Rudých Khmerů v čele s Pol Potem. Řekla byste, že se země po téměř čtyřech dekádách s temnou historií vyrovnala?

Jak říkáte, za konec Rudých Khmerů se považuje rok 1979, kdy došlo k ukončení toho nejhoršího řádění v zemi. Řekla bych, že se s tím ta země částečně vyrovnala, což je dáno časovým odstupem. Zároveň se to ale každého člověka dodnes nějakým způsobem dotýká. Existuje tu celá generace lidí, kteří to zažili jako děti nebo jako mladší dospělí a spoustě z nich byla vyvražděna celá rodina. Pokud měli štěstí a přežili to, museli jako děti pracovat v táborech, kde byli nuceni tvrdě dřít a pamatují si to do dneška.

Pak tu jsou ale lidé, kteří se narodili po roce 1979 a zejména pak mládež narozená po roce 2000 – ti už o tom často ani nevědí, protože se o tom rodiče nechtějí bavit. To je částečně dané i kulturou, kdy se o citlivých věcech v rodině otevřeně nemluví. Temnou historii tedy tolik nevnímají, protože o ní neví, nebo se o ní dozví třeba na nějaké vzdělávací přednášce, ve škole se o tom totiž ani běžně neučí. Takže nová generace tím tolik ovlivněná není, ale ti, co to zažili, si to ponesou celý život. Na to se nedá zapomenout.

Kdo je Helena Kopecká
Helena Kopecká vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Během studií strávila jeden rok ve Velké Británii na University of Kent, kde se mimo jiné věnovala migračnímu a trestnímu právu. Po ukončení studia pracovala necelé tři roky jako právnička v Organizaci pro pomoc uprchlíkům, kde poskytovala právní poradenství cizincům pocházejícím ze třetích zemí. Poté působila jako stážistka OSN a následně jako konzultant na mezinárodním trestním tribunálu, konkrétně na Zvláštních senátech soudů v Kambodži, kde se v kanceláři mezinárodního žalobce věnovala zločinům proti lidskosti a genocidě. V současné době pracuje jako asistentka soudkyně. Ve svém volném čase se i nadále věnuje migračnímu právu a také dobrovolnické práci pro brněnské Centrum pro lidská práva a demokratizaci.

Je podle vás znát, že je společnost dodnes rozdělená? V zemi dodnes žijí potomci Rudých Khmerů i lidé, kteří se na tehdejší tyranské vládě podíleli.

S ohledem na ten časový odstup si myslím, že už není. Ale máte pravdu, že běžní vojáci, kteří za to nebyli nikdy stíhaní, splynuli s obyvatelstvem. Že by to však někdo dával někomu za vinu, to je spíš výjimka. Já osobně jsem to v té společnosti nezaznamenala ani jednou. Ti vojáci s režimem Rudých Khmerů často nesouhlasili, ale neměli jinou možnost – byl vydán příkaz a voják zastřelil nebo umučil celou rodinu. Spousta lidí byla k těm činům donucená.

KambodžaKambodžaautor: Profimedia.cz

V roce 2007 začaly fungovat Zvláštních senáty soudů Kambodže, které zřídila kambodžská vláda ve spolupráci s OSN za účelem stíhání zločinů spáchaných za vlády Rudých Khmerů v letech 1975 až 1979. Vy jste měla možnost se na práci u senátů podílet. Jak přesně vaše práce probíhala?

Já jsem pracovala v kanceláři žalobců, kteří mají stíhat vrcholné představitele režimu Rudých Khmerů – tedy ty, kdo jsou za trestné činy „nejvíce odpovědní“. Já jsem přijela jako stážistka OSN a následně jsem zde zůstala jako konzultantka. Podílela jsem se na přípravě návrhů obžaloby případu s označením 003 proti námořnímu veliteli Measu Muthovi, který čelí obvinění ze spáchání zločinů proti lidskosti včetně mučení, nucené práce nebo nelidského zacházení. Vyhledávala jsem proti němu důkazy, připravovala jsem návrhy a dávala jsem dohromady argumenty, proč by měl jeho případ před soudem pokračovat. 

Jak to s vaším případem vypadá dnes?

Můj případ 003 a zároveň i ten s označením 004, který zahrnuje více obviněných, jsou dnes v předprocesní fázi. V roce 2017 se za naši kancelář podávaly návrhy, proč by měl proces pokračovat a proč se domníváme, že se Meas Muth dopustil zločinu proti lidskosti a také genocidy. Návrh jsme předali do kanceláře vyšetřujících soudců, která bude letos rozhodovat o tom, zda jsou splněny podmínky personální jurisdikce – to znamená, jestli jsou Meas Muth a obvinění z případu 004 za zločin nejvíce zodpovědní a mají být stíháni.

Zajímavostí je, že na obou těchto případech se podílí pouze kancelář mezinárodního žalobce, respektive mezinárodní zaměstnanci a ne zástupci Kambodži. Zvláštní senáty u soudů Kambodže jsou totiž hybridním mezinárodním tribunálem, a to znamená, že se na všech případech podílí zástupci národní i mezinárodní strany. Nicméně v těchto nových případech tomu tak není, protože se kambodžská vláda domnívá, že ti obvinění nejsou nejvíce zodpovědní – že nebyli vrcholnými představiteli, kteří dávali příkazy. Podle odborníků to je ale dáno politickou situací v zemi. Například Meas Muth působil dlouhou dobu v politice a na současnou vládu je dodnes napojen. Kambodžská vláda tak nemá moc zájem na tom, aby k procesu došlo, a netají se ani tím, že by činnost soudů ukončila co nejdříve. Jejich fungování tak může skončit už v roce 2019.

Jaká je úspěšnost senátů při stíhání pachatelů genocidy a dalších zločinů?

V případu 001 byl odsouzen jeden člověk, což byl Kaing Guek Eav alias Duch, který vedl nechvalně známé vězení S-21 v Phnompenhu, kde je dnes muzeum genocidy Tuol Sleng. V jeho případě bylo jasně prokázáno, že dával příkazy k mučení a v současnosti si odpykává trest na doživotí. Pak je případ 002, kde byli odsouzeni Khieu Samphan – prezident tehdejšího státu, který se označoval jako Demokratická Kampučia – a vrcholný představitel režimu Nuon Chea, kteří byli odsouzeni na doživotí za zločiny proti lidskosti. Kromě toho jsou ale obvinění také ze zločinu genocidy a v současnosti se čeká na rozsudek, který má být vydaný v roce 2018. Je zajímavé, že dosud nebyl nikdo za genocidu odsouzen a čeká se, zda k tomu dojde v jejich rozsudku. Mohli by ale být od tohoto zločinu zproštěni.

Potom je právě případ 003 s Meas Muthem a 004, kde je obviněn Yim Tith, Ao An a Im Chaem, která byla v roce 2017 kanceláří vyšetřujícího soudce zproštěna s tím, že neexistuje dostatek důkazů pro to, že byla právě ona nejvíce zodpovědnou za zločiny, které se v Kambodži odehrály. To v loňském roce vyvolalo spoustu reakcí, podle kterých měla být souzena. Musíme si ale uvědomit, že rozhodují soudci, kteří jsou nezávislí a kteří opravdu rozhodují na základě důkazů.

Kolik bývalých Rudých Khmerů tedy bylo odsouzeno?

Odsouzení byli reálně tři, což mezinárodní společenství často kritizuje. Tady bych doplnila, že například režimní ministryně sociálních věcí Ieng Thirith byla shledána mentálně nezpůsobilou procesu, takže tam se proces zastavil. V roce 2013 pak zemřel další obžalovaný Ieng Sary, který působil jako ministr zahraničí. Je třeba počítat s tím, že v dnešní době jsou představitelé režimu vyššího věku a může se to stát, že během procesu zemřou nebo ho nejsou způsobilí.

Někdy je ten soud kritizován kvůli počtu odsouzených, nebo protože trvá příliš dlouho, musíme se na to ale dívat trochu objektivně. Ty zločiny se odehrály před 40 lety, takže je opravdu náročné dát důkazy dohromady. Mezinárodní zločiny se odehrávají v masovém měřítku, takže potřebujete najít dostatek důkazů, projít spoustu vesnic a najít stovky, možná tisíce svědků, kteří ještě žijí nebo jsou členy rodiny obětí. To vyžaduje nějakou dobu. Já jsem působila v kanceláři žalobce a opravdu si myslím, že dělají, co můžou. Všichni opracují na 100 procent, aby to řízení co nejvíc urychlili.

Zmiňovala jste, že za zločin genocidy dosud nebyl nikdo odsouzen. Čím to je?

Prokázat, že k té genocidě došlo, a propojit to s konkrétní osobou je to nejtěžší. Existují například důkazy o tom, že byli vyvražďováni příslušníci muslimské minority Cham nebo Vietnamci, ale propojit to s konkrétní osobou, která dávala příkazy a najít pro to dostatek důkazů, je opravdu komplikované.

Rudí Khmerové umučili jeho rodiče, dozvěděl se to až jako dospělý

Během svého pobytu v Kambodži jste si jistě vyslechla řadu tragických příběhů lidí, které vláda Rudých Khmerů poznamenala. Můžete přiblížit ty, které vás nejvíc chytly za srdce?

Hned se mi vybaví případ kolegy, který pracuje v kanceláři žalobce za národní stranu a je narozený v Kambodži. Ten mi vyprávěl svůj příběh z dětství, kdy mu bylo 12 let a Rudí Khmerové obsadili hlavní město Phnompenh, kde žil s rodiči. Probíhalo to tak, že v dubnu roku 1975 přišli Rudí Khmerové a dali příkaz do tří dnů vyklidit město. Řekli lidem, že se Američané chystají město bombardovat, což ale nebyla pravda. Veškeré obyvatelstvo pak bylo vystěhováno na venkov. Kolega mi vyprávěl, že byl oddělen od rodičů a poslán do jednoho z táborů, kde musel pracovat od sedmi od rána do osmi do večera. Co se stalo s jeho rodiči, nevěděl a nedozvěděl se to ani za celou dobu vlády Rudých Khmerů. O osudu rodičů se doslechl až v dospělém věku, kdy pracoval pro Mezinárodní Červený kříž. Tehdy se mu dostaly do rukou dokumenty, díky kterým zjistil, že oba rodiče skončili ve vězení S-21, kde byli oba mučeni a následně zemřeli.

Jeho otec byl totiž diplomat, což mnohé vysvětluje. Rudí Khmerové útočili na inteligenci a snažili se vzdělanou vrstvu zničit. Jeho otec mluvil francouzsky, Rudí Khmerové ho tak vypátrali poměrně rychle, u mnohých se to ale podařilo skrýt. Když opustili Phnompenh a byli posláni do družstev, kde měli pracovat, a podařilo se jim identitu často utajit. Leckdy se na to ale časem přišlo.

Pokud vím, lidé si kvůli Rudým Khmerům sundávali i brýle, které byly znakem příslušnosti k intelektuální vrstvě.

Přesně tak. Kdokoliv, kdo nosil brýle, byl automaticky odveden, lidé si je proto začali sundávat. Ale nejen to – museli si zvykat na nový způsob života a předstírat, že umí pracovat na poli. Spousta lidí toho byla v rámci instinktu přežítí schopná, a dokázali se tak nějakou dobu skrývat, ale bohužel leckdy došlo k tomu, že byli pod nátlakem mučení udáni. Pak byly celé rodiny odvlečeny a umučeny nebo rovnou zabity.

V této souvislosti mě napadá i příběh Loung Ung – ženy, která přežila vládu Rudých Khmerů. Její rodiče ale zavraždili a ona o tom vydala knížku First They Killed My Father, která byla i zfilmovaná. Její otec také patřil ke vzdělané vrstvě a pracoval u policie, v minulosti byl ale vojákem Lon Nolova režimu, který zde fungoval před nástupem Rudých Khmerů a tito vojáci byli Khmery také stíháni a vražděni. Jemu se to ale podařilo utajit a dokázal to vysvětlit i dětem, že nikdy nesmí prozradit, že byli dříve bohatí. V té knížce je popsána celá její životní cesta – jak žili v pracovním táboře, kdy neměli co jíst, jak zemřela její sestra a jak se nakonec odhalilo, kdo je její otec, který byl spolu s její matkou zabit.

Už jste zmiňovala tábor S-21, kde se odehrávala ta největší zvěrstva. Vyslechla jste si například nějaké příběhy i odsud? Jakým způsobem zde byli vězni například mučeni?

Pokud byli vězni převezeni do S-21, většinou nepřežili. Vězeň by musel být určen na konkrétní práci, aby byl smrti ušetřen – například jako uklízeč mrtvol. Do S-21 byli lidé posíláni především za účelem výslechu, kdy se měli přiznat k nepřátelství vůči režimu nebo ke spolupráci s americkou CIA. Pod agónií hrozného mučení to lidé často přiznali, přestože to nebyla pravda, a většina lidí proto nepřežila. Některé ty příběhy se dočtete, pokud navštívíte muzeum  Tuol Sleng. Tam jsou i mučící nástroje, zaschlá krev na stěnách a podobně. Pro návštěvníky je tento pohled často psychicky velmi náročný.

Z dvaceti tisíc vězňů jich pobyt ve věznici Tuol Sleng přežilo sedm.Z dvaceti tisíc vězňů jich pobyt ve věznici Tuol Sleng přežilo sedm.autor: Shutterstock

Svoboda projevu v Kambodži de facto neexistuje

V létě čekají Kambodžu parlamentní volby. Jaké jsou před nimi rozloženy politické síly v zemi?

V současnosti je premiérem Hun Sen, který se svojí Kambodžskou lidovou stranou vládne už od roku 1985. Bohužel v současné době se politická a lidskoprávní situace v zemi zhoršila, a to právě v souvislosti s nadcházejícími volbami. V roce 2017 se udála spousta věcí, kdy byla rozpuštěna jediná opoziční strana v zemi – Kambodžská národní osvobozenecká strana (Cambodia National Rescue Party – CNRP) a její představitel Kem Sokha byl obviněn z velezrady. Podle odborníků je ale proces proti němu vykonstruovaný s cílem ovlivnit volby. Tím pádem je jedinou stranou, kterou lze v parlamentních volbách volit, právě Kambodžská lidová strana. To byl smutný okamžik pro demokracii, která se v Kambodži bohužel nerozvíjí.

Premiér Hun Sena a současná vláda dělají i další opatření. Za poslední dva roky se také zpřísnily zákony pro mezinárodní i místní organizace, které tak mají potíže s fungováním a pokud nejsou politicky neutrální, mohou být zrušeny.

Jak je na tom Kambodža se svobodou tisku?

Svoboda projevu je v Kambodži silně potlačována. De facto zde ani žádná není a jen tak se vyjádřit o politice zde není možné. Došlo k uzavření řady rozhlasových stanic, jako je Hlas Ameriky nebo Rádio Svobodná Asie. Byly zrušeny také nezávislé zahraniční noviny Cambodia Daily, které fungovaly 24 let a které komentovaly politickou situaci v zemi. Noviny byly obviněny z daňových podvodů ve výši více než šest milionů dolarů, což je opět velmi krutý krok pro kambodžskou demokracii.

Tohle byly události roku 2017, událo se toho ale víc. V roce 2016 byl zastřelen lidskoprávní aktivista Kem Ley, který byl dlouhodobým kritikem premiéra. Takže pokud jde o svobodu projevu a kritiku současné vlády, je Kambodža poměrně nebezpečným místem.

Zmiňovala jste zrušení hlavní opoziční strany. Měla šanci volby vyhrát?

Nějaká šance uspět ve volbách byla, ale nejsem si jistá, zda by byla schopná zvítězit. Přeci jen Kambodžská lidová strana v čele s premiérem je tam už velmi dlouho a její propagace je opravdu masová. Já jsem zažila komunální volby, kdy zde příznivci strany jezdili na tancích a rozhlasem vyvolávali, aby je lidé volili. Na výhru by to tedy asi nebylo, mohla ale získat víc hlasů než v předešlých volbách. Toho se Hun Sen obával, a proto se zřejmě uchyluje ke všem těm drastickým opatřením.

Dá se jinak běžný život kambodžských obyvatel považovat za svobodný? Jak je to například s používáním sociálních sítí?

Pokud si Kambodžan dá něco na sociální síť a chtěl by komentovat například současnou vládu, je to pro něj velmi nebezpečné. V Kambodži je známý případ studenta, který se v komentáři na facebooku vyjádřil v tom smyslu, že by v zemi byla zapotřebí barevná revoluce a okamžitě se ocitl ve vězení. Zde strávil několik měsíců ještě před tím, než s ním byl zahájen proces. Právě pojmu barevná revoluce se premiér velmi obává – znamená to, že by mohlo dojít k nějakému pokojnému hnutí, které by mělo za následek svržení režimu a změnu vlády. Komentování politické situace a slova o svržení premiéra, to je v Kambodži skutečně nebezpečné a pro dotyčného znamenají vězení.

Jak tyto restrikce dopadají na obyčejný život kambodžských obyvatel?

Kambodža je velmi chudou zemí – patří k nejchudším v Asii. Značná část obyvatel žije na nebo dokonce pod hranicí chudoby. Ti omezování svobod ani nevnímají, protože se starají jen o to, jak přežít. Zabývají se tím spíše vzdělanější obyvatelé, kteří patří ke střední třídě a žijí ve větších městech. Situaci v zemi si uvědomují, ale mají strach. Přidat se k jakékoliv stávce nebo demonstraci může být nebezpečné, cítí proto určitou rezignaci, protože se domnívají, že poměry nemohou změnit.

Královský palácKrálovský palácautor: E15 Michaela Trnková

Do Kambodži míří stále víc turistů z celého světa včetně Česka. Je podle vás země pro cestování bezpečná? 

Kambodža je pro turisty určitě bezpečná. Dá se tam cestovat, Kambodža je dostupná a lidé tam jsou milí a vždycky rádi pomohou. Je potřeba si jen dávat pozor na běžné krádeže, což souvisí s tím, jak je země velmi chudá. Jinak ale bezpečná je a lze tam najít spoustu krásných míst – v hlavním městě je zmiňované muzeum genocidy a mimo Phnompenh určitě stojí za to vidět Angkor Wat, což jsou slavné chrámy postavené v době Angkorské říše. Je tam také nádherná příroda, kdy mohou turisté cestovat a spát v džungli. Jsou tam ale také ostrovy Koh Rong a Koh Rong Samloem, které zatím nejsou masovým cílem turistů, takže zde člověk najde i vnitřní klid. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek