Gruzie: Země, kde lidé milují EU, a Evropané se je do ní bojí pustit kvůli dlouhému stínu ruského prezidenta Putina | info.cz

Články odjinud

Gruzie: Země, kde lidé milují EU, a Evropané se je do ní bojí pustit kvůli dlouhému stínu ruského prezidenta Putina

Vlajky Evropské unie jsou tu na každém rohu. Na letišti, před každým úřadem a dokonce i v mnoha restauracích. Jenže nejsem v žádném unijní zemi. Vedle vlajky s evropskými hvězdičkami tu vlaje vlajka s pěti kříži, tedy vlajka Gruzie. Gruzínci evropskými naznačují, že jsou v Evropě a že se chtějí stát součástí Evropské unie. Nyní je to ale vzdálený sen a není jisté, zda se přitažlivost unie pro Gruzii časem nerozplyne.

Geografická pojmenování jsou často otázkou politiky. Gruzínci tak dnes často zdůrazňují, že jsou součástí Evropy, ačkoliv podle mínění téměř všech geografů leží většina gruzínského území v Asii. Stejně tak Gruzínci tvrdí, že jsou křesťané, že jsou nejstarším státem, který přijal křesťanství (o tohle prvenství soupeří se sousední Arménií, která na něj má spíše nárok), a že jejich kultura je evropská. A celá léta je podle průzkumů veřejného mínění přes 70 procent Gruzínců pro to, aby se jejich země stala součástí Evropské unie. S Evropskou unií si tu spojují dvě věci. Ekonomické výhody a bezpečnost, tedy ochranu před Ruskem ale v poslední době i před Tureckem.

Momentálně se Gruzínci zajímají hlavně o první otázku a do Evropské unie vkládají až přehnané naděje. Doufají, že jim výrazně pomůže smlouva s EU známá pod zkratkou DCFTA, neboli dohoda o Hluboké a komplexní zóně volného obchodu, která začala platit předloni. Jde o to, že Gruzie bude v mnoha odvětvích součástí jednotného evropského trhu a bude moci využívat svobodu pohybu zboží, služeb, kapitálu. Gruzínci si myslí, že budou díky tomu více vyvážet do Evropské unie. Zejména zemědělské produkty, protože více než polovina Gruzínců pracuje v zemědělství. Už nyní navíc mohou Gruzínci volně bez víz cestovat do zemí EU.

„Chceme exportovat do Evropské unie, už jednáme se zájemci o med z Německa,“ vysvětluje Laša Gagošidze, zástupce včelařského družstva v oblasti Rača. Snaží se přitom, aby místní med vyhověl všem evropským předpisům a v rámci programu, který vede česká nezisková organizace Člověk v tísni, tu zaškoluje i další začínající včelaře. Gruzínská vláda navíc s pomocí neziskových organizací zahájila rozsáhlou informační kampaň zaměřenou přímo na DCFTA. Část výrobců, jejichž zboží půjde volně vyvážet do unie, totiž musí vyhovět evropským předpisům nebo svůj byznys zavřít. V zemi, kde má například na venkově téměř každá rodina na venkově má krávu nebo kozu, a prodává vlastní mléko a sýr vyráběný bez ohledu na jakékoliv hygienické normy, to nebude jednoduché. A u mnoha lidí to může vést k tomu, že se na Evropskou unii začnou dívat mnohem kritičtěji.

„Nebude to jednoduché, domácí mléko a sýr nepůjde od roku 2019 prodávat bez certifikátu o zdravotní nezávadnosti,“ říká Sofia Goduadzeová, která je koordinátorem projektu informování obyvatel o zavádění nových norem, který v okolí západogruzínského města Zugdidi podporuje a organizuje také organizace Člověk v tísni. Ti, kteří budou chtít prodávat dál, budou muset do výroby investovat. Na mléko budou muset být speciální nádoby, nikoliv kýbl používaný v domácnosti na kde, mléko, které se bude prodávat dlouho, bude muset být pasterizované. Dobytek musí projít veterinární kontrolou. Prostě normy, které platí v celé Evropské unie včetně České republiky. „Děláme to ale i pro sebe, nejen kvůli vývozu,“ zdůrazňuje Goduadzeová. „Budeme mít zdravé ekologické produkty, lidé navíc budou vědět, co kupují. Je to pro naši budoucnost, naše děti,“ dodává.

„Představujeme lidem předpisy EU, kterým budou muset vyhovět. Zajímají se samozřejmě o zemědělství, o vývoz vína, bobkového listu, borůvek, ale také o regulace týkající se hraček nebo stavební předpisy,“ říká Lela Alania z místní neziskové organizace působící v okrese Chobi, která vede informační centrum o dohodě s EU. Jezdí i do okolních vesnic, ale z jejího vyprávění plyne, že zájem o informace moc velký není. Část lidí nevěří, že předpisy opravdu začnou platit a stát bude vynucovat jejich dodržování. Doufají, že to nějak obejdou. Část se spoléhá na to, že jim nakonec část výdajů zaplatí vláda. Jako Igor Kvirlik, který se právě zúčastnil semináře o nových předpisech a který se kromě zemědělství živí i montáží slunečních kolektorů. „Asi tu budou i nějaké výdaje navíc, ale tvrdí nám, že nám vláda pomůže,“ tvrdí.

Gruzínská vláda se ale k něčemu takovému nechystá a spíše spoléhá na to, že náklady nakonec vyrovná přínos v podobě většího vývozu do Evropy. Doufá, že se tím že urychlí ekonomický růst země. Ten sice nyní není špatný, je to okolo pěti procent ročně, ale stále to není nic oproti desetiprocentnímu růstu před válkou s Ruskem v roce 2008. Gruzie je navíc relativně chudá země – podle HDP měřeného partou kupní síly je na 120 místě na světě mezi Mongolskem a Bostwanou – a spousty lidí odchází za prací do zahraničí. „Smlouva DCFTA s EU může urychlit hospodářský růst v Gruzii a gruzínská vláda pak na jejím základě může žádat další otevírání evropského trhu,“ tvrdí Tinatin Chidašeliová, bývalá gruzínská ministryně obrany.

„Nevypadá to ale, že by plné členství Gruzie v Evropské unii bylo za rohem,“ dodává Chidašeliová. Naopak, s členstvím Gruzie v unii to vypadá rozhodně hůře než před více než deseti lety. Před gruzínsko-ruskou válkou se totiž zdálo, že členství v EU je jen otázkou času a členství v NATO se zdálo být otázkou pouhých několika měsíců či jednotlivých let. V roce 2007 dokonce navrhoval Javier Solana, tehdejší vysoký představitel Evropské unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, že EU vyšle do Gruzie své jednotky, aby udržovaly mír se separatisty a vyvažovaly ruské jednotky, a zároveň podpořil územní jednotu Gruzie. Dnes je ostatně Gruzie podle studie bruselského think-tanku CEPS připravena v mnoha ohledech na členství v EU lépe než země západního Balkánu včetně Srbska a Černé Hory, kterým bylo přislíbeno možné členství v unii v roce 2025.

Jenže Rusko kontroluje část gruzínského území, tak zvaně nezávislé republiky Abcházii a Jižní Osetii, ruský prezident Vladimir Putin je proti vstupu Gruzie do EU, je odhodlán v případě takového kroku znovu rozdmýchat ozbrojený konflikt. Brusel tak raději dává od Gruzie politicky ruce pryč a omezuje se hlavně na ekonomické vztahy. Podobně jako na Ukrajině. Platí to, co řekl už téměř před dvěma lety anonymně serveru Politico jeden z vysokých unijních představitelů: Dokud je šéfem ruského státu Vladimir Putin, bylo by přijetí Ukrajinu do EU sebevraždou. A stejné je to s Gruzií.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud