Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hloubkový výplach. Proč teroristická ideologie přežije v Sýrii a Iráku i po vyhubení džihádistů

Hloubkový výplach. Proč teroristická ideologie přežije v Sýrii a Iráku i po vyhubení džihádistů

Mohlo by se zdát, že Islámský stát (IS), všechny jeho odnože i různé mutace jsou minulostí. Možná o nich ještě někdy uslyšíme, ale vesměs už patří do včerejších zpráv. Kde se ale vlastně všichni ti bojovníci za „chalífát“ vzali a jak se postarat o to, aby se historie, jak je jejím zvykem, už neopakovala?

Za masovým náborem džihádistů najdeme dobře zacílenou propagandu; potud žádné překvapení. Bez důkladné propagandy se koneckonců neobejde žádný revoluční (a vlastně ani žádný jiný) boj. Nikdy v dějinách však nebyla používání tak efektivně a s takovou mírou agrese, jako je tomu dnes – a v dnešní obzvlášť Sýrii.

Přijďte, hrajeme si s koťátky

O on-line propagandě Islámského státu se toho napsalo a namluvilo mnoho. Webové časopisy a tiskoviny, našídy neboli a cappella zpívané písně v tomto případě s bojovou tematikou a samozřejmě spousta videí. Už zakladatel „chalífátu“ Abú Bakr al-Baghdádí vyhlásil nástup jediného pravého celosvětového zřízení přes videonahrávku. Od té doby šíření „poselství“ IS audiovizuální cestou nabralo v internetovém věku masových rozměrů. Islamolog a religionista Attila Kovács ve své analýze mediální propagandy Islámského státu nazvané Mezi brutalitou a patosem mimo jiné definuje pět velice zajímavých kategorií videí produkovaných IS, která na své škále obsáhnou všechno – od zastrašování až po idylickou hru s koťátky.

Vedle prohlášení al-Baghdádího byla pravidelně publikována videa „z terénu“, která zachycovala bojové aktivity a dále pak notoricky známá videa poprav a řezání nebo utínání hlav (právě ta svou brutalitou Západ nejvíce šokovala). IS se ovšem soustředil také na to, aby šířil obraz „normálnosti“, a proto se objevovala videa, jež zachycovala „normální život pod ochranou chalífátu“: iráckou přírodu nebo třeba zlatnictví na mosulském tržišti. A některá videa diváky vysloveně zvala: „Žijeme tady požehnaně, i ty bys měl přijet do chalífátu!“ a zachycovala mírumilovné soužití bojovníků slavících konec postního měsíce ramadánu. Stranou nezůstaly ani sociální sítě, i na těch byli stoupenci IS velmi aktivní. Ale opravdu se dá naverbovat armáda bojovníků jen s pomocí videa a internetu?

Jistěže ne. Anebo možná dá, ale Islámský stát své bojovníky neposbíral jen v kyberprostoru. V letech 2013 až 2018 sloužila k získávání nových duší především kombinace propagandy a cenzury aplikovaná na vzdělávací instituce a mešity v oblastech, které spadaly do jeho sféry vlivu. Islámskému státu, stejně jako dalším džihádistickým salafistickým organizacím, jež v Sýrii působí, jako je například Haj’at tahrír aš-Šám (Organizace pro osvobození Levanty, často zkracovaná jen na Tahrír aš-Šám), slouží propaganda a diplomatické působení mezi usedlíky jako nástroj pomalého a jistého zapouštění kořenů do místní politické scény.

720p 360p
Proč se bát al-Káidy? Hrozí další 11. září?

Agitka v terénu

Offline propaganda vyžaduje neustálý přímý, osobní kontakt, o nějž se podle zprávy, kterou pro think-tank Middle East Institute vypracovali Charlie Winter a Haid Haid na syrském území starali příslušníci IS vyslaní do oblasti právě za tímto účelem. Nejviditelnějším projevem jejich činnosti byly spektákly typu poprav či amputací. Dokázaly však do své sféry vlivu dostat i celá tržiště, shromáždění v mešitě, školní výuku nebo třeba slavnosti doprovázené různými soutěžemi. IS očividně pochopil, jakou moc má fyzická přítomnost a že i pouhé šíření materiálů „v terénu“ může posloužit jako nástroj propagandy.

Nejzásadnější roli sehrály nuqatu i’lámíja nebo-li mediální střediska, jež představovala mezičlánek mezi IS a civilisty. Na celém území „chalífátu“ zajišťovala, aby se propagační materiály všeho druhu dostaly k obyčejným lidem – promítala se tu videa, ohlašovaly zprávy o vojenských úspěších IS, poslouchalo se rádio a sledovala televize. Hojnou účast zajistilo zastrašování, nebo jednoduše snaha místních tvářit se (alespoň navenek) loajálně. Výskyt takových středisek se neomezoval jen na města či vesnice. Existovaly i pojízdné stánky, které se staraly o to, aby se audiovizuální tvorba IS dostala i do těch nejzapadlejších koutů Iráku a Sýrie. Iniciativu mediálních středisek doplňovalo Centrum pro mešity a obracení na víru, které se staralo o nábor v rámci samotného „chalífátu“.

Další vlivná organizace, která se starala o intenzivní masírování lidí, bylo tzv. ministerstvo školství. To v částech Sýrie, které se dostaly pod nadvládu IS, řídilo místní veřejné školy. Po sérii vítězství v roce 2014 byli kantoři přeučeni, případně vyhnáni, a školy dostaly nové osnovy. Žáci, kteří se dobrovolně po znovuotevření škol vrátili do lavic, se tak dočkali výuky, jejíž náplň měla normalizovat počínání Islámského státu. Pamela Engel v článku pro Business Insider popisuje, jak děti v matematice sčítaly kalašnikovy a ruční granáty (nejspíš po vzoru afghánského Tálibánu), v dějepisu se dozvídaly o revizionistické historii islámu a v zeměpise o „islamistické“ geografii.

Existovaly i přímější způsoby agitace. Mladí kandidáti, kteří chtěli patřit k organizaci ašbál al-chalífát  (Lvíčatům chalífátu, takové méně uhlazené variantě na Hitlerjugend), docházeli nejprve do zvláštních škol provozovaných IS. Pokud byli vybráni, putovali do internátních zařízení na venkově, kde dostali do rukou zbraně, do hlavy ideologický výplach a do těla pořádný výcvik. Ze zprávy Asaada Almohammada zpracované pro haagské Mezinárodní centrum pro boj s terorismem (ICCT) vyplývá, že právě koktejl informací, sociální podpory a tvrdé dřiny stvořil z mnohých ty nejoddanější bojovníky „chalífátu“.

720p 360p
Stovky teroristů Islámského státu se vrací do Evropy. Kde jich je nejvíc?

Trvalá indoktrinace

V letech 2013 až 2018 využíval IS na syrském území jak existující sociální struktury, tak vlastní instituce, a při jednání s lidmi nerozlišoval podle věku nebo pohlaví. Jejich činnost byla rozsáhlá a velmi, velmi nákladná. Tahrír aš-Šám se svými omezenými finančními možnostmi vsadil spíše na rozdávání letáčků, cédéček a flashdisků obsahujících prohlášení jejich vůdců a lekce s jejich verzí „pravého islámu“.

Ideální doba na takové šíření víry a pravdy je samozřejmě po pátečních společných modlitbách v mešitách. Kazatelé, kteří nejsou zastánci proklamované verze islámu, byli postupně odstaveni a nahrazeni „vhodnějšími“ osobami. Svůj vliv šíří Tahrír aš-Šám také skrze síť mudáfát – hostinských pokojů sloužících ke společenskému setkávání. Dveře jsou otevřené všem, v čele shromáždění stojí obvykle místní vojenský amír (vůdce) nebo jiná vlivná osobnost patřící k organizaci. Lidé tu mohou formulovat své obavy a požadavky a účast bývá spíše dobrovolná než vynucená.

Vedle mudáfát existují také výhradně ženská centra da’wat al-džihád (výzva k džihádu). Základní myšlenka je taková, že ženy mohou posloužit jako podpora a ideologický vektor, protože pokud se stoupencem džihádistické ideologie stane matka, je velmi pravděpodobné, že dokáže pro záměry organizace zradikalizovat a naverbovat i vlastní děti. Tahrír aš-Šám navíc chápe, že v aktuální situaci jim mnohem lépe než bič poslouží cukr. Pořádá proto tzv. „da’watové“ večírky, během nichž probíhají soutěže v recitování Koránu zpaměti, hrají se hry a návštěvníci si mohou ověřit své všeobecné znalosti v různých kvízech. Moderátoři kvízů z řad Tahrír aš-Šám jsou známí tím, že úmyslně kladou snadné otázky, aby měli důvod rozdávat více cen a tím pádem působili štědřeji. Přítomným se dostává neustálého povzbuzování a ujišťování a jsou lákáni, aby se zúčastnili pravidelných přednášek a učinili tak první krok k případnému naverbování.

Způsob, jakým propaganda a její šíření v oblasti Sýrie a Iráku funguje a fungovala může vypadat jako marginální záležitostí. Člověk by si mohl myslet, že když ti, kdo jsou zvenčí snadno označitelní jako ti zlí, odejdou, bude všechno v naprostém pořádku. Jenže masová indoktrinace v oblastech, které byly či stále jsou pod vlivem IS, Tahrír aš-Šám nebo jiné džihádistické salafistické organizace, je něco, s čím je třeba počítat a na co je třeba pamatovat. Protože i kdyby – nebo snad optimističtěji až – se usadil prach z bojů a IS, Tahrír aš-Šám a jim podobní by byli vojensky poraženi, pořád tu zůstanou lidé, kteří uvěřili a budou věřit dál. Znovuzrození nových militantních organizací pak na sebe nenechá dlouho čekat.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232