V knize Souostroví Francie, vydané letos v únoru, varuje dlouholetý pracovník a ředitel statistického institutu IFOP Jerome Fourquet na základě statistických údajů před rozpadem Francie jako státu jednoho národa. Fourquet popisuje to, co je známé: postavení a vliv kdysi zásadně důležité katolické církve ve Francii upadá.
V roce 1961 bylo pokřtěných 92 procent Francouzů. Dnes je to sice stále osmdesát procent, ale to jen díky delší délce dožití – skoro polovina Francouzů se narodila právě před rokem 1961. Ve věkové skupině 18-25 je pokřtěných šedesát pět procent, ale z nich jen něco více než polovina uvažuje o tom, že pokřtí své potomky. V roce 2015 tak už nebyla pokřtěna ani třetina nově narozených dětí. Účast na mši u pokřtěných katolíků klesla ze 38 procent v roce 1961 na sedm procent v roce 2012. Počet kněží ze 177 000 v roce 1950 na 51 500 v roce 2015. Z toho polovina je (často výrazně) za hranicí důchodového věku, ti mladší jsou často z Afriky, Asie či Latinské Ameriky.
Muslimské hodnoty sílí
Úpadek církve, kdysi nevyhnutelně spojené s francouzskou společností, má dle autora další vedlejší efekty: v sedmdesátých letech se uzavíralo 400 000 manželství, dnes méně než 250 000. Rozvody vzrostly ze 40 000 na 100 000. Narození mimo manželství vzrostlo z deseti procent před padesáti lety na dnešních šedesát procent. Podpora potratů ze čtyřiceti osmi na sedmdesát pět procent, podpora manželství homosexuálů z poloviny obyvatel v roce 1995 na dnešních sedmdesát procent. Porodnost klesla na zhruba dvě děti na ženu, což je pořád nejvyšší v západní Evropě – ale do značné míry díky muslimským imigrantům.
