Konec teflonového premiéra? Aférami oslabený Netanjahu Izraelce nepřesvědčil | info.cz

Články odjinud

Konec teflonového premiéra? Aférami oslabený Netanjahu Izraelce nepřesvědčil

Izrael zažívá další politický pat. Úterní parlamentní volby, už druhé během pěti měsíců, skončily remízou. Většinu v Knesetu nedokáže získat ani premiér Benjamin Netanjahu, ani opoziční lídr Benny Ganc. Přes deset let vládnoucí Netanjahu, který potřebuje sestavit vládu i s ohledem na své korupční kauzy, Izraelce nijak dramaticky nepřesvědčil.

Do izraelského parlamentu platí nízká vstupní klauzule 3,25 procenta, což se tradičně odráží na velkém počtu stran. Jazýčkem na vahách jsou mnohdy ty menší. Oficiální výsledky nebyly ani ve středu odpoledne zveřejněny, podle těch dílčích se ale zdálo, že jak nacionalistický Likud premiéra Netanjahua, tak i centristické uskupení Modrobílá získají ve 120členném sněmu okolo 32 křesel. Třetí největší silou se stane s asi 10 poslanci blok arabských stran a čtvrté místo obsadí s obdobným ziskem sekulární Izrael, náš domov bývalého ministra obrany Avigdora Liebermana. Právě on se může stát rozhodující silou při sestavování vládní většiny – bez hlasů jeho poslanců se neobejde ani jeden z hlavních politických bloků.

Zhruba na svém zůstaly dvě partaje hájící zájmy ultraortodoxních židů, až za nimi je někdejší hegemon Strana práce i levicový Merec usilující o mír s Palestinci. Do Knesetu se na druhou stranu dostane i krajně pravicová partaj ministra školství Naftaliho Beneta.

Co chce budoucí „kingmaker“ Lieberman?

Muž, jenž svým odchodem z vlády vyvolal minulé volby, volá po velké koalici Modrobílé, Likudu a své strany Izrael, náš domov. Lieberman má sice ideově blíže k Netanjahuovi než k centristické a levicové opozici, zároveň ale odmítá sedět ve vládě s ultraortodoxními stranami, o něž se „Bibi“ tradičně opírá. Své podmínky pro takové angažmá už sdělil serveru The Times of Israel – povinná vojenská služba pro ultraortodoxní židy, povolení veřejné dopravy a otevření obchodů během šabatu a sekulární vzdělání v náboženských školách. Na něco takového šéfové ultraortodoxních stran Šas a Sjednocený judaismus tóry nikdy nepřistoupí, zcela by tak zradili své voliče. O koalici s nevyzpytatelným Liebermanem nestojí ani Netanjahu, pro něhož je teď někdejší spojenec nepřítelem, ani Modrobílí. Myšlenku, že by Lieberman zasedl ve vládě spolu se zástupci stran izraelských Arabů, pak označil za absurdní.

Jaké jsou varianty dalšího vývoje?

Vyjednávání se šéfy všech stran, které překročily volební klauzuli, zahájí v příštím týdnu prezident Reuven Rivlin. Šéf Modrobílé Benny Ganc už vyzval k vytvoření vlády národní jednoty, zároveň ale odmítl rozdělování národa a korupci – právě kvůli ní policie hned ve třech odlišných kauzách vyšetřuje premiéra Netanjahua. Sám Netanjahu naopak volá po silné sionistické vládě, je ale jasné, že dostatek spojenců pro ni nenajde.

Jaké tedy může patová situace skončit? Jednou z variant je odchod Netanjahua a výše zmíněná vláda národní jednoty. To by znamenalo pro deset let nepřetržitě vládnoucího premiéra nejen politický konec, ale dost možná i vězení – už za 14 dní se má ke třem případům premiérovy možné korupce vyjádřit prokurátor Avichaj Mandelblit. A jak už před lety ukázal případ Ehuda Olmerta, izraelská justice se na postavení obviněných politiků nijak neohlíží. Netanjahu se může pokusit přesvědčit Modrobílé o velké koalici, v níž by se na postu premiéra vystřídal s Gancem.

Variantu, v níž by Likud sestavil velkou koalici bez svého šéfa, považuje za představitelnou i brněnský politolog a expert na izraelsko-palestinský konflikt Marek Čejka, který volby pozoruje na místě: „Může to skutečně znamenat konec Netanjahua. Na druhou stranu se ale v žádném případě nevzdá zadarmo a též je mistrem politických návratů,“ upozorňuje pro INFO.CZ.

Další možností je vstup, nebo spíše tolerance vlády stranami izraelských Arabů. Ganc už oznámil, že jednání o sestavení většiny v Knesetu povede s každým – tedy i s arabskými stranami, které až dosud stály v absolutní opozici.

Třetí možností je opakování Netajahuovy vlády s krajní pravicí, náboženskými stranami a Liebermanem – z výše zmíněných důvodů prakticky neschůdné.

Zcela vyloučit nelze ani další volby – poté, co předchozí dvoje skončily patem, ale třetí hlasování v krátké době není pravděpodobné.

Co to znamená pro mírový proces?

Nelze v tuto chvíli odhadovat. V každém případě platí, že téma palestinsko-izraelského konfliktu stálo v kampani před volbami relativně stranou. 

Pokud by byl premiérem znovu Netanjahu, pokračoval by bezpochyby ve své dosavadní politice a místo snahy o urovnání konfliktu s Palestinci by se soustředil na střet s Íránem. Budoucnost Bibiho je ale značně nejistá, o čemž svědčí i jeho klesající mezinárodní renomé – zatímco před minulými volbami se těšil podpoře amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo ruského vůdce Vladimira Putina, v létě se k němu už tito lídři nijak výrazně nehlásili a čekali spíše na výsledek voleb. Putin ho navíc upozornil, že ohlašovaná anexe osad na západním břehu Jordánu odporuje mezinárodnímu právu.

„Oproti letošním jarním volbám je Netanjahuova pozice viditelněji oslabena,“ říká politolog Čejka a připomíná zmíněné korupční kauzy. „V současné povolební situaci je i z tohoto pohledu více ohrožený. I zde ale dosáhl mistrovství odolávat obviněním. Ne nadarmo mu začali už dříve v Izraeli říkat teflonový premiér.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud