Kritika izraelské vlády není antisemitismus. Jde o kvalitu argumentů, říká francouzský diplomat | info.cz

Články odjinud

Kritika izraelské vlády není antisemitismus. Jde o kvalitu argumentů, říká francouzský diplomat

„Rozdíl mezi antisemitismem a legitimní kritikou izraelské vládní politiky spočívá v kvalitě argumentů. Pokud není zpochybňována samotná legitimita zvolené vlády, nemůže jít o antisemitismus,“ myslí si François Croquette, francouzský velvyslanec pro lidská práva. V rozhovoru pro INFO.CZ mluvil i o skandálu s prodejem zbraní do Jemenu nebo o stavu lidských práv v bývalých francouzských koloniích.

Do Prahy jste přijel na konferenci Terezínská deklarace: Deset let poté. Jak se v této souvislosti díváte na nárůst antisemitismu v Evropě a ve Francii? 

Ano, s antisemitismem máme v Evropě problém, i ve Francii. Ale také v Severní Americe, kde letos bohužel došlo k události v Pittsburghu i dalšímu zabíjení. Myslím, že by pro to nás měl být opravdový budíček – všude, kde k tomuto fenoménu dochází. Ve Francii zemřelo v posledních letech několik lidí proto, že byli židé, a to je pro nás jednoduše nepřijatelné. Snažíme se tudíž najít způsob, jak na něj silně odpovědět, a také pochopit, čím tento fenomén je.

Na jednu stranu je antisemitismus ve Francii velmi starý, existuje už celá století, známe případy Dreyfusovy aféry i kolaborace za druhé světové války. Mysleli jsme si, že už je po něm, ale extrémní pravice je k němu stále vázána. Pak tu jsou jeho nové formy inspirující se jinými myšlenkovými proudy, které někdy používají události na Blízkém východě k tomu, aby ospravedlnily to, co ospravedlnitelné není.

My musíme v každém případě definovat a hbitě odpovědět, o což se vláda snaží. Je to ale těžké, zvláště proti deliktům, které se rozvíjejí na sociálních sítích. Často tam najdeme ostré formy antisemitismu, které se skrývají pod rouškou anonymity. Například na Facebooku se lidé schovávají pod přezdívkami. Tento boj vyžaduje mezinárodní spolupráci na úrovni Evropské unie nebo i nad ní, protože mnoho stránek s nenávistnou tematikou je ve Spojených státech. Myslím, že musíme s našimi americkými partnery vést upřímný dialog o hranicích, které musí mít svoboda vyjadřování. To vše je součástí vyjednávání, kterým jsme byli pověřeni prezidentem Macronem.

Spolupráce probíhá v rámci institutu IHRA (International Holocaust Remebrance Alliance), který přišel s definicí antisemitismu, již v únoru podpořil prezident Macron. Francie i ostatní vlády daly v tomto ohledu jasně najevo, že nedovolí, aby se antisemitismus znovu usadil v Evropě.

Představuje podle vás větší nebezpečí antisemitismus přicházející od krajní pravice, levice, nebo ten z islamistických kruhů?

Všechny tři druhy jsou stejně nebezpečné a odsouzeníhodné, já sám nevidím rozdíl mezi jedním a druhým antisemitou. Když někdo takovéto názory ve Francii vysloví, riskuje, že bude odsouzen.

Tento týden jste se setkal s izraelskými aktivisty z neziskových organizací Betselem a Breaking the Silence. Vláda Benjamina Netanjahua je také někdy označuje za antisemity…

Je to opravdu paradoxní, když izraelská vláda označuje za antisemity i židy. Říkají mi to i někteří moji francouzští přátelé, protože se staví proti jistým aspektům izraelské vládní politiky, a ne proti existenci státu Izrael jako takové. Ano, jsou formy antisionismu, které mohou být kvalifikovány jako antisemitismus, ale dokud se jen kritizuje politika izraelské nebo francouzské vlády, je to v rámci zákona. A to je i případ mých přátel z Bertselem a Breaking the Silence, kteří dělají podivuhodný kus práce v oblasti lidských práv.

Kde se nachází tvrdá linie mezi antisemitismem a legitimní kritikou izraelské vlády?

Je to v kvalitě argumentů. Odpor proti politice vlády – pokud nezpochybňuje její legitimitu, protože byla zvolena a je třeba připomenout, že Izrael je jedinou demokracií v regionu – nemůže být kvalifikovaný jako antisemitismus.

Pojďme k dalším tématům. Investigativní server Disclose před časem informoval o používání francouzských zbraní ve válce v Jemenu. Dočkáme se nějaké francouzské reakce směrem k Saúdské Arábii, protože právě ona tyto zbraně používá?

Ve Francii se o tomto tématu diskutuje, což je prospěšné. Problém ale je, že server zveřejnil informace, které byly v režimu utajení. Proto i probíhalo vyšetřování tohoto úniku. Stejně tak, jako respektuji svobodu tisku, si myslím, že není odpovědné zveřejňovat tajné dokumenty bez dalších komentářů. Debata o tom je ale legitimní a odehrávala se i v parlamentu. Poslanci dostávají každý rok komuniké z ministerstva obrany o prodejích zbraní uskutečněných v daném roce, o nichž se diskutuje. Někteří poslanci včetně těch patřících k vládní většině ale požadují víc informací, aby si mohli udělat úplný obrázek.

Další problematickou zemí regionu je Turecko, které navzdory tomu, že je naším spojencem v NATO, vězní mnohé novináře i aktivisty. Co můžeme v tomto případě dělat?

Tuto otázku si také klademe ve chvíli, kdy se režim tureckého prezidenta vychyluje směrem k autoritářství a vězní desítky tisíc úředníků a akademiků. Zvláště nás trápí osud některých novinářů a badatelů z francouzsko-turecké univerzity. Turecko už dnes nemá žádné limity a není právním státem. Důvody k zatýkání ukazují, že zde panuje zvůle. To je potřeba odsoudit. A co můžeme udělat, když Turecko argumentuje bezpečností a používá uprchlíky k tomu, aby vytvořilo tlak na své spojence? Myslím, že o těchto tématech musíme velmi jasně a otevřeně mluvit, což také děláme, v soukromí i na veřejnosti. Svou roli může sehrát i ekonomika, která prezidentu Erdoganovi připomene, že nemůže ignorovat zbytek světa. Investice i tlak na tureckou měnu ukazují, že turecké hospodářství je křehčí, než si Erdogan myslí.

Strávil jste několik let v Africe. Bývalé francouzské kolonie jsou v obzvláště špatném stavu, co se týče lidských práv. Jak si to vysvětlujete?

Myslím, že nemůžeme takto generalizovat. V části frankofonních států dochází k pokroku v některých oblastech, zvláště bych zmínil rušení trestu smrti v několika západoafrických zemích. V poslední době se to stalo v Rovníkové Guinei i Burkině Faso. Gambie pak zažila obnovení demokracie, které může být inspirací pro ostatní. Je ale pravda, že v Africe jsou i křehké země, v nichž je stát velice slabý, platí to hlavně pro oblast Sahelu, kde jsou státy snadným terčem teroristických skupin. Další, jako je Benin, si zase procházejí politickou krizí. Naší úlohou je pomoci těmto zemím posílit právní stát a jeho instituce. Nejsme už ale v koloniální době a jednáme s nimi jako rovný s rovným. Odpovědět na tyto výzvy by ale mělo i mezinárodní společenství na úrovni Evropské unie nebo OSN, o což se už snažíme.

Stává se vám, že když v zahraničí vyprávíte o lidských právech, tak vám někdo připomene demonstrace žlutých vest a jejich zranění způsobená policií?

Ano, samozřejmě. Když ale mluvím v zahraničí o lidských právech, připomínám, že nikdo – včetně Francie – není dokonalý. Musím říci, že vždy cítím, že část občanské společnosti stále vnímá Francii jako zemi, jež je nositelkou myšlenky lidských práv, což je povzbudivé a nesmí se na to zapomínat. I ve Francii ale máme problémy. Vedl jsem francouzskou delegaci na pravidelné hodnocení lidských práv Organizací spojených národů v Ženevě. Dostali jsme pochvalu, ale také jsme byli zkritizováni, zvláště kvůli špatnému stavu věznic. Je to náš slabý bod, na němž pracujeme. Problémy odhalily i manifestace žlutých vest, které jste zmínil. Ministr vnitra chce ale tyto události ještě vyšetřit a vnést do nich světlo. Jsme kvůli nim sice kritizováni v ruském tisku, myslím ale, že je důležité, že vše se řeší v rámci právního státu, což je rozdíl oproti zemím, jako je Rusko nebo Čína.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud