Miláček Mečiara i konspirátorů. Kdo je soudce, který může překvapit ve slovenských volbách? | info.cz

Články odjinud

Miláček Mečiara i konspirátorů. Kdo je soudce, který může překvapit ve slovenských volbách?

Po úspěchu Mariana Kotleby se na Slovensku objevil nový fenomén, před nímž část společnosti varuje. Soudce Nejvyššího soudu a někdejší ministr spravedlnosti Štefan Harabin se jako prezidentský kandidát netají silně proruskými postoji a kritikou současného politického systému. Současného prezidenta Andreje Kisku rovnou označuje za fašistu. Jeho šance ve volbách přitom rozhodně nejsou malé. Kdo je muž, který může překvapit?

Do potemnělého sálu bývalé chemické průmyslovky Nová Cvernovka v Bratislavě přichází se sebevědomým výrazem. Často si bere slovo. Mluví jasně a přímočaře, ale jeho výroky jsou vesměs zavádějící nebo vyloženě nepravdivé. O legálnosti anexe Krymu přesvědčuje přítomné tak zarytě, až jej moderátor musí upozornit na manipulativní a nepřesná tvrzení.

„Jste tu čtyři proti jednomu,“ oboří se soudce Štefan Harabin na spoludiskutující, aniž by odpovídal na otázky a držel se aktuálně probíraných témat.

Debata Denníku N a slovenského Euractivu nabídla pohled do uvažování a stylu komunikace, s jakým se Harabin snaží proniknout do Prezidentského paláce. Arogance, zpochybňování faktů a manipulace se v jeho řeči střídají se zaštiťováním se dlouholetou právní praxí.

Harabin ani nepřipouští, že by neměl pravdu. Všichni ostatní se spikli proti němu. Prezentuje se jako správný muž, otec a často se v jeho řeči objevuje slovo Slovan. Průzkumy naznačují, že minimálně na část populace jeho styl zabírá. Harabin se pravidelně objevuje mezi čtyřmi největšími favority na postup do druhého kola prezidentských voleb.

Rychlá kariéra za komunismu i Mečiara

Kdo ale ve skutečnosti je muž, jehož vítězství se obává značná část demokraticky smýšlejících Slováků?

Autor tohoto textu přirovnal Harabina v jednom z prvních komentářů ke slovenským volbám k Tomiu Okamurovi. Podobně jako on prosazuje referenda včetně těch o vystoupení z EU a NATO, podobně brojí proti migraci nebo filantropovi Georgi Sorosovi a s předsedou SPD se shodne i na podpoře italského ministra vnitra Mattea Salviniho a maďarského premiéra Viktora Orbána. 

„Kdybych to neudělal, pak by moje kariéra skončila tak rychle, jak začala.“
Štefan Harabin, kandidát na slovenského prezidenta

Tolik pro lepší představu. Ve skutečnosti je ale Harabinova osobnost a jeho příběh daleko složitější. Začal v roce 1983 v Popradu, kde poprvé po zraněním přerušené kariéře fotbalisty a následné anabázi v roli rozhodčího navlékl soudcovský talár. O rok později už byl Harabin členem KSČ.

„Kdybych to neudělal, pak by moje kariéra skončila tak rychle, jak začala,“ vysvětluje Harabin ve své knize Soudnost, s níž objíždí Slovensko a na besedách oslovuje voliče.

Jako důkaz své neloajality k režimu nabízí případ katolického kněze, kterého osvobodil. Když o něm ale Harabin rozhodoval podruhé, odsoudil jej ve stejném případu na 28 měsíců nepodmíněně. Kněz vyšel z vězení až po amnestii v roce 1988 a dostal se do psychických problémů, následně zemřel v Praze.

Harabinovu kariéru nezastavila ani Sametová revoluce. Po ní nejprve povýšil na krajský soud do Košic a po roce se stal šéfem sekce trestního práva na ministerstvu spravedlnosti v Bratislavě. To byl mezistupeň před jeho nástupem na Nejvyšší soud.

Soudce těžil ze spolupráce s premiérem Vladimirem Mečiarem. Mečiarovo HZDS jej v posledních měsících své vlády v roce 1998 prosadilo do čela Nejvyššího soudu. Jeho jmenování předsedou, které provázely protesty části soudců, nemohla nová koalice změnit.

„Půjdeš do basy, ty hajzle“

Harabin vydržel na Nejvyšším soudu dodnes. A to přesto, že mezi roky 2006 a 2009 byl ministrem spravedlnosti v první vládě Roberta Fica, na níž se podílelo i Mečiarovo HZDS. Soudní rada, která volí předsedu Nejvyššího soudu, na konci tohoto období uznala, že jako ministr má přerušený výkon funkce, soudcem se všemi právy a povinnostmi ale zůstává. To Harabinovi umožnilo návrat do čela soudu, kam smí kandidovat jen jeho soudci. 

Harabinova éra, jíž se také pejorativně přezdívá „harabinizace“ justice, se nesla v duchu potlačování kritiků a vyzdvihování spřízněných soudců. Slovenští novináři jej popisují jako muže odplaty. Z pozice předsedy Nejvyššího soudu trestal oponenty tím, že na ně navaloval agendu často z oblastí, v nichž nebyli tak zběhlí. Ti loajální naopak dostávali finanční odměny a jezdili na zahraniční cesty.

Dalším silným poznávacím znakem soudce Harabina je posedlost mocí. Jako ministr spravedlnosti nejprve prosadil zákony, které jeho pravomoci výrazně rozšiřovaly, aby za pár let v očekávání návratu do čela Nejvyššího soudu legislativu znovu měnil. Tentokrát ve prospěch své budoucí pozice. Oficiální zdůvodnění – posílení nezávislosti soudní moci na moci výkonné. 

Když deník SME přinesl v roce 2008 informace o jeho kontaktech s hlavou drogové mafie Bakim Sadikimi, hrozilo Harabinovi odvolání. Vládní partneři Směr a SNS tehdy Harabina podrželi, opoziční snaha ministra sesadit ale stačila na to, aby nynější prezidentský kandidát nervózně vyhrožoval svým kritikům. 

„Věřím, že se pan (někdejší ministr spravedlnosti a pozdější ministr vnitra Daniel, pozn. redakce) Lipšic vrátí na ministerstvo, ale v modré košili a bude ho spolu s ostatními odsouzenými uklízet, ale s vysavačem a hadrem. Půjdeš do basy, ty hajzle,“ soptil během schůze parlamentu.

Ztratil podporu, tak chce být prezidentem

Zatímco tehdy Harabina zachránila podpora Směru, s jehož předsedou Robertem Ficem udržoval dobré vztahy, před pěti lety začal jeho postupný pád. Ztratil přízeň Směru i kolegů v talárech. Harabin skončil v čele Nejvyššího soudu (stal se z něj řadový soudce), ale také v Soudní radě. Prohrál volby, v nichž mohou hlasovat všichni slovenští soudci. To byla pro ambiciózního muže rána.

„Branko, v tvém otci je živý kus tvého dědy. Byl to hrdý a čestný chlap. Nic ho nezlomilo. Takoví jsme my, Harabinovci. Nezlomní,“ píše Harabin v knize Soudnost, když vypráví, co řekl svému synovi. Zatímco o čestnosti se vedou spory, nezlomný Harabin skutečně je.

Když začala jeho hvězda upadat a bylo čím dál jasnější, že se nesplní ani jeho sen o místě ústavního soudce, vytyčil si nový úkol: Stát se prezidentem. Harabin na tom pracuje prakticky pět let.

Spíše než soudcem Nejvyššího soudu už je nyní youtuberem. Ve svých videích a příspěvcích na Facebooku pojme všechno od kritiky slovenských politiků, přes Evropskou unii, NATO až po oslavu slovanské vzájemnosti a podporu Ruska.

Ostatně takový je i jeho program, který akcentuje v dalších vystoupeních a na debatách. Jako první věc, kterou by při jednání s evropskými představiteli otevřel, zmínil zrušení protiruských sankcí. NATO považuje za agresivní spolek, jehož „někteří představitelé chtějí využít Slovany pro boj proti Slovanům“. Konkrétní lidi ani důkazy takového plány ale nezmiňuje.

„Jsem za zachování členství v EU, ale rovnoprávného. EU se mění na diktaturu správného povoleného názoru z Bruselu, například v otázce migrace. EU se musí vrátit k původní hospodářské spolupráci. EU musí sloužit nám. Nesouhlasím s tvrdým jádrem, to znamená zánik EU. Považuji současné postavení za hanebné, jelikož jsme přijali diktaturu z Bruselu,“ pravil Harabin na zmíněné diskusi v Nové Cvernovce.

Ač deklaruje zájem v EU zůstat, prosazuje Harabin referendum o vystoupení Slovenska ze společenství. Lidé by podle něj měli mít možnost o otázce hlasovat stejně jako o zavedení neutrality, což není nic jiného, než vystoupení z NATO.

Konspirátor řeší, kdo je fašista

Jestli se v Harabinových projevech nějaké slovo opakuje podobně často jako slovanství, je to fašismus. Ovšem zatímco první vyzdvihuje, tím druhým nálepkuje lidi, s nimiž nesouhlasí. Kromě prezidenta Kisky mají být fašisty, resp. podporovateli fašismu také někteří evropští politici. Francie s Německem se podle Harabina zase chystají obnovit Franskou říši s prvky fašismu.

Harabin svá tvrzení předkládá bez důkazů nebo využívá manipulativních a nepravdivých výroků. Například potvrzením vzniku „fašistické Franské říše“ má být Cášská smlouva, která nedávno symbolicky stvrdila zájem na spolupráci Paříže a Berlína. Neučinila z nich ale superstát nebo cokoli podobného.

„Považuji současné postavení Slovenska v EU za hanebné, jelikož jsme přijali diktaturu z Bruselu.“
Štefan Harabin, kandidát na slovenského prezidenta

Naopak Marian Kotleba, jenž se netají sympatiemi k válečnému Slovenskému štátu a jehož aktivity na první pohled znaky neofašismu vykazují, podle Harabina fašistou není. „Nevím o tom, že by v parlamentu byli fašisti. O tom by musel rozhodnout soud a nedostali by možnost kandidovat,“ pravil.

Mimochodem, pokud jsme nastínili jisté styčné body mezi Harabinem a Okamurou, referenda, manipulativní tvrzení a oslovování lidí skrze videa na internetu jsou jedněmi z nich. Dalším, neméně podstatným, je spolupráce s konspiračními weby. Stejně jako Okamura bývá i Harabin jejich častým hostem.

Okamura se svého času těšil přízni internetového rádia Svobodný vysílač, kde vystupoval v nekriticky vedených debatách. Slovenskou obdobu tohoto média využívá i Harabin. Loni v červnu tam například prohlásil, že premiér Peter Pellegrini „lže jako poslední primitiv“.

Harabin dezinformace sám aktivně šíří. Loni tvrdil, že Marrákešská deklarace přinutí Slovensko přijmout 11 tisíc „černochů z Afriky“, kteří prý navíc dostanou podporu 800 eur. Nebyla to pravda stejně jako status, který sdílel o rok dříve. Podle něj se měly v tankovacích pistolích bratislavských čerpacích stanic objevit jehly infikované virem HIV.

Konkurence pro Kotlebu?

Dezinformační média jsou oporou Harabinovy kampaně. Pozitivně laděné texty o něm vycházejí kromě Slobodného vysielače také například na Hlavných správách, jež jsou nejvlivnějším prokremelským webem na Slovensku a oslovují desetitisíce lidí. Harabin převzal roli oblíbence konspirátorů po Marianu Kotlebovi. 

Oba cílí na stejné spektrum voličů. Volí je většinou radikálněji a antisystémově naladění lidé. I proto Kotleba z Harabinova nástupu nemá radost. Množství potenciálních podporovatelů není neomezené. Naopak část Harabinových odpůrců paradoxně uvítala, když se Kotleba rozhodl prezidentských voleb také účastnit. Věří, že mu může odčerpat rozhodující hlasy. 

Ještě chvíli po tomto Kotlebově oznámení se řešilo, zda nakonec v Harabinův prospěch z voleb neodstoupí, to se ale nyní zdá nepravděpodobné. Mezi Kotlebou a Harabinem se v poslední době objevují spory. Kotlebovci vyčítají soudci, že seděl ve vládě, která přijala euro a Lisabonskou smlouvu. „Člověk, který sebral národu jeho národní měnu, nemůže být národním kandidátem,“ pravil na mítniku za Kotlebovy přítomnosti poslanec LSNS Milan Mazurek. 

Podle průzkumů to zatím vypadá, že kotlebovská ofenziva neúčinkuje. Harabin je z dvojice stále silnějším kandidátem. Jeho šance ve dvoukolovém systému jsou ale omezené. Těžit by mohl snad jen z rozdělení zbytku společnosti a odporu pravicových voličů k Směru, případně příznivců Směru k pravici.

I proto se objevují spekulace, zda není prezidentská kandidatura jen předvojem většího Harabinova projektu – politické strany. Pravomoci prezidentské funkce, byť jich Harabin hodlá využívat maximálním možným způsobem, jsou přeci jen omezené. A parlamentní volby se na Slovensku budou konat už příští rok.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud