Mladé demonstranty podpořil nejvyšší duchovní, spolu sesadili premiéra. Změní i celý Irák? | info.cz

Články odjinud

Mladé demonstranty podpořil nejvyšší duchovní, spolu sesadili premiéra. Změní i celý Irák?

Irácký premiér Ádil Abdal Mahdí v pátek oznámil, že odstoupí. K tomuto kroku ho přimělo vyjádření nejvyšší náboženské autority v zemi, ájatolláha Alího Sistáního, který se veřejně zastal demonstrantů. Ti už pátý týden protestují proti současnému politickému uspořádání a vměšování Íránu do iráckých záležitostí. Pro dění v Bagdádu je typické, že šéf vlády okamžitě reagoval na slova vlivného duchovního, nikoliv na volání demonstrantů, kteří si kromě jiného přejí i konec sektářské politiky.

Bylo to rychlé. Tento pátek (29. listopadu) se věřící jako obvykle sešli k hlavní modlitbě týdně. A v otevřeném dopise od hlavního šíitského duchovního v Iráku se dozvěděli zhruba toto: nikdo nemá právo poroučet Iráčanům, ani přátelé z Íránu. Nikdo proto Bagdádu nebude přikazovat, jak má vládnout. Alí Sistání podle webu Arab News také vyzval poslance, aby zvážili podporu nynější vládě. Reakce přišla takřka okamžitě: předseda vlády Mahdí oznámil, že parlamentu předá svoji rezignaci.

Protestující tuto novinu vnímají jako vítězství, i když krapet paradoxní. Demonstrují totiž právě proti sektářské politice, která je založena na náboženské příslušnosti, konexích a protřelosti toho kterého politika, nikoli na jeho schopnostech. Přitom to byla až výzva nejvyšší šíitské autority, která přiměla šéfa kabinetu k odchodu. Radost organizátoři opozičních akcí přesto neskrývali. „Je to první krok na cestě k vítězství nad zkorumpovanou, sektářskou a vůbec zločinnou vládou,“ uvedla pro televizi Al-Džazíra Janar Mohamedová z Irácké organizace pro ženskou svobodu. Podle ní však protesty rozhodně nekončí, neboť požadavky protestujících Iráčanů ještě zdaleka nejsou naplněny – pouliční opozici nejde o nic méně než o proměnu celého politického systému.

Ten je nyní nastaven tak, že vyvažuje politické zastoupení hlavních iráckých komunit: nejpočetnějších šíitů, rovněž arabských sunnitů a Kurdů. (Posledně jmenovaní jsou sice ve své většině sunnitskými muslimy, jejich etnická identita ovšem nad tou náboženskou dominuje.) Ústava, která vznikla po americkém vojenském vstupu do země (2003), sice nedefinuje, kdo bude jaký post zastávat, podle zavedeného zvyku je ale předsedou vlády šíita, prezidentem Kurd a šéfem parlamentu sunnita. Což dávalo i politický smysl, neboť Iráčané dosud volili podle sektářského klíče a šíitské strany vyhrávaly. „Posty na ministerstvech jejich šéfové obsazovali takřka výhradně podle náboženské příslušnosti, což vedlo k tomu, že stranická a náboženská loajalita vítězila nad talentem,“ píše deník Financial Times.

To ale hodlají mladí Iráčané změnit. I proto, že sektářských otřesů a krveprolití jejich země zažila v posledních desetiletích více než dost. Kurdové obývající sever Iráku si autonomii vydobyli za cenu značných obětí. Co se arabských obyvatel týče, po roce 2003 si šíité, vedení svými nejradikálnějšími představiteli, vyřizovali účty se sunnity, z nichž pocházel diktátor (a urputný nepřítel všeho šíitského) Saddám Husajn. Účelová ostrakizace celé části společnosti významně napomohla k vzestupu extremistického Islámského státu, který šíity nemilosrdně (a fyzicky) likvidoval. Boj s těmito sunnitskými radikály však ještě více vychýlil kyvadlo moci směrem k šíitům, kteří si na obranu proti IS vytvořili milice zhusta vyzbrojené a vycvičené Íránem. Ten se považuje za globálního patrona všeho šíitského. Mnohé irácké politiky této víry si proto ochočil a v jistém smyslu tak Bagdádu spoluvládne.

„Nerespektují nás. Chovají se, jako by oni byli pány této země a my byli jejich sluhové. Mám dojem, že íránská ambasáda kontroluje naší vládu a ta zase zasahuje proti protestům. Chci, aby Íránci odešli,“ uvedl pro agenturu AP irácký demonstrant Hasanaj Alí, kterého místní reportér zpovídal přímo během protestů proti Teheránu. Mimochodem, za hranicemi byli jistě zděšeni obrazy z iráckých ulic, na kterých aktivisté vztekle i pohrdavě dupou po obrazech íránských předáků, nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího nevyjímaje.

Zajímavé a vlastně i nové je, že protestující jsou nejčastěji právě šíité, kterým se už sektářská propaganda a všeprostupující korupce přejedla. Volají teď po odchodu politiků, které jejich otcové rutinně volili. V jistém smyslu jde o generační revoltu i pokračování arabského jara – demonstranti žádají, aby jejich stát oceňoval schopnosti a vzdělání, nikoliv partajní knížku a šíitskou loajalitu. Stále významnější je ale nacionalistický prvek, tedy odpor k mocensky asertivnímu Íránu. Během protestů se proto Iráčané neomezili na destrukci plakátů s íránskými vůdci. Napadali sídla pro-teheránských milicí i íránské konzuláty.

Bagdád je obecně svérázným, značně nepřehledným politickým hřištěm, kde se potkávají nejen vzájemně ostražité irácké komunity, ale také zájmy (a diplomaté) z Íránu stejně jako Spojených států, jinak nesmiřitelných nepřátel. Iráčané ovšem mají štěstí, že nejvyšší šíitskou autoritou v zemi je právě Alí Sístání, který pro mnohé z nich představuje maják ve zmatečné a násilnické době. Ájatolláha respektují jak Američané, tak Íránci. A on sám si dokázal udržet od všech cizinců zřetelný odstup. Na rozdíl od íránských kolegů se staví za demokracii, tedy nežádá po teheránském zvyku vládu duchovních. Jeho nynější vystoupení na podporu demonstrantů a s politickými dozvuky lze chápat spíše jako projev znepokojeného vlastence, který je kromě jiného vysokým duchovním.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud