Návrat dětí džihádistů do Francie. Vláda se zdráhá, tak na ni udeřili právníci | info.cz

Články odjinud

Návrat dětí džihádistů do Francie. Vláda se zdráhá, tak na ni udeřili právníci

Vzrušená debata kolem příchodu potomků džihádistů z Blízkého východu neutichá. Konkrétně francouzská veřejnost návrat dětí ze Sýrie většinově nepodporuje. Jejich rodiny a právníci ale poukazují na děsivé podmínky v táborech, kde se šíří nemoci, chybí nemocnice a děti umírají zimou. Západ tak před sebou nadále má dilema, jak se postavit k osudu desítek nezletilých.

Dvě pětileté dívky a tři bratři ve věku pět, tři a jeden rok. Tuto skupinku dětí ze Sýrie přijala minulý pátek Francie, dalších asi osm desítek dětí narozených francouzským 'džihádistickým' matkám ale zůstává v syrských uprchlických táborech.

Právníci Marie Dosé a Henri Leclerc proto podali na Francii žalobu. „Tím, že odmítá repatriovat všechny děti, Francie porušuje mezinárodní úmluvu proti mučení, jejímž je signatářem, protože je vystavuje krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení,“ argumentují advokáti pěti francouzských rodin, které usilují o návrat deseti dětí zadržovaných v táboře al-Húl v syrském Kurdistánu.

Pro advokáty už „není čas na vytáčky, ale na naléhavou humanitární a bezpečnostní akci“. Odsuzují přitom záměr francouzského prezidenta Emmanuela Macrona posuzovat tzv. džihádistické děti „případ od případu“. Páteční repatriace pěti dětí, k níž došlo během 48 hodin, podle nich ukazuje, že francouzský stát má dostatečné prostředky pro návrat všech nezletilých co nejdříve.

Zodpovědní jsou jejich rodiče

Mluvčí ministerstva zahraničí Agnès von der Mühllová vysvětlila, že v případě repatriovaných pěti dětí vzala vláda v potaz jejich situaci, v níž byly zvláště zranitelné. „Jejich situace se liší od dětí, které jsou s matkami, jež zajišťují rodičovskou autoritu,“ upřesnila. „V první řadě jsou za situaci, v níž se ocitly – v srdci teroristické organizaci a ve válečné zóně – zodpovědní jejich rodiče,“ zdůrazňuje francouzská diplomacie.

Stát se při svém váhání nad repatriací může opřít o veřejné mínění – velká většina Francouzů (67 procent) si podle průzkumu agentury Odoxa Dentsu Consulting návrat dětí džihádistů nepřeje. Jde o emotivní záležitost. Mezi důvody, které lidé uváděli, se často objevovalo například rčení „jaký otec, takový syn“.

Advokáti i rodiny repatriovaných dětí si to ale nemyslí. První z dívek, které převezli z tábora al-Húl, zemřela matka při bombardování před několika měsíci a ona se dostala z Baghúzu, posledního útočiště Islámského státu. „Starají se o ni v centru pro pomoc dětem v pařížském regionu. Nevím, kdy ji uvidím, ale hlavní je, že je ve Francii a v bezpečí. Jsme šťastní,“ citoval deník Libération člena dívčiny širší rodiny.

Tři sourozenci Amar, Obeida a Saleh jsou také sirotci. Jejich francouzská matka zemřela v lednu na jihovýchodě Sýrie, otce – německého džihádistu – zajali 1. února po útěku z Baghúzu. Jejich prarodiče, Lydie a Patrick Manincheddaovi, už měsíce žádají francouzské úřady, aby bratry repatriovaly.

Ještě ve středu se přitom zdálo, že jim stát nevyhoví, když státní tajemník Laurent Nunez prohlásil, že repatriace „není v tuto chvíli v plánu“ O pár hodin později ale prezident Macron upřesnil, že vláda bude posuzovat případ od případu ve spolupráci s Červeným křížem.

Tábor je přeplněný, stany chybějí

Kromě faktu, že šlo o sirotky, měly na konečné rozhodnutí vlády vliv zřejmě i podmínky panující v syrském táboře al-Húl, z něhož přišly čtyři z pěti dětí. Areál na severovýchodě země je přeplněný, nyní v něm žije 65 tisíc lidí, 55 tisíc z nich přišlo v posledních čtyřech měsících.

Kurdští správci tábora jsou unavení, takový masivní příliv lidí nečekali. V táboře působí jen velmi málo neziskovek, chybí zde na pět tisíc stanů a rozmáhají se nemoci, jako je úplavice nebo leishmanióza (parazitické onemocnění). Nejméně stovka lidí, převážně dětí zahynula buď při cestě, nebo po příjezdu do tábora.

Mnozí si sem přivezli hladoví a zranění – to byl i případ ročního chlapce Obeidy, jehož zasáhl šrapnel. Chlapec přijel do tábora posetý černými jizvami a se zraněnou nohou, kterou nedokázal ohnout. V al-Húlu však není nemocnice a léků je jen málo. O chlapce se staraly dvě ženy, jedna Jihoafričanka a Němka.

Cizinci, kteří žijí odděleně od Syřanů a Iráčanů, nemají k dispozici pitnou vodu. Tu musí kupovat, balík šesti lahví se v táboře prodává za jeden dolar. Francouzka, která se ujala malé Louny zmíněné v úvodu tohoto článku, přijela s 25 dolary, ty jí ale záhy ukradli. „Pokračovala v péči o Lounu, jako by byla její vlastní. Obětovala se proto, aby se dívka mohla najíst, a zachránila jí život,“ říká advokátka Doséová.

Diskriminace dětí, které mají rodiče

Páteční repatriaci pěti dětí považuje právnička za důkaz, že to jde, a žádá, aby byly takto přivezeny do Francie všechny děti. „Případ od případu neexistuje, nemůžeme diskriminovat ty, jejichž matky ještě žijí, oproti sirotkům. Nemůžeme jim říkat: Ty jsi Francouz, vrátíš se, a druhému ty jsi Francouz, ale nevrátíš se,“ argumentuje.

Repatriované děti ve Francii podstoupily lékařská a psychologická vyšetření, poté se jich ujala centra pro pomoc dětem a úřady jim začnou hledat pěstounské rodiny. Šance těch, které zůstaly v táboře al-Húl, se snižují: „Dnes v noci zemřelo jedno dítě zimou,“ řekla Doséová serveru Franceinfo.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud