Neštovice skoro zlikvidovaly Indiány a vydaly Ameriku dobyvatelům. Zohyzdily i Alžbětu I. | info.cz

Články odjinud

Neštovice skoro zlikvidovaly Indiány a vydaly Ameriku dobyvatelům. Zohyzdily i Alžbětu I.

Neštovice skoro zlikvidovaly Indiány a vydaly Ameriku dobyvatelům. Zohyzdily i Alžbětu I.
 

SVĚTOVÉ EPIDEMIE | Pravé neštovice patřily po staletí k těm nejhorším nemocem, které lidstvo ohrožovaly. Zemřely na ně stovky milionů lidí a jsou tak plně srovnatelné například s morovými nákazami. Neštovice ale rovněž mají smutné historické specifikum, v Americe totiž výrazně přispěly k porážce původních obyvatel. Dohady o tom, že právě neštovice byly používány proti Indiánům jako biologická zbraň, sice zůstávají pouhými neprůkaznými spekulacemi, dobyvatelům ale nemoc každopádně „hrála do karet“. Neštovice však mohou při současné koronavirové pandemii znamenat i určitou naději, lidstvo je totiž dokázalo díky očkování zcela porazit.

S pravými neštovicemi, které způsobuje takzvaný variola virus, bojovali lidé od nejstarších dob. „Neštovice se pravděpodobně vyvinuly z kravských neštovic, které se přenesly na člověka. Byly běžnou chorobou v Egyptě v době faraonů i v dalších raných civilizacích Blízkého východu. Sužovaly i obyvatele Římské říše. Neštovice pravděpodobně způsobily první velkou epidemii, která se ve 2. století při. n. l. za vlády císaře Antonina Pia rozšířila po celém Středozemí,“ najdeme  základní informace v Rodinné encyklopedii světových dějin vydané pod značkou Reader’s Digest.

Nemoc se nevyhýbala ani těm nejmocnějším, a pokud už měli to nesmírné štěstí, že ji přežili, často je navždy zohavila. To byl i případ slavné královny Alžběty I., za jejíž vlády se ve druhé polovině 16. století stala Anglie opravdovou námořní mocností a prosadil se třeba i William Shakespeare. Alžběta I. ale byla tou štastnější obětí neštovic, třeba francouzský král Ludvík XV. je vůbec nepřežil.

Likvidace Indiánů

Neštovice sehrály velmi významnou roli v amerických dějinách. „Před příchodem Španělů do Ameriky v roce 1492 tento kontinent neštovice ani další méně nebezpečné nakažlivé choroby Starého světa, neznal a Indiáni neměli žádné protilátky. Podle klasické literatury zavlekla neštovice na Españolu, dnešní Haiti, už druhá Kolumbova výprava v roce 1493 a ve třech následujících desetiletích pak postihlo ostrovy i pobřeží několik epidemií, o nichž psali současníci jako o horečce, moru či chřipce – dnešní historikové vidí pod obecnými výrazy spalničky, příušnice, černý kašel či tyfus,“ popisuje pro INFO.CZ profesor Josef Opatrný ze Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Světové epidemie
V seriálu INFO.CZ „Světové epidemie“ popisujeme dvakrát týdně některé závažné pandemie a epidemie, jimž jsme jako lidstvo čelili v minulosti. Snažíme se rozebrat politické, ekonomické a společenské dopady jednotlivých nemocí. Zamyslíme se rovněž nad tím, jak se můžeme z dřívějších událostí poučit v současné situaci při koronavirové pandemii.

„Na konci druhého desetiletí 16. století přišla pandemie neštovic, kdy zemřela na Españole třetina obyvatel. V následujících dvou desetiletích postihly ostrov další epidemie a do roku 1540 Indiáni na Españole zcela vymřeli,“ vypráví dále profesor Opatrný. Kolik Indiánů tehdy přesně zemřelo, není jasné a patrně to ani nikdy nezjistíme: „Dodneška se demografové přou, kolik obyvatel žilo na ostrově v době příchodu Španělů. Odhady autorit se pohybují mezi 60 tisíci až téměř 7,8 milionu lidí!“

„Méně fatální konsekvence měly neštovice na pevnině, kde se mohl podle současných odhadů snížit do druhé poloviny 16. století počet obyvatel až na desetinu stavu z roku 1492. Za těmito ztrátami nebyly ovšem jen choroby, v první řadě neštovice, ale také kulturní šok, kdy se Indiáni museli přizpůsobit zcela změněným podmínkám, včetně opuštění starých bohů a přijetí křesťanství. A nucené práce v obrovském rozsahu vyčerpávaly jejich fyzické síly a umocňovaly destruktivní působení nemocí,“ dodává k tomu přední český iberoamerikanista.

Neštovice jako biologická zbraň?

Neštovice přispěly k pádu Aztéků i Inků a v dalších letech krutě dopadly rovněž na severoamerické Indiány. Spekuluje se rovněž až o tom, že nákaza byla někdy cíleně používána proti Indiánům jako biologická zbraň, například tak, že jim američtí vojáci darovali infikované deky. Tuto informaci lze nalézt například i na české Wikipedii, podle profesora Opatrného pro ni ale neexistují žádné důkazy.

Světové epidemie

„V žádném případě tomu tak nebylo ve španělských državách. Už proto, že neštovice představovaly mimořádně nebezpečnou chorobu i pro obyvatele kolonií evropského původu. Navíc likvidovaly fatálním způsobem pracovní sílu, na níž měli zájem jak kolonisté, tak koruna, která proto od roku 1500 vydávala zákony na ochranu Indiánů. Zprávy o úmyslném šíření neštovic mezi Indiány se pak objevují v publicistice 18. a 19. století jak v případě severní Ameriky, tak Brazílie a jsou citovány dodneška. Pokud je mi známo, nedokazuje toto tvrzení žádný věrohodný pramen,“ říká Opatrný. 

Toto téma se ale každopádně promítlo do dalších amerických dějin a dokonce i do současné Ameriky. „Radikální pokles počtu obyvatel ostrovů a pak pevniny budil pozornost už současníků. I velký kritik politiky španělské koruny v Novém světě a biskup v Chiapasu Bartolomé Las Casas uváděl kromě násilí jako jeden z důvodů negativního demografického vývoje ostrovů i pevniny evropské nemoci, klasická literatura pak na tento fenomén kladla mimořádný důraz,“ popisuje Josef Opatrný.

A jako mnohokrát předtím i potom došlo podle profesora Opatrného i na falešné zprávy: „Černá legenda, vytvořená nizozemskými a anglickými publicisty v 16. století, patrně nejúspěšnější dezinformační kampaň v dějinách atlantického světa, spatřovala ovšem příčinu demografického kolapsu ve špatném zacházení úředníků koruny i osadníků s Indiány, popřípadě v cílené likvidaci Indiánů Španěly. Tento pohled pak přetrvává dodnes a část publicistů přisuzuje tuto likvidační politiku celému atlantickému světu. Americký historik David Stannard pak označil ve své knize ‚American Holocaust. The Conquest of New World‘ politiku Evropanů a jejich potomků narozených už v Americe za největší holocaust v dějinách lidstva. Nevzal v úvahu právní definici pojmu holocaust (úmyslná fyzická likvidace celé etnické či náboženské skupiny), což ovšem nevadí stoupencům jeho názoru v militantním šíření tohoto konceptu.“

„Na druhé straně existuje řada historiků, kteří navazují na pionýrské studie Noble Davida Cooka a W. George Lowella. S využitím archivního materiálu evropské i americké provenience mapují po konzultacích s historiky medicíny dějiny evropských nemocí na americkém kontinentě včetně vlivu epidemií na populaci Ameriky,“ dodává pak profesor Opatrný.

Neštovice tak podle něj zůstávaly součástí americké reality až do začátku 19. století, kdy se i v Americe objevily pokusy s očkováním. „Faktem zůstane, že neštovice představovaly důležitý faktor fenoménu známého jako demografický kolaps, drastického poklesu počtu obyvatel Ameriky, s jednoznačně negativními konsekvencemi,“ konstatuje Opatrný.

Vakcína proti neštovicím

Problémy s neštovicemi sužovaly dlouhá staletí i Evropu a Asii, počty obětí byly rovněž na těchto kontinentech obrovské. S rozvojem lékařské vědy a medicíny obecně se ale poměrně brzy začala zkoušet různá očkování. Už v polovině 18. století jej ve velkém absolvovali Angličané, inspirovaní manželkou svého konstatinopolského konzula lady Mary Wortley Montaguovou, která okoukala „přírodní“ očkování mezi tureckými venkovankami. Ty si cíleně vpravovaly do těla malé množství nákazy. Z ostrovního státu se pak tento způsob ochrany rozšířil rovněž do dalších zemí, očkovat se nechala například i ruská carevna Kateřina Veliká.

Seriál Světové epidemie

„Očkování však nebylo zcela bezpečné. Jeden ze synů krále Jiřího III. po očkování zemřel. Proto má velký význam vakcinace, již objevil anglický lékař Edward Jenner,“ dočteme se v již citované encyklopedii: „V jeho rodném hrabství Gloucestershire bylo všeobecně známo, že dojičky, které onemocněly prakticky neškodnými kravskými neštovicemi, získaly imunitu i proti pravým neštovicím. Na základě těchto poznatků Jenner 14. května 1796 očkoval osmiletého chlapce Jamese Phippse malým množstvím infikované látky, již odebral z neštovičného puchýřku dojičky Sarah Nelmesové, která onemocněla kravskými neštovicemi.“

Jennerův nápad vyšel, James se totiž po pár dnech s vyrážkou a teplotami vyléčil a následně snesl i daleko vyšší dávku „kravské“ nemoci, a to aniž by se jí znovu nakazil. Postupně se stalo očkování povinným, v Československu od roku 1919. Lidstvo tak nad pravými neštovicemi nakonec zvítězilo.

Citováno podle: Rodinná encyklopedie světových dějin. Jména, data a události, které utvářely náš svět, Reader’s Digest Výběr, Praha 2000 (ze str. 424 a překladu uvedeného v knize).

V seriálu Světové epidemie již vyšlo:

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud