O možnostech Číny se CIA ani nesní. Peking má pod palcem firmy i Hollywood, tvrdí sinoložka | info.cz

Články odjinud

O možnostech Číny se CIA ani nesní. Peking má pod palcem firmy i Hollywood, tvrdí sinoložka

Sto procent manažerů v telekomunikačních firmách jako Huawei je v komunistické straně. Čína navíc ve snaze posílit svůj vliv ve světě využívá ke spolupráci politické a ekonomické elity cizích zemí, tvrdí profesorka z Canterburské univerzity v novozélandském Christchurch Anne-Marie Bradyová, která o čínském vměšování sepsala obsáhlou studii s názvem Magické zbraně. Do Prahy přijela na konferenci o čínských globálních operacích organizovanou sinology z projektu Sinopsis a Orientálním ústavem Akademie věd ČR. V rozhovoru pro INFO.CZ popisuje, jak čínské aktivity vypadají, srovnává je s kroky Sovětského svazu a nastiňuje cestu, jak se jim bránit.

Sepsala jste obsáhlou studii o čínských vlivových operacích v zahraničí za vlády Si Ťin-pchinga. Jako modelový příklad jste použila Nový Zéland. Jak vypadá čínský vliv ve vaší domovské zemi?

Zaprvé je třeba zdůraznit, že to, co jsem popsala, není platné jen pro Nový Zéland. Existují čtyři kategorie, do nichž se práce Si Ťin-pchingovy Jednotné fronty (taktika na kooptaci elit po celém světě, pozn. redakce) dělí. První se soustředí na ovládání čínské diaspory, druhá zahrnuje snahy získat na svoji stranu politické a ekonomické elity země, třetí kategorií je celosvětová komunikační strategie na změnu vnímání Číny a čtvrtou propagace strategického bloku známého jako Iniciativa pásu a stezky pod vedením Číny.

Pro každou zemi mohou mít jednotlivé kategorie jinou váhu. Pokud se podíváme na Evropu a země jako Česká republika, je v nich jen malá čínská diaspora. Myslím tedy, že čínskou prioritou v Česku budou aktivity na ovlivnění politických a ekonomických elit. Na druhém místě bude Pás a stezka, třetí pak zmíněná komunikační strategie.

Vidíte nějakou podobu mezi vlivovými operacemi současné Číny a tím, co dělal například Sovětský svaz v někdejším východním bloku?

Navštívila jsem před pár dny pražské muzeum komunismu. Pro Čechy je to zřejmě velice známá historie, ale pro cizince je užitečné v tom, že díky němu pochopí, co se v Československu dělo od roku 1921, kdy tu vznikla komunistická strana, až do roku 1989, kdy přišla o moc. Zjistila jsem, jak se Sovětskému svazu podařilo zničit demokracii v Československu, jak pracoval na podkopání politických a ekonomických elit.

Ano, je to velice podobné. Ale ne překvapivé, protože Leninova taktika se také jmenovala Jednotná fronta. Sověti tím sledovali vypořádání se s nekomunistickými stranami v zemi. Čínská komunistická strana strategii povýšila na nástroj politického vměšování do zahraničí.

Na Novém Zélandu jste dokonce řešili případ poslance, který pracoval pro čínskou rozvědku a lobboval za zájmy Pekingu. Domníváte se, že toto je nástroj, který Peking využívá i v jiných zemích?

Čína, podobně jako Sovětský svaz nebo nyní Rusko, má své spící agenty v různých zemích. V Austrálii jako zemi imigrantů máte několik případů, kdy se z lidí, kteří měli doma problém uživit se, najednou stali zámožní byznysmeni.

„Pokud se podíváme na Evropu a země jako Česká republika, je v nich jen malá čínská diaspora. Myslím tedy, že čínskou prioritou v Česku budou aktivity na ovlivnění politických a ekonomických elit.“
Anne-Marie Bradyová, sinoložka

Jakou roli v tomto soukolí hraje byznys? V Česku slyšíme od západních partnerů i vlastních úřadů varování před spoluprací s některými čínskými firmami, rizika čínských investic probírají několik let i média.

V mém výzkumu se zabývám tím, jak funguje komunistický model státostrany. To byl model používaný v Sovětském svazu a nyní i v Číně. Pod Si Ťin-pchingem je strana skutečně všudypřítomná. Například armáda je armádou čínské komunistické strany.

V roce 2002 se strana rozhodla spolupracovat s buržoazií a nyní 70 procent výkonných ředitelů čínských společností je členy komunistické strany. V případě čínských komunikačních a technologických firem jako Huawei nebo ZTE je to dokonce sto procent. Pokud chtějí firmy v Číně prosperovat, musí spolupracovat s komunistickou stranou. Své zájmy má v tomto směru navíc i čínská armáda.

Dnešní Čína vysílá do zahraniční velice matoucí signál. Lidé vidí mrakodrapy v Šanghaji, ale už si neuvědomí, že za každou společností je stranický šéf. To je odlišné od toho, co jsme viděli například v Sovětském svazu nebo v Československu v 70. a 80. letech.

Novozélandští poslanci v nedávné době zahájili vyšetřování a slyšení, jejichž prostřednictvím chtějí získat informace o čínských vlivových operacích v zemi. Dospěli již k nějakému závěru?

Vyšetřování stále probíhá. Nevíme, kdy budou výsledky. Nestane se tak ale přes noc. Například loni však vláda změnila pravidla tak, aby cizinci nemohli v zemi nakupovat domy. Jak jsem radila v mém výzkumu, kabinet také začal vyvíjet odolnou strategii, jak čínskému vlivu čelit. Jsme malý stát, takže to děláme v tichosti a může to vypadat jinak, než když tak činí ostatní vlády.

Měly by podobně jako Nový Zéland postupovat i další země? Je tohle cesta například pro Česko?

Z mého pozorování vyšlo, že Česko má prezidenta, který je napojený na čínskou Jednotnou frontu, ale například pražský primátor je jiného ražení, má odlišné názory. To je demokracie. Já mám demokracii a pluralitní systém velice ráda. Demokracie vyžaduje jednání, protože nechceme občanskou válku. Doporučila bych zemím, aby si prošly touto debatou o čínském politickém vlivu a tom, jak se nás dotýká.

My jako Nový Zéland máme jinou historii než Česko. Prošli jste si utrpením typu sovětské okupace nebo nacistické okupace. Země jako Česko, Estonsko, Lotyšsko nebo Litva milují svoji nezávislost, svojí demokracii. Čína není jediné riziko, máte tu Rusko, máte tu i jiné nestátní hráče. Je to výzva.

Zkuste být konkrétnější. Co můžeme jako Západ dělat, abychom účinně čelili čínským vlivovým operacím?

Každá země musí posoudit svoji situaci. Měly by sdílet zkušenosti, informace a žádat o radu podobně smýšlející státy. A musí přijít s odolnou strategií pro vlastní společnost, protože každý stát má jiné zákony a ne vše může pomoci kdekoli na světě.

Pojďme se zastavit u role médií. V Česku vidíme, že čínské firmy nebo české společnosti, které mají významný podíl svých obchodních aktivit a zájmů v Číně, kupují tuzemské noviny, časopisy a webové portály. Následně je v těchto případech znát jistý posun informování o dění v Číně, případně česko-čínských vztazích. Jak moc je pro čínskou vládu důležité kontrolovat, co v zahraničních médiích vychází?

To je jedna z těch kategorií, o nichž jsme mluvili na začátku – celosvětová komunikační strategie na změnu vnímání Číny. Jedním kanálem jsou čínsko-jazyčná média. Pokud žijete v San Francisku nebo Oaklandu, najdete noviny vycházející v čínštině. Peking se ale také snaží posouvat a měnit způsob, jakým se o něm referuje v jiných médiích v zahraničí, například v New York Times, Wall Street Jounal nebo Financial Times.

V dnešní době je navíc velice složité být zahraničním novinářem v Číně. Kolem olympiády v Pekingu v roce 2008 bylo jisté období klidu, kdy žurnalisté měli mnohem větší svobodu. To se nyní změnilo. Jeden bývalý novinář mi řekl, že pokud chtěl zůstat v Číně, musel zvolit strategii, že každou kritickou zprávu vyvažoval jednou optimistickou, pozitivní.

V tomto směru stojí za zmínku také čínský vliv na kulturu, například na to, co se točí v Hollywoodu, kde je mnoho čínských producentů. Čína se zde snaží měnit způsob, jakým je prezentována. Dopadá to i na herce. Například Richard Gere nebo Brad Pitt byli kvůli své práci v Číně potrestáni. Hollywood se samozřejmě chce dostat na čínský trh, protože Číňané nyní sledují jeho filmy na pirátských kopiích. Proto spolupracuje s Čínou, jelikož chce legálně vydělávat peníze. Filmy tak nyní šíří pročínský narativ.

Anne-Marie Bradyová
Profesorka působící na Canterburské univerzitě v novozélandském Christchurch. Publikovala studii s názvem Magické zbraně o čínských vlivových operacích ve světě za vlády prezidenta Si Ťin-pchinga. Dodala také odborný posudek pro parlamentní přezkum vměšování cizích států na Novém Zélandu. Po publikování studie čelila nátlakové kampani.

Čínský konglomerát Wanda Group navíc vlastní distribuční společnosti provozující velká kina v USA, a síť hlavních kin v Austrálii nebo na Novém Zélandu. I kdyby tedy k Číně kritické filmy existovaly, nebylo by možné je v těchto kinech promítat. To je míra kontroly, o které se sovětským komunistům mohlo jen zdát, o tom se může zdát i CIA. Lidé často říkají, že Čína dělá to samé jako například Spojené státy. USA ale nemají ani zdaleka takové zdroje a nastavení našich společností je jiné. Je velkou výzvou tomuto čínskému vměšování odolat.

Řekla byste, že čínská strategie je nebezpečnější než ta ruská, o níž se v souvislosti s šířením dezinformací v posledních letech mluví nejvíce?

To, co dělá Čína je mnohem vážnější. Čína se snaží pronikat do společností skrze několik kanálů a na několika úrovních. Řada lidí se zachytila do sítě Jednotné fronty. To nejsou vyložení padouši. Chtějme od nich, aby poznali vážnost situace. Tito lidé mohou být součástí řešení. Politici na Novém Zélandu říkají, že bychom se neměli ohlížet dozadu, ale hledět dopředu. Lidé by měli vidět Čínu takovou, jaká je, pokračovat ve spolupráci, ale nastavit jí jasné hranice.

Po publikaci studie se proti vám rozjela nátlaková kampaň. Čemu přesně jste čelila?

Dostávala jsem nepřátelské a varovné dopisy. Objevovaly se další aktivity, které měly přesvědčit veřejnost a čínskou komunitu. Čínská vláda se snažila zasahovat, aby upozadila téma týkající se mé studie.

Pár dní poté, co jsem dostala tento dopis, jsem o něm informovala zpravodajskou službu, jelikož se to týkalo premiéra a ministra zahraničí. Následně se někdo vkradl do mého domu a vzal rozbitý bezcenný laptop, v němž ale byla má zpráva. Zloději asi chtěli znát mé zdroje. Kromě toho sebrali ještě jeden notebook, o němž si mysleli, že je můj a starý telefon značky Nokia, žádný smartphone. Nic jiného, v domě byla hotovost, ale tu si neodnesli. Během 24 hodin se vloupali i do mé kanceláře.

Abych to shrnula, byl to takový psychologický nátlak. Něco, co znáte ze sovětské éry, kdy se vaše tajná policie snažila demoralizovat lidi. Ale na mě tohle moc nefunguje. Naopak to vyvolalo velký veřejný zájem a pozornost i za hranicemi Nového Zélandu. Myslím, že to bylo z pohledu čínské vlády dokonce kontraproduktivní.

Jak jste vnímala iniciativu českých sinologů z projektu Sinopsis, kteří publikovali otevřený dopis na vaši podporu, jenž získal ohlas i mimo Českou republiku?

Je skvělé vidět, že se za vás akademici postaví a podporují vás. Jak se věnuji Číně, vnímám, že někteří akademici takový krok považují za riskantní a neřeknou nic na podporu slabších. Měli bychom například věnovat pozornost situaci v Hong Kongu, ale řada akademiků se tomu z obav před Čínou vyhýbá. Otevřený dopis mě velmi oslovil, takovou podporu jsem potřebovala. Podpořila mě i řada kolegů na Novém Zélandu nebo tamní pobočka organizace Amnesty International.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud