Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pach krve nešlo vydržet, říká bojovník, který kvůli stínání hlav utekl od Islámského státu

S postupným rozkladem Islámského státu se začíná do domovských zemí vracet stále větší počet takzvaných zahraničních bojovníků, kteří v posledních čtyřech letech odjeli do Sýrie a Iráku, aby válčili po boku radikálů. To je kromě řady dalších států i případ Kanady, kde tajné služby vědí o zhruba 60 zradikalizovaných občanech, kteří se v poslední době přijeli zpátky z Blízkého východu. Jedním z nich je i obyvatel Toronta s džihádistickým pseudonymem Abu Huzaifa Al Kanadi, který odjel do Sýrie v pouhých 17 letech. Po pěti měsících plného násilí, mučení a stínání hlav došel k prozření a rozhodl se ze Sýrie uprchnout. Pod podmínkou anonymity se se svým příběhem svěřil kanadské televizi CBC

Byl rok 2013, když Abu Huzaifa studoval v Pákistánu islámskou náboženskou školu zvanou madrasa. Vedení k extremistickým myšlenkám zde nebylo žádnou výjimkou. Kazatelé otevřeně prohlašovali, že vést džihád je povinnost nezbytná k osvobození muslimů před útlakem. Huzaifa slova islamistických kazatelů vyslyšel a začátkem roku 2014 odjel do Sýrie, kde se přidal k Islámskému státu.

„Cítil jsem, že to je moje povinnost, protože jsem sledoval, jak se syrský režim začal ve vztahu ke svým lidem stavět do role jakéhosi boha,“ svěřil se televizi CBC. „Utiskovali sunnitské obyvatelstvo, zabíjeli rodiny, zabíjeli děti,“ vysvětluje, proč se rozhodl postavit na stranu radikálů.

Rodičům řekl, že jede na půl roku studovat do Turecka, a se svým druhým, pákistánským pasem odletěl z Láhauru – hlavního města pákistánské provincie Paňdžáb – do tureckého Istanbulu. Za pomoci dalšího Kanaďana, který se přidal k IS o rok dřív, se pak v noci dostal přes turecko-syrskou hranici.

Po příchodu do Sýrie odjel do města Manbidž severozápadně od Aleppa, které bylo plně pod kontrolou Islámského státu. Během prvních týdnů prošel zbrojním výcvikem, po kterém byl přidělen k náboženské policii Al Hisba. Z vlastních úspor pak vybral několik set dolarů, které utratil za nákup zbraní a uniformy Islámského státu.

„Dohlíželi jsme na správné oblékání, zajišťovali, aby lidé nekouřili, nepili alkohol a nebrali drogy, a také aby se spolu muži a ženy nestýkali,“ řekl pro CBC. Kromě toho jeho jednotka řídila místní věznice a dohlížela, jestli se učitelé drží školních osnov stanovených Islámským státem.

Přestože neuměl ani slovo arabsky, základním pokynům začal brzy rozumět. Anglicky se dorozuměl alespoň s některými dalšími zahraničními bojovníky z Austrálie a Finska, se kterými se zde seznámil. Radikálové, kteří sem přijeli ze střední Asie, byli podle jeho slov milí, s nimi si však kvůli jazykové bariéře neřekl ani slovo.

720p 480p 360p 240p
Kam se rozutečou bojovníci Islámského státu?

Tím ale pěkné vzpomínky na život v Islámském státu končí. Všudypřítomné násilí, kterého byl svědkem, si nikdy neuměl představit. Před odjezdem do Sýrie sice viděl některá propagandistická videa Al Káidy, ale jak sám říká, žádné z nich ho nepřipravilo na to, co viděl na vlastní oči – veřejné bičování, stínání hlav a ukřižování zde bylo na denním pořádku.

Brutální násilí ho ničilo, lídři Islámského státu však tvrdili, že „si to tito lidé zaslouží, protože jsou to odpadlíci, kteří musí být potrestáni,“ řekl pro CBC. „Lidé byli nuceni se na to dívat, někteří byli znechucení, další si to ale nahrávali na mobilní telefony. Museli jste si zvyknout na smrad, smrad to byl hrozný. Je to jako železo,“ vzpomíná na pach krve Huzaifa, který se po děsivých zážitcích rozhodl, že se vrátí domů.

Největší podíl na snaze odpoutat se od Islámského státu měla jeho matka. „Připomněla mi okamžiky z mého dětství a řekla mi, že se obětuji pro válku někoho jiného,“ svěřil se kanadské televizi. Po několika dnech plánování útěku zamířil s pákistánským pasem k turecké hranici, kanadský měl dobře schovaný. Turecká policie ho ale okamžitě zadržela a během výslechů několikrát zmlátila. Po týdnu ho policisté propustili, sdělili mu ale, že bude lepší, když se vrátí do Pákistánu, než do Kanady. I v Pákistánu ho čekala detence a výslechy, díky prosbám rodiny ho ale úřady brzy propustily.

720p 360p
Vězení Islámského státu v Mosulu

Po útěku od Islámského státu přišly psychické problémy a noční můry plné umírání, po kterých strávil i polovinu noci sezením na posteli. Úlevu našel v heroinu a dalších drogách. Po dvou letech strávených v Pákistánu se rozhodl odjet do Kanady, kde začal spolupracovat s tajnými službami. Dnes už Abu Huzaifa věří, že Islámský stát popírá skutečné islámské principy. Nočními můrami sice trpí pořád, drogami už ale psychické problémy neléčí. Nyní chce v Torontu dostudovat, oženit se a založit rodinu.  

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1