Palestinský šéfdiplomat pro INFO.CZ: Americký mírový plán psali amatéři, je bez šance | info.cz

Články odjinud

Palestinský šéfdiplomat pro INFO.CZ: Americký mírový plán psali amatéři, je bez šance

Tvůrci americké „dohody století“, která má za cíl ukončit izraelsko-palestinský spor, jsou v blízkovýchodní problematice amatéři a jejich návrh nemá šanci na úspěch. Co se stěhování ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma týče, odporuje to mezinárodnímu právu. A každý, kdo jej poruší, musí očekávat případné následky, což platí i pro prezidenta Miloše Zemana. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká palestinský ministr zahraničí Rijád Malkí.

Šéf diplomatů Palestinské autonomie byl na návštěvě v Praze a serveru INFO.CZ odpověděl na zásadní otázky týkající se příslovečně neklidného blízkovýchodního regionu.

Američtí vyjednavači nedávno zveřejnili ekonomické detaily dlouhou ohlašované „dohody století“, která má ambici vyřešit letitý izraelsko-palestinský spor. Vaše vláda ji odmítá. Proč?

Musím říci, že nelze důvěřovat lidem, kteří netuší, o co na Blízkém východě vlastně jde. (Kromě prezidenta USA Donalda Trumpa má Malkí na mysli zjevně i jeho zetě a vyjednavače Jareda Kushnera plus další – pozn. redakce). Nelze brát vážně lidi, kteří neznají ani historii regionu, ani politické souvislosti v něm. Pokud lidé tohoto typu přijdou se smlouvou, která má ambici vyřešit tak vleklý konflikt, pokud se tito amatéři domnívají, že jejich návrh má reálnou šanci na úspěch, je třeba jim jasně odpovědět. Ne, šanci nemá.

Jejich plán nebere v potaz náboženství, politiku, historii. Stejně jako potřeby národů i lidí. Mírová dohoda přece není jen o nové výstavbě a přísunu peněz. Domnívají se, že mohou zrušit veškerá předchozí ujednání, celý vývoj v izraelsko-palestinských vztazích za posledních pět desetiletí. Prý nic z toho nefunguje, oni tedy určí pravidla nová. S takovým přístupem k dohodě dojít nelze.

Palestinci tedy nejsou ochotni třeba k územním ústupkům výměnou za investice?

Samozřejmě že ne! Jsme chudí, ale hrdí. Neexistuje cena, za kterou bychom se vzdali naší půdy. Za kterou bychom se vzdali práva na Jeruzalém, který pro náš tolik znamená (východní část města je dosud převážně arabská a podle mezinárodního práva okupovaná – pozn. redakce). Nemůžeme naši zemi prodat.

Izrael

Palestina ale potřebuje investice jako sůl.

Samozřejmě! Samozřejmě, že by nám finance pomohly. Ale myslíte si, že peníze k nám přicházejí jen od nich? Že se bez tohoto plánu k žádným investicím nedostaneme. Že si nepomůžeme sami? Ne, ne, podívejte…

Vy jste byl v Palestině, že ano?

Ano, mohu říci, že mnohokrát…

Jasně. Takže kupříkladu Praha přitahuje řadou pamětihodností. Mám na mysli třeba Karlův most nebo (svatovítskou) katedrálu. Přilákají mnoho turistů. Španělsko, Itálie, Francie, Portugalsko, Řecko zase mají pláže a soutěží spolu o návštěvníky přímořských středisek. V Palestině jsou ovšem památky, které nikdo jiný nemá – místa, kde se narodil a zemřel Kristus (Chrám Božího hrobu se nachází v Jeruzalémě, který je teď celý pod izraelskou správou – pozn. redakce). Vážíme si těchto lokalit. A zároveň máme za to, že náboženský turismus, především ten křesťanský, je pro nás nejdůležitější devizou. Pokud v této oblasti dostaneme šanci a zapracujeme, přežijeme ekonomicky i bez transferů zvenčí.

Co chci obecně říci – nepotřebujeme Kushnerovy peníze! Žádáme jen důstojnost, svobodu a nezávislost, abychom mohli vybudovat vlastní ekonomiku. Využít naše zdroje. Jen tak se zbavíme závislosti na penězích přicházejících z dárcovských zemí.

Jsou mezi Palestinci tací politici, byznysmeni či finančníci, kteří se staví ke Kushnerově ekonomické „dohodě století“ pozitivně? Oficiální reprezentace Vaší vlády na Američany organizovanou dárcovskou konferenci v Bahrajnu nejela.

Slyšeli jsme o jednom člověku, vlastně možná dvou. Šlo o jednotlivce, který spolupracuje s izraelskými osadníky a byl jistě pro tento účel sponzorován americkou diplomacií (podle listu The Times od Israel byl na konferenci nakonec opravdu přítomen zřejmě jen jeden palestinský byznysmen – pozn. redakce). Izraelci ho odvezli na letiště, Američané dopravili do Bahrajnu a tam prezentovali jako palestinský hlas.

Rád bych jasně prohlásil, že všichni Palestinci – vláda i občané, podnikatelé i všechny politické strany – byli zajedno v tom, že bahrajnskou konferenci je nutné bojkotovat. A pokud se jeden muž rozhodl jet… Koho to zajímá?

Nabízí se klíčová otázka: Je ještě tzv. dvoustátní řešení, tedy vznik nezávislé Palestiny existující vedle Státu Izrael, stále aktuální? Nebo tato myšlenka už zemřela?

Ne, ne, je pořád naživu. My stále vnímáme, že mezinárodní společenství toto řešení neopustilo. Na jeho prosazení jsme tvrdě pracovali posledních padesát let. Cesty ke vlastní státnosti se nevzdáme jen proto, že izraelská vláda a Trumpova administrativa zrovna teď křičí „ne“. Jednoho dne lidé zjistí, že toto je jediný způsob, jak dosáhnout míru. Mimochodem, jaká je alternativa? Jeden stát?

…právě to někteří politici v Izraeli stejně jako zahraniční experti již otevřeně říkají.

Dobrá, ale jak by vypadal? Pokud by šlo o opravdovou demokracii a každý obyvatel takového státu by disponoval jedním hlasem nezávisle na etnicitě, pak je vzhledem k demografickým trendům možné, že se v něm Palestinci poměrně brzy stanou většinou. Přemýšlejí-li ale politici v Tel Avivu o jednom státě se dvěma systémy, kde budou jedna pravidla platit pro izraelské Židy a jiná pro palestinské Araby, takové uspořádání pak znamená diskriminaci, rasismus a apartheid. O čem tedy mluví?

Další izraelští politici ale spíše potichu hovoří o tom, že jim vlastně vyhovuje nynější situace, status quo.

To věřím, status quo ale nevyhovuje nám! Izraelci z nynějšího uspořádání nebývale profitují. Okupují naši zemi, část jí zkonfiskovali, podporují příchod osadníků, zabíjejí Palestince. Pro nás není současná situace přijatelná, nechceme takto pokračovat.

Znovu a zjednodušeně řečeno, Izrael má po mém soudu na výběr ze dvou možností: buď umožní Palestincům vybudovat vlastní stát, nebo se rozhodnou všem Arabům v jednom státě přiznat plné občanství.

Prezident Miloš Zeman je důsledným příznivcem stěhování české ambasády z Tel Avivu do Jeruzalémě, čímž by Praha fakticky uznala celé Svaté město oficiálně metropolí Izraele. To Palestinci odmítají a chtějí v jeho východní části vybudovat své hlavní město. Jak to podle Vás tento příběh dopadne?

Stěhování ambasád do Jeruzaléma je v rozporu s mezinárodním právem, konkrétně s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 478. Každý, kdo o takovém stěhování uvažuje, protiví se mezinárodnímu právu. A každý člověk, který poruší mezinárodní právo, musí být připraven nést případné následky.

Mimochodem, pan Zeman hovoří o takovém přesunu diplomatické mise už zhruba deset let. Domníval se proto, že je hlavním mezinárodním zastáncem této myšlenky. Toto pomyslné vedení mu ale Trump jednoduše sebral, když americké velvyslanectví opravdu přestěhoval. Což je pro vybrané aktéry tohoto příběhu jistě velmi osobní. Nicméně, politická realita České republiky v tuto chvíli panu Zemanovi jeho nápad neumožňuje zrealizovat, jakkoli jej stále dokola propaguje. Nemá pro jeho prosazení v českém politickém systému dostatek síly, tedy alespoň dosud.

Jeruzalém - Staré město

Zpátky na Blízký východ. V posledních letech se sunnitské monarchie Zálivu v čele se Saúdskou Arábií přibližují k Izraeli. Hovoří se údajně o navázání diplomatických vztahů. Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán se v USA setkal s předáky proizraelských organizací. Opouští Saúdové – a země Zálivu s nimi – Palestince?

Ne, to čtete špatně. To, co platí, je oficiální pozice Saúdské Arábie. Tu určuje král Salmán. On neustále opakuje, a to i v posledních týdnech, že jeho země trvá na palestinském právu vybudovat si vlastní stát. A právě on hostil arabský summit zabývající se i Palestinou a zvedl na něm téma Jeruzaléma.

Obecně řečeno: byl to Salmán, kdo teď učinil několik prohlášení ve prospěch naší věci. Pokud tedy považujeme královo prohlášení za oficiální stanovisko jeho země, nejsme ani v nejmenším znepokojeni. Saúdská Arábie byla vždy rezolutním zastáncem a přítelem Palestiny, a to nejen v politickém, ale i materiálním smyslu slova.

Pokud ale přece některá ze zemí Zálivu naváže diplomatické vztahy s Izraelem, jak se spekuluje především v médiích židovského státu, budou to Palestinci pociťovat jako problém?

V politice neznám slovo „pokud“. Jsem si kupříkladu jist, že třeba Kuvajt na takové uspořádání vztahů nepřistoupí. A stejně po mém soudu smýšlejí i další státy Zálivu. Jejich lídři navíc dobře vědí, jak na izraelsko-palestinský spor hledí jejich občané. Vládci těchto zemí podle mě nejen nechtějí, ale ani nemohou být v rozporu s míněním vlastních lidí. Nebojím se proto Vámi nastíněného vývoje a tuto hypotézu nepovažuji za pravděpodobnou.

V posledních týdnech eskaluje spor mezi Spojenými státy a Íránem. Hrozí podle Vás regionu válka?

Nevěříme, že dojde ke konfliktu mezi USA a Íránem. Proč se tedy strachovat, když je to jen taková hra mezi oběma zeměmi?

Jste si jist? Nakonec, jste v regionu doma…

Určitě, žádná válka nebude. Na žádnou ze stran se nepřidáváme, neboť to v současnosti není ta zcela nejdůležitější záležitost.

Povinná, přesto důležitá otázka. Mezi Vaší vládou na Západním břehu a radikálním hnutím Hamás, které kontroluje palestinské Pásmo Gazy, stále panuje nevraživost. O smíru se mluví léta, přesto nepřichází. Pokročili jste nějak?

Už mnohokrát jsme se v minulosti pokoušeli překonat rozpory a naplno obnovit jednotnou vládu nad autonomií. Zatím se to nepodařilo úplně podle našich představ, ale nevzdáváme se. Investovali jsme do smíření mnoho času i energie. A doufáme také v úspěch Egypta, který přijal roli vyjednavače. Pro Palestince je samozřejmě velmi důležité, aby jedna vláda reálně kontrolovala nejen Západní břeh, ale i Pásmo Gazy. Chceme toho dosáhnout klidnou, nikoli násilnou cestou.

Poslední dotaz. V Izraeli budou v září opakované volby. Máte favorita? Ptám se, i když tuším, že konkrétně neodpovíte…

Plně respektujeme rozhodnutí izraelských voličů. Byli bychom ale rádi, kdyby si vybrali takové vůdce, o kterých vědí, že s námi chtějí žít v míru.


Rijád Malkí (64) vede od roku 2007 diplomacii Palestinské autonomie. Jeho vláda v Ramalláhu ovšem plně kontroluje jen Západní břeh. Studoval v Palestině, Kolumbii a USA, kde získal titul PhD. Působil v sekulární Lidové frontě pro osvobození Palestiny, během první intifády (1987 až 1993) byl několikrát zadržen. V roce 1996 frontu opustil a později založil prodemokratickou organizaci Panorama.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud