Proč se zrovna Pavarotti tak proslavil a vydělal tolik peněz? Odpovídá na to nový dokument | info.cz

Články odjinud

Proč se zrovna Pavarotti tak proslavil a vydělal tolik peněz? Odpovídá na to nový dokument

Možná nejúspěšnější operní pěvec historie Luciano Pavoratti prodal sto milionů desek a jeho koncerty navštívilo na 10 milionů lidí, zaznívá v dokumentu Rona Howarda Pavarotti, který tento týden vstoupil do českých kin. Můžeme jej sledovat také jako cestu za úspěchem a marketingovou studii, jak se dostat na vrchol a díky svým schopnostem získat co možná nejvíce.

Luciano Pavarotti, proslavený svým jedinečným vysokým C a nesmrtelnou árií Nessun Dorma, v dokumentu říká, že bude historicky vnímám jako ten, kdo zpopularizoval operu. Neboli ji nabídl masám a přivedl k ní i posluchače, kteří se o vážnou hudbu nikdy dříve nezajímali. Nestalo se tomu ale jen tak. Pavarotti musel riskovat, opustit zajeté a obvyklé koleje a hodit za hlavu i všudypřítomnou kritiku.

„Film jsem vnímal jako příležitost prozkoumat Pavarottiho život skrze dosud neviděné záběry a důvěrné rozhovory s ním samotným i se zpěvákovou nejužší rodinou a nejbližšími přáteli,“ popisuje své záměry režisér Ron Howard, který má za sebou takové hity jako je Apollo 13, Čistá duše či Šifra mistra Leonarda. V poslední době se ale vrhl na hudební dokumenty.

„Zjistil jsem také, že jedním z Pavarottiho nejambicióznějších cílů bylo rozšířit dosah svého umění tak, aby si operu zamilovalo ještě více lidí. Znovu a znovu se překonával, ať už jako učitel nebo svými cestami do středu Ameriky a Číny, jejichž obyvatele se silou opery seznamoval. Proto také osobně doufám, že náš dokument na toto úsilí naváže. Luciano miloval hudbu. Miloval lidi. A chtěl přinést krásu hudby tolika lidem po celém svět, kolika jen mohl,“ dodává Howard.

S operou na sportovní stadiony

A tak Pavarotti, který už v šedesátých letech minulého století a krátce po svém debutu zaujal operní publikum třeba v Covent Garden, pod vlivem svým manažerů zkoušel zcela nové cesty, díky nimž se nejen nesmrtelně proslavil, ale také vydělal spoustu peněz. Už v počátcích kariéry začal s koncerty tam, kde by je nikdo nečekal, třeba na americkém venkově. Nevěděl, co s rukama, a tak se zrodil jeden z jeho tradičních symbolů: bílý kapesník, který neustále držel.

Hledal nové způsoby prezentace a dost často se i vydal do slepé uličky. Vystupoval na stadionech, pod širým nebem. Spojil se s Plácidem Domingem a Josém Carrerasem do Třech tenorů, které hranice vážné hudby opět posunuli dál. Třeba i tím, že v roce 1990 otevřeli fotbalové mistrovství světa.

„Pro mě osobně je záznam Tří tenorů a fenomén okolo nich něčím mimořádným. Dnes si lidé možná neuvědomují, co všechno Tři tenoři znamenali. Byli nejvýznamnější „skupinou“ na světě. Objevili se zničehonic, byli naprosto autentičtí a nikdy předtím takovým způsobem nevystupovali. Sešli se společně na ten jeden večer v Římě a předvedli něco, co svět předtím nikdy neviděl a ani neuvidí. To změnilo celý hudební průmysl,“ uvedl ostatně prezident Universal Music Classics and Jazz Dickon Stainer, který byl zároveň výkonným producentem tohoto dokumentu.

Pavarotti tak operu spojil s populární hudbou, mnohdy ke vzteku kritiků, ale často pro dobrou věc. Zvláště když vznikl projekt Pavarotti a přátelé, díky němuž pěvec vystupoval třeba s Bono Voxem či Spice Girls a podporoval potřebné.

„Projekt Pavarotti a přátelé byl tak úspěšný, že se mu dařilo celou dekádu – tím přinesl miliony nejen pro oběti bosenské války, ale také konfliktům v Guatemale, Kosovu, Bejrútu a Iráku. V roce 1998 byl Pavarotti jmenován mírovým vyslancem OSN a získal Nansenovu cena, kterou uděluje Úřad Vysokého Komisaře OSN pro uprchlíky, za jeho dobrovolnictví a nevídané úsilí při získávání peněžních prostředků,“ dočteme se v tiskovém materiálu o filmu.

A právě tyto postupné posuny zaznamenává i celý film. „Pavarottiho skutečný život se sám o sobě organicky skládal ze tří dějství,“ popisuje totiž střihač filmu Paul Crowder: „První dějství zachycuje jeho cestu od venkovského učitele v Modeně k neočekávanému úspěchu v operním světě. Druhé dějství charakterizuje období Tří tenorů, kdy zažil obrovskou slávu i pochybnosti. Poslední dějství patří sérii Pavarotti a přátelé, kdy získával peníze pro dětské charity a navazoval spolupráci s umělci všech žánrů, přiváděl operu do nových míst a k novým lidem, a plnil si tak svůj sen. To vše už tam bylo – naším úkolem bylo dát příběhu tvar a propojit ho s Pavarottiho hudbou tak, abychom zdůraznili emotivní chvíle.“

Snímek přitom vychází nejen z archivních materiálů a dřívějších rozhovorů, ale i ze zcela nových nahrávek a také z dosud nepublikovaných videí a informací. A od klasického životopisu odbíhá i k dalším souvislostem. Třeba k tomu, nakolik se operní pěvec může stoprocentně spoléhat na svůj hlas. „Lidský hlas je středobodem našeho filmu. Z hudebního hlediska jde o nejdokonalejší nástroj, jaký existuje. Nic nepropojuje hudební disciplíny a lidské emoce tak jako lidský hlas,“ říká k tomu zvukař Chris Jenkins. „A Pavarottiho hlas byl nejmimořádnějším z nástrojů. Proto se domnívám, že spíš, než by se omezil pouze na operu, jeho hlas přesahoval veškeré kategorie. Jeho hlas je o všech těch univerzálních emocích, které hledáme ve skvělých obrazech, hudbě, jídle, lásce a soucitu,“ dodává.

Pavarotti ale zároveň zůstával otevřeným a přístupným člověkem, z něhož přímo zářilo jeho lidství. To patrně žádný kalkul nebyl, k jeho úspěchu ale možná přispěl tou vůbec největší měrou.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud