Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Propaganda kolem útoků v Sýrii jede stále naplno. Rusko má znovu na mušce Bílé přilby

Propaganda kolem útoků v Sýrii jede stále naplno. Rusko má znovu na mušce Bílé přilby

Falešná videa, obvinění z podvodů a spiknutí či svalování viny za chemický útok v syrském městě Dúmá na tzv. Bílé přilby – to všechno přinesly poslední dva týdny. Ruská propaganda pracuje na konto dění v Sýrii na plné obrátky. Například ve Spojených státech byla její aktivita den po spojeneckém bombardování syrských vládních zařízení až o třetinu vyšší než v období předtím. Provést Moskvou naznačovaný komplot by přitom nebylo tak jednoduché.

Rusko využívá událostí kolem chemického útoku v syrském městě Dúmá k šíření masivní vlny dezinformací. Jejich hlavním terčem se vedle Spojených států, Velké Británie a Francie, které o víkendu provedly odvetný úder na střediska syrské výroby chemických zbraní, stává organizace s názvem Syrská civilní obrana.

Tzv. Bílé přilby, jak se dobrovolníkům také říká, působí na územích ovládaných rebely bojujícími proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi. Pomáhají obětem náletů prováděných také ruskou armádou, jež stojí za Asadem a vojensky ho podporuje. Bílé přilby jsou jedním z kanálů, skrze který se do světa dostávají informace z místa úderů a dokumentace následků. Proto jsou trnem v oku Moskvě i Damašku.

Nyní ruská propaganda tvrdí, že Bílé přilby chemický útok v Dúmě nafingovaly, zinscenovaly a natočily třeba ve filmových ateliérech. Takto zprávu ruskému publiku přinesl státní televizní kanál Rusko-1. „K dispozici byla šatna, falešné lidské končetiny, lahev krve, makeup a prach, který jeden příslušník Bílých přileb sypal na děti, aby vypadaly jak vytažené z trosek po bombardování,“ sdělila televize divákům.

Úder na SýriiÚder na Sýriiautor: Info.cz

Fotky dokazující toto tvrzení se následně objevily i na sociálních sítích. Jenže vše je ve skutečnosti jinak. Záběry pocházejí z natáčení filmu Revolution Man, o němž psala i syrská státní média. Fotografie navíc pocházejí z 24. února, tedy z doby dávno před chemickým útokem v Dúmě. „Film se točí kolem novináře, který nelegálně vstoupí do Sýrie, aby natočil snímky a videa z války. Vše za účelem hledání slávy a mezinárodních cen. Poté, co nedosáhl svého cíle, se uchýlil k pomoci teroristům,“ stojí v anotaci snímku.

„I v případě Sýrie Moskva postupuje podle zaběhlého scénáře, kterým reaguje na podobné incidenty. Jedná se o vypouštění dezinformační kouřové clony, která veřejnou diskusi zaplaví řadou falešných zpráv a konspiračních teorií. Ty mají za cíl veřejnost dezorientovat a zmást,“ tvrdí pro INFO.CZ analytik Institutu pro politiku a společnost Roman Máca, který se falešnými zprávami dlouhodobě zabývá.

Kdyby Rusové měli pravdu...

Dezinformace kolem útoku chemickými zbraněmi mají hned několik podob. Falešné fotky jsou jen jednou z nich. Propaganda dokonce osočuje Bílé přilby, že skutečně útok provedly. Pomoci jim k tomu měla Velká Británie. Londýn takové obvinění razantně popřel a označil jej za bizarní.

Kreml sice tvrdil, že má pro svoje tvrzení důkazy, avšak dodnes žádné nepředložil. Naopak Spojené státy oznámily, že zaznamenaly, jak vrtulníky syrské armády přelétávaly v osudný den nad Dúmou. Svědci navíc popsali, že ze strojů padaly barelové bomby. Fotky ukazují, že byly podobné těm, které Asadův režim používal již v minulosti. Rusové oponují, že jejich experti na místě útoku žádné svědky nenašli. Oblast ale po incidentu raději drželi pevně pod svojí kontrolou, kvůli čemuž je Západ podezírá ze zametání stop.

Chemické útoky v Sýrii

Absurditu kolem ruských tvrzení popisuje na Twitteru také Eliot Higgins z londýnské King’s College. Ten podrobně rozebral, co by se všechno muselo stát, pokud by měla Moskva pravdu a útok byl skutečně provokací západních vlád a Bílých přileb.

„Pokud bychom považovali ruská tvrzení za hodnověrná, znamenala by toto: Během pár hodin po útoku byly budovy naplněny mrtvými těly, včetně těl dětí, vykazujících znaky působení chloru. Do budov by byly umístěny dvě nádoby od chloru, zahrnující jednu upravenou tak, aby vypadala, jako ty použité při dříve zdokumentovaných útocích. Místnosti by byly poškozené, aby vypadaly, jako když nádoby prorazily strop. Jedna z nádob by byla na střeše budovy plné mrtvol, další z nějakého důvodu ne,“ vyjmenovával Higgins.

Lékaři, místní obyvatelé a aktivisté by navíc v takovém případě nepochybně skrze sociální sítě a další služby sdíleli, že útok je podvod a lež – jinými slovy bylo by nutné cenzurovat síť a dbát na to, aby nikdo údajný zinscenovaný útok neprozradil.

Propaganda zesílila

Bílé přilby je nutné v kontextu syrské války vnímat jako sympatizanty jedné ze stran a rozhodně není na místě přistupovat k jejich informacím nekriticky, ze strany Ruska a Damašku jde ale o cílenou dezinformační kampaň, která se snaží dobrovolnickou organizaci účelově vylíčit jako takřka jediného viníka a odvrátit tak pozornost od vlastních přešlapů či zločinů. Není to totiž zdaleka poprvé, co se Bílé přilby dostaly pod palbu fake news. Již dříve novináři popsali systematickou ruskou propagandu snažící se je vylíčit jako pachatele loňského chemického útoku ve městě Chán Šajchún, který byl připisovaný jednotkám věrným Asadovi. Také tehdy USA trestaly Sýrii bombardováním základen. Karikaturu zobrazující Bílé přilby jako bojovníky al-Káidy publikovala tehdy na Twitteru mimo jiné i ruská ambasáda ve Velké Británii.

Jak jsme uvedli výše, Rusko zaplavilo internet dezinformacemi také v reakci na aktuální spojenecký úder proti centrům syrského programu na vývoj chemických zbraní. Ten se přitom Damašek zavázal ukončit a Moskva na to měla dohlédnout. Rakety dopadly na střediska minulý týden v noci z pátku na sobotu českého času. Web Hamilton 68, který monitoruje ruskou propagandu v USA, následující den zaznamenal zvýšenou aktivitu. Počet tweetů na prokremelských účtech byl o třetinu vyšší než v pátek.

„Falešné zprávy o Sýrii sledují standardní cíl dezinformačního působení Moskvy proti západním společenstvím. Jde o podkopání důvěry k demokratickým institucím a vládám, vnášení chaosu do společnosti a likvidace její informační odolnosti. Dezinformační působení má v západních zemích vyvolat veřejný tlak na politiky, aby dali ruce pryč od Sýrie a Asad společně s Rusy tak mohli nerušeně fungovat na svém dvorečku za použití nástrojů, jako jsou chemické útoky proti civilistům,“ vysvětluje Máca.

Po sítích kolovala i falešná videa zobrazující útok a snažící se navodit dojem, že se syrským protiraketovým systémům podařilo část raket sestřelit. Záběry však pocházely z Iráku, Jemenu či ukrajinského Luhansku. Objevily se také fotky údajně zneškodněných amerických raket typu Tomahawk, které ovšem patří zcela jiným zbraním.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4503, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4390, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);