Rusko je jako podvodné kasino, kde není šance vyhrát, říká pro INFO.CZ nejvlivnější ruský bloger | info.cz

Články odjinud

Rusko je jako podvodné kasino, kde není šance vyhrát, říká pro INFO.CZ nejvlivnější ruský bloger

Když Alexander Gorbunov začal psát pod pseudonymem StalinGulag, netušil, jak populární jeho příspěvky kritizující poměry v Rusku budou. Dnes ho na šifrované síti Telegram sleduje více než 300 tisíc lidí a na Twitteru má followerů dokonce přes milion. Poté, co si ruské úřady roky lámaly hlavu nad tím, kdo za StalinGulag stojí, vyšla pravda najevo tento měsíc. Po policejní razii v domě jeho rodičů Gorbunov pro ruskou verzi BBC přiznal, že autorem je právě on. Důvod? Obavy o vlastní život i bezpečnost rodiny. „Samozřejmě mám strach, jako každý normální člověk,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Jak se dnes vyrovnává s pozorností médií? A kdy si uvědomil, že se StalinGulag stává masovou záležitostí?  

Před necelým měsícem jste rozhodl vystoupit z anonymity a přiznat, že za účtem StalinGulag kritickým vůči ruské vládě stojíte právě vy. Jak jste řekl pro BCC, k rozhodnutí jste dospěl poté, co policie provedla razii v domě vaší matky. Jak dlouho jste vystoupení z anonymity zvažoval?

Ano, policie přišla k mým rodičům a dvěma starším bratrům. Původně jsem vůbec neplánoval z anonymity vycházet, ale když se stala tahle událost s policií, rozhodl jsem se, že vystoupím před veřejností. Byl to pro mě jediný možný způsob obrany. I rodiče byli obviněni z „telefonického terorismu“, což je v Dagestánu, odkud pocházím, velmi vážné obvinění. Pokud je někdo obviněn z terorismu, je to, jako by byl poslán na smrt. Proto jsem se rozhodl odhalit svou identitu veřejnosti. Řekl jsem si, že pokud se o tom lidé dozví, je to jediná věc, která mě může zachránit.

Kdo je Alexander Gorbunov?
Sedmadvacetiletý Alexander Gorbunov se narodil v Dagestánu – neklidné autonomní republice na jihu Ruska. Přestože trpí spinální svalovou atrofií, kvůli které je upoután na invalidní vozík a může psát pouze ukazováčkem pravé ruky, je dnes nejznámějším ruským blogerem. Pod pseudonymem StalinGulag bez servítek kritizuje poměry v Rusku i prezidenta Vladimira Putina. Kromě politiky či omezování svobody slova poukazuje také na absurdity každodenního života v Rusku – například na případ staršího pacienta v Irkutsku, který údajně spáchal sebevraždu poté, co hodiny čekal na odběr krve. „Je nemožné být zticha, když se v Rusku dějí tak šílené věci,“ říká podle BBC Gorbunov, který přijel do Prahy na pozvání Prague Civil Society Centre, aby promluvil na akci Unlock 2019 – setkání občanských aktivistů z východní Evropy a střední Asie.

List NY Times píše, že rodina o vašich aktivitách nic nevěděla, dokud nepřišla ona razie u vašich rodičů. Skutečně jste to před blízkými tajil?

Ano, to je pravda. Moji bratři vůbec nevěděli, že něco takového provozuji. Máma sice věděla, že něco píšu na internet, ale protože nemá Telegram (šifrovaná ruská komunikační síť podobná WhatsAppu – pozn. redakce), nevěděla přesně, co dělám. Takže o tom skutečně nikdo moc nevěděl.

Proč jste jim to neřekl? Měl jste obavy o jejich bezpečnost?

No ano. A jak říkám, když jsem StalinGulag začínal, neměl jsem vůbec v plánu, aby to bylo takto rozšířené. Netoužil jsem po žádné slávě. Psal jsem to hlavně pro sebe, pak se ale čtenáři postupně přidávali a přidávali.

Jaká byla reakce rodiny, když se o tom dozvěděla?

Nic takového samozřejmě neočekávali. Když přišla policie, byli velmi vyděšení. Ostatní už nebylo tak důležité – měli hlavně strach z policie.

Jak na vaše odhalení reagovaly úřady? Vnímáte, že vás a vaši rodinu chtějí zastrašit, abyste s kritikou vlády přestal?

Ne. Od chvíle, co jsem dal rozhovor BBC, kde jsem svou identitu odhalil, státní autority mlčí.

Čím si to vysvětlujete?

Nevím proč. Ruské státní orgány jsou velice uzavřené a nikdo neví, jakým způsobem přijímají rozhodnutí. Dnes vás obviní z terorismu, zítra vymyslí zase něco jiného. Nelze tedy předvídat, co se bude dít dál.

Kolem vašeho obvinění se tedy nic neděje? Nemá to žádný vývoj?

Ne. To obvinění totiž nebylo oficiální. Nepředložili k tomu žádné dokumenty a když média zasílala dotazy na ministerstvo vnitra v Dagestánu, nedostala k případu žádné odpovědi. Pokud to přetlumočíme z oficiálního jazyka do jazyka, kterému všichni rozumí, pokud to úřady nekomentují a nedávají k tomu žádná vysvětlení, znamená to, že shora zatím nedostaly žádné pokyny, co s tím mají dělat.

Máte strach z toho, kam se případ může posunout, pokud rozhodnutí shora přijde?

Samozřejmě mám strach, jako každý normální člověk. Obávám se o život svůj i svých blízkých, ale je třeba si uvědomit, že jsem nic špatného neudělal. Když říkám, že náš stát potřebuje spravedlivé volby a kritizuji korupci v zemi, neznamená to, že dělám něco špatného.   

V kritice vlády jste tedy odhodlán pokračovat dál?

Ano. Budu v tom pokračovat, stejně jako náš stát pokračuje ve vymýšlení represivních zákonů nebo v potlačování svobody slova a demokratických institucí.

Nepřemýšlel jste někdy, že se ukryjete s rodinou někam do zahraničí?

Dostal jsem několik takových nabídek, abych odjel pryč. Například od Pavla Durova – zakladatele Telegramu a sociální sítě VKontakte. Ale Rusko je stát, kde jsem se narodil, kde se narodili mí předkové a já jsem neudělal nic špatného. Proto nechci nikam odjíždět.

Ruský parlament v březnu schválil zákon kriminalizující lidi, kteří kritizují vládu a státní orgány. Zřejmě vás tedy mohou stíhat i na základě tohoto zákona.

Samozřejmě. Všechny moje příspěvky se dostávají do působnosti tohoto zákona. A dokonce se spekulovalo o tom, že byl tento zákon napsán kvůli StalinGulagu a velkému záběru, který tento kanál má. Ale jak víme, zákony nejsou vždy spravedlivé a často jdou proti zdravému rozumu, tím pádem se nemusí dodržovat.

To, kdo stojí za StalinGulag, bylo málem odhaleno už před rokem. Jak se vám to podezření podařilo popřít?

Ano, přišli s tím novináři deníku RBK, kteří provedli vlastní pátrání a před deseti měsíci napsali, že za StalinGulag stojí Alexander Gorbunov z města Machačkala, žádné další informace k tomu ale neměli. To vyvolalo poměrně velkou kritiku veřejnosti, podle které nebylo etické něco takového zveřejňovat vzhledem k tomu, v jakém státě žijeme.

Jen na twitteru dnes StalinGulag sleduje přes milion lidí, což je obrovské číslo. Své myšlenky jste však doposud psal zpoza počítače. Jak se dnes vyrovnáváte s velkým zájmem veřejnosti a médií poté, co jste svou identitu odhalil?

Twitterový účet StalinGulag jsem založil už před deseti lety, od té doby se ale toho příliš nezměnilo. Stále píšu o tom, co mě trápí a co mi vadí. Jediné, co se po odhalení změnilo, je, že mě lidé venku poznávají. Dokonce i když jsem teď přiletěl do Prahy, lidé mě i tady poznávají. A to mě samozřejmě velmi těší.

Dokážete říct, co vás na situaci v Rusku trápí nejvíc?

Životní podmínky obyčejných lidí jsou v Rusku opravdu velmi těžké. To se týká hlavně sociální sféry – v Rusku je velký počet chudých lidí, kteří sotva dokážou vyžít. Neexistuje tam svoboda slova, volby ani soudy nejsou spravedlivé a tohle všechno, co se děje, má na mě jako na občana Ruska velké dopady.

Vzpomínáte si na moment, kdy jste si řekl, že o tom chcete začít veřejně psát, a založil jste StalinGulag?

Nemůžu říct, že by se stalo něco konkrétního, co by mě k tomu povzbudilo. StalinGulag nebyl žádným projektem. Byl to takový můj deník ruského občana, kde můžu psát, co mi vadí. A na tom se nic nezměnilo.

Tušíte, kdy se to přehouplo a StalinGulag se stal masovou záležitostí, o kterou má dnes zájem přes milion lidí?

Musím říct, že si to úplně neuvědomuji dodnes. Ale asi jsem pochopil, že se to stává masovější záležitostí v okamžiku, kdy mi mí přátelé začali posílat odkazy na StalinGulag. Psali mi, jak „ten člověk dobře píše“, aniž by věděli, že to jsem já. Byli to přitom lidé, kteří se o veřejné dění nijak zvlášť nezajímali. V ten moment jsem si to uvědomil, ale stále si nemyslím, že bych udělal něco převratného.

Opoziční aktivista Alexej Navalnyj vás však označuje za „nejdůležitějšího politického komentátora“ v Rusku. Cítíte se jím být?

Ne, to se necítím. Ale samozřejmě mě to těší, protože je vidět, že moje příspěvky také čte. Neznamená to ale, že bych měl nějaký zvláštní talent. Svědčí to o tom, že v Rusku neexistuje nezávislá žurnalistika a že se lidé mají šanci na StalinGulag dozvědět to, co nevidí v televizi nebo v novinách.

Hodláte své jméno nyní nějakým způsobem využít k tomu, aby se poměry v Rusku zlepšily?  

Zatím jsem nad tím neuvažoval, ale je třeba říct, že v Rusku nejsou pro politický aktivismus žádné možnosti a demokratické procedury tam téměř neexistují. Ruský stát bych přirovnal k nelegálnímu kasinu – stát dá lidem najevo, že mohou vést nějakou politicky nezávislou činnost a mohou se registrovat třeba jako kandidáti ve volbách, pak ale vláda z ničeho nic změní pravidla hry. Ale stejně jako v podvodném kasinu nemáte šanci vyhrát.

Když ale vidíte pozitivní ohlasy na StalinGulag, máte větší víru v to, že se situace v Rusku změní k lepšímu?

Pozitivní ohlasy mě opravdu hodně těší. Když se lidé dozvěděli o policejní razii, hodně z nich – jak z Ruska, tak ze zahraničí – mi začalo nabízet pomoc. Například jestli se nechci ukrýt u nich na chatě, další člověk mi zase napsal, že sice sám nemá peníze, ale že by mi mohl dát 300 rublů, tedy asi pět dolarů. Pomoc, kterou mi lidé nabízejí, je tedy nejrůznějšího druhu a všem za ní děkuji.

A pokud jde o budoucnost Ruska, samozřejmě, že se dřív nebo později něco změní. Nic totiž nemůže existovat věčně. Nicméně všechny problémy, které Rusko má, Putin vždy maskoval a nikdy nebyly vyřešené. Všechny konflikty lidí s vládou má na svědomí právě on, ale je těžké říct, co se stane, až Putin nebude.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud