S italskými populisty se čínský vůdce dohodl, teď narazí na francouzsko-německý tandem | info.cz

Články odjinud

S italskými populisty se čínský vůdce dohodl, teď narazí na francouzsko-německý tandem

Francie se k projektu čínské nové Hedvábné stezky během aktuální návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga nepřipojí. Prezident Emmanuel Macron rostoucí čínský vliv ve světě naopak v poslední době opakovaně kritizoval a od Říše středu vyžaduje „vyváženou spolupráci“. Co se za tím skrývá a kde leží rizika obchodní výměny s Pekingem?

Zatímco Spojené státy jsou s Čínou v obchodní válce, některé evropské země s ní upevňují spojenectví. Itálie v sobotu podepsala navzdory nelibosti Bruselu a varování ze zahraničí memorandum o připojení k megalomanskému projektu, takzvané nové Hedvábné stezce. V neděli večer pak čínský prezident Si Ťin-pching zavítal do Francie. Pouhých deset dní poté, kdy Evropská komise označila Říši středu za „rivala a ekonomického konkurenta“.

Naposledy navštívil čínský prezident Francii před pěti lety. Bylo to ještě za vlády Macronova předchůdce Francoise Hollanda a jak připomíná deník Le Figaro, nálada se od té doby změnila. Současný šéf Elysejského paláce patří spolu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou k politikům, kteří opakovaně varují před rostoucím vlivem Číny ve světě a zdůrazňují nutnost vyváženosti a reciprocity ve vzájemných vztazích.

„Velké evropské státy, jako je Německo a Francie, začínají vystupovat daleko asertivněji. Prezident Macron i kancléřka Merkelová začínají ve svých projevech zdůrazňovat, že Čína je nejen partnerem, ale i výrazným soupeřem,“ řekl INFO.CZ analytik Rudolf Fürst z Ústavu pro mezinárodní vztahy.

Opatrnost začala před třemi lety

Za změnou evropského přístupu vůči Pekingu stojí podle Fürsta zejména Berlín, pro nějž je tato otázka strategická. Právě Německo je nejdůležitějším dodavatelem technologií na čínský trh a má také s Říší středu pozitivní obchodní bilanci – na rozdíl třeba od Spojených států. Opatrnost Německa vůči Číně se datuje do roku 2016, kdy udělala Čína v Německu několik významných akvizic včetně těch do technologických firem.

Macron Čínu nepřímo kritizoval při nedávné cestě po Africe, loni v květnu při návštěvě Austrálie zase mluvil o „indo-pacifické ose“, která by měla vyvážit rovnováhu v regionu. Čínský vládní list Global Times pak ve svém úvodníku psal o „upadající Francii“.

V neděli v jihofrancouzském Nice nicméně čekalo na Si Ťin-pchinga a jeho ženu přivítání na červeném koberci. Prezidentské páry spolu nejprve povečeřely v secesní vile Kérylos v Beaulieu-sur-Mer s výhledem na Středozemní moře. Macron se chystal svému protějšku představit vůbec první překlad Konfuciových děl do Molierova jazyka. To hlavní ale pro čínského vůdce nastalo až v pondělí a úterý.

Nejdřív oficiální jednání s Macronem následované státní večeří v Elysejském paláci, v úterý ráno pak proběhne schůzka, jakou dosud nezažil – Macron na ni totiž v rámci evropské koordinace pozval i německou kancléřku Angelu Merkelovou a šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. To, co kdysi konstatoval americký prezident Donald Trump – tedy že se mu lépe vyjednávají bilaterální dohody než pakt s nadnárodními organizacemi – tak v jisté míře zažije i Si Ťin-pching.

Elysejský palác sice oznámil, že během pondělí oba prezidenti podepíší vzájemné obchodní dohody. Podle agentury Reuters se během návštěvy čínského prezidenta ve Francii uzavřelo 15 dohod v řádu miliard eur, včetně dohody o dodávce 290 letadel Airbus A320 a deseti strojů A350 či o výstavbě větrných elektráren v Číně společností EDF. Obě strany se také dohodly na zrušení zákazu dovozu francouzské drůbeže.

Francie odmítá novou hegemonii

Jisté je, že se na rozdíl od Říma k obřímu projektu nové Hedvábné stezky Paříž během této Si Ťin-pchingovy návštěvy nepřipojí. Macron už dříve avizoval, že by tak jeho země učinila pouze v případě „vyvážené spolupráce“, která by nevedla k „nové hegemonii“.

Analytik Fürst vysvětluje některé z motivů, které vedly Francii i další státy ke kritice Itálie – přestože podobná memoranda podepsali Číňané už dříve i s dalšími unijními státy, jako je Řecko nebo Maďarsko: „Číňané si diverzifikují nový logistický přístup do Evropy. Kromě přístavu Pireus, který má otevřít cestu na jih Evropy – až se zprovozní koridor z Bělehradu do Budapešti – si budují ještě jednu cestu, která by vedla přes italské přístavy Terst a Benátky. To už je pro ostatní evropské státy závažná výzva, protože to odklání cestu od jejich přístavů. Posílení větve přes Itálii může odebrat v procentech objem kargo dopravy jdoucí přes Rotterdam, ale také přes francouzské přístavy i německý Hamburk.“

K tomu se přidává bezpečnostní riziko. Mluvčí americké Národní bezpečnostní rady Garrett Marquis vzkázal Itálii, že legitimizuje „marnivý čínský projekt“ a USA se obecně obávají posilování čínského vojenského vlivu na starém kontinentu i špionáže. Tím spíš, že Itálie je stále jednou z největších ekonomik eurozóny, ovšem zdaleka ne v ideální kondici.

Čínskou špionáž pocítila i Francie

Zmíněnou špionáž nedávno pocítila i Francie – francouzská média loni v říjnu informovala o rozsáhlé čínské síti špehů provozované prostřednictvím profesního portálu LinkedIn.

Složitost současných čínsko-francouzských vztahů ilustruje i přístup k technologické firmě Huawei, kvůli jejímuž teoretickému napojení na čínskou komunistickou stranu vypukl diplomatický spor mezi Pekingem a Západem. Zatímco francouzský ministr financí Bruno Le Maire prohlásil, že s investicemi této čínské firmy nemá problém, z ministerstva zahraničí zaznívá hlas opačný, nabádající k opatrnosti.

Kromě výše zmíněných ekonomických témat se budou oba lídři bezpochyby bavit i o klimatických změnách, kde nachází EU s Pekingem společnou řeč lépe než s Bílým domem, i řadě dalších politických témat, jako je mezinárodní jaderná dohoda s Íránem. Macron slíbil, že nadnese i téma lidských práv – za vlády Si Ťin-pchinga Čína výrazně přitvrdila v kontrolování svých občanů i v represích proti ujgurské menšině.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud