Články odjinud

Sláva, Haftar žije! Bez bývalého Kaddáfího generála se Libye ponoří zpátky do chaosu

Sláva, Haftar žije! Bez bývalého Kaddáfího generála se Libye ponoří zpátky do chaosu

Všichni už si chystali nekrology a v podstatě se jen čekalo, kdy přijde zpráva o tom, že libyjský generál Chalífa Haftar, se kterým se počítalo jako s vážným kandidátem na prezidenta, zemřel. Místo toho se muž, jenž velí armádě ovládající východní část Libye, ve čtvrtek vrátil do Benghází. Na záběrech libyjské televize sestupuje ze schůdků soukromého letadla v doprovodu uniformovaných důstojníků Libyjské národní armády. Kdo je Chalífa Haftar?

Někteří z těch, kdo s Haftarem spolupracovali, jej podle al-Džazíry popisují jako tvrdohlavého vojáka, jenž na politiku nemá čas. Mnozí se domnívají, že se pokusí v zemi znovu zavést autoritářský režim a jeho snaha o likvidaci celé řady ozbrojených skupin, které v Libyi působí, uvrhne zemi do ještě většího kolotoče násilí. Zda generál pomýšlí na to, že by se mohl stát novým Kaddáfím, nikdo neví. Zdá se, že spíše než v plukovníkovi se vzhlédl v současném egyptském prezidentovi Abdalfattáhovi Sísím. Jisté je, že knihu už Haftar napsal – jmenuje se Politický pohled na průběh změny vedené silou. Je sice už skoro dvacet let stará, ale zdá se, že autor minimálně z titulní myšlenky nepřestává čerpat.

Z biografických údajů je zřejmé, že je to v první i poslední řadě voják. Na svět přišel v roce 1943 ve městě Adždábíja na břehu Středozemního moře. V osmnácti letech nastoupil na vojenskou akademii v Benghází a v roce 1969 se účastnil Kaddáfího vojenského převratu, jenž ukončil vládu prvního a jediného libyjského krále Muhammada Idríse as-Sanúsího. V roce 1980 povýšil Kaddáfí Haftara na plukovníka a poslal ho bojovat do Čadu, kde se dostal o sedm let později do zajetí. Tam měl Haftar dost prostoru na přemýšlení a nejspíš to celé nebyl žádný med, protože poté, co se dostal na svobodu, zběhl z armády a s podporou CIA zformoval vojenské křídlo Národní fronty pro záchranu Libye (NFSL). Ta si nekladla o nic menší cíl, než svrhnout Kaddáfího a jeho režim.

Nějaký čas pobýval Haftar v Demokratické republice Kongo, odkud odcestoval do Spojených států. Tam se usadil ve Virginii, údajně proto, aby to neměl daleko na velín CIA v Langley. Do Libye se vrátil po převratu v roce 2011 a o tři roky později vyzval v televizním vysílání Libyjce, aby svrhli zvolený parlament a Generální národní kongres. Za podpory Egypta a Spojených států zahájil v Benghází vojenskou akci proti „teroristům“.

Zkraje června 2014 přežil pokus o atentát a na nějaký čas zmizel z očí. Dobré vztahy s Egyptem udržoval nadále, přátelsky nakloněné jsou mu také Spojené arabské emiráty. V následujícím roce – 2. března 2015 – jej v Tobrúku jmenoval rozpuštěný parlament vrchním vojenským velitelem. Tento krok, s nímž armáda souhlasila, ostře kritizovala tripolská vláda, jež Haftara označila za „válečného zločince“ a nechala se slyšet, že jeho jmenování do čela armády roztrhá zemi na kusy.

V roce 2016 se Haftar vypravil na návštěvu Ruska, kde uzavřel dohodu o dodávkách zbraní, které se chystal použít v boji proti libyjské odnoži Islámského státu.

Chalífa Haftar

Byla to první oficiální libyjská návštěv Ruska od pádu Kaddáfího režimu. V loňském roce podepsal s předsedou Prezidentské rady Vlády národní jednoty Fájizem as-Sarrádžem pod patronátem francouzského prezidenta Macrona „pařížskou deklaraci“. Desetibodová dohoda, jež mimo jiné slibovala pozastavení palby, však zůstala jen gestem na papíře.

Haftarovi učedníci

Haftar má armádu, má zbraně, má silné spojence, ale má také sedm křížků na krku a je na půli cesty za tím osmým. A jestli je velení náročné za klidové situace, co potom za občanské války? Zprávy o jeho zhoršeném zdravotním stavu se objevily poprvé 11. dubna, kdy začal mít generál během návštěvy Jordánska dýchací potíže a s podezřením na infarkt byl přijat do nemocnice. Den poté byl převezen do vojenské nemocnice Val-de-Grâce v Paříži, začalo se mluvit o tom, že prodělal mrtvici, je v kómatu a jeho stav je kritický. Armádní mluvčí tyto zprávy v rozhovoru pro libyjskou televizní stanici an-Nab’a dementoval s tím, že nejsou pravdivé a generálovi se daří dobře.

Přesto se vyrojily seznamy Haftarových potenciálních nástupců. A jsou to jména, s nimiž se možná v (blízké) budoucnosti budeme setkávat častěji. Jako nejžhavější kandidát se jeví Abdarrazáq an-Názúrí, náčelník generálního štábu Haftarovy armády a vojenský velitel provincie Derna na severovýchodě země. Podle všeho je po Haftarovi mužem číslo dvě a sdílí s ním odpor vůči islamistickým proudům. Za Kaddáfího éry strávil třináct let za mřížemi, k revoluci se připojil v únoru 2011, kdy vedl v Benghází jemu loajální vojenskou jednotku. Minulý týden unikl východně od Benghází pokusu o atentát. Jako svého kandidáta na případné uprázdněné místo v čele armády jej vidí kmeny žijící ve východní části Libye, jenže se nezamlouvá ani Egyptu, ani Spojeným arabským emirátům, tedy Haftarovým mocným spojencům.

Dalším vlivným jménem je Abdassalám al-Hásí z východolibyjského kmene al-Hásí. Je to vůdce, na něhož se Haftar spoléhá, a kterého pověřil velením v bengházské oblasti během bojů v zimě 2015. Navíc má podle panafrického týdeníku Jeune Afrique podporu Egypta i Spojených arabských emirátů, kteří jej považují za nejvhodnějšího kandidáta „až nastane ten pravý čas“.

Ve hře jsou ještě další tři jména, jejichž šance ovšem nejsou zdaleka tak velké: Awn al-Fardžání, ředitel Haftarovy kanceláře, jeho nejbližší spolupracovník, navíc kmenový příbuzný. A pak dva z jeho synů Chálid a Saddám, oba vojenští velitelé.

Zatím se ale nástupnické scénáře odkládají na neurčito. Generál bez pomoci v přímém přenosu vystoupil z letadla a bez jakékoliv známky omezení se objetími, polibky na čelo a potřásáním rukou přivítal s hloučkem čekajících. Prodělaná mrtvice se na něm, alespoň na první pohled, nijak závažně nepodepsala. „Ten pravý čas“ tedy zjevně ještě nenastal, zahoďte lopaty, na pohřeb je brzy a generál Haftar se své pozice nejspíš jen tak nevzdá. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud