Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Smutný osud orangutanů z Bornea. Kvůli „konfliktu s člověkem“ jich zmizely desetitisíce

Smutný osud orangutanů z Bornea. Kvůli „konfliktu s člověkem“ jich zmizely desetitisíce

Více než sto tisíc kriticky ohrožených orangutanů zemřelo od roku 1999 na ostrově Borneo. Zabil je úbytek lesů hnaný těžbou dřeva a dalších surovin stejně jako expanzí palmových plantáží pro výrobu oleje.

Ze zprávy, kterou nadnárodní vědecký tým publikoval v časopise Current Biology, navíc vyplývá, že vysoké procento lidoopů zahynulo přímo lidskou rukou. Tedy nikoli v plamenech při vypalování původních lesů nebo hlady po ztrátě životního prostoru, jak se experti domnívali. Orangutani jsou přitom na Borneu chráněni oběma zeměmi, které se o ostrov dělí, tedy Indonésií i Malajsií. Problém je v tom, že tento lidoop potřebuje k přežití rozsáhlé lesní oblasti.

„Pokud se orangutan dostane do konfliktu s člověkem, což se děje obvykle na hranici svého a lidského životního prostoru, obvykle umírá,“ uvedl pro stanici BBC člen vědeckého týmu Serge Wich z liverpoolské Univerzity Johna Moorese. „Zrovna minulý týden byl na Borneu nalezen jedinec, který měl v těle 130 broků. Je to příšerné a navíc to není nezbytné - orangutan možná jí farmářovu úrodu, člověku ale jinak není nebezpečný,“ dodává badatel.

Podle jiných zpráv ale lovci zabíjejí tyto lidoopy i kvůli trofejím. Už dávno není hlavním a přirozeným nepřítelem orangutana v indonéské džungli tygr.

Tento hominid, který se kromě Bornea vyskytuje už jen na indonéském ostrově Sumatra, se vždy těšil zvláštní pozornosti místních obyvatel. Ačkoli některé skupiny jej bez rozpaků konzumovali, především obyvatelé Bornea ale „Lesního člověka“ (jak zní překlad jeho jména) lovit nesměli. Zachovaly se i příběhy o pohlavním styku mezi orangutanem a člověkem, které jsou ovšem mnohdy spíše – řekněme – anekdotické.

Co způsobil palmový olej?

Snímky uhořelých orangutanů, kteří zahynuli při umělém vypalování pralesů kvůli rozšiřování palmových hájů, oblétly nejen celý svět, ale dojali i Indonésany. Tamní, ještě poněkud nejistá občanská společnost nalezla společné téma a záchrana jediných lidoopů žijících mimo Afriku mobilizovala mladé a vzdělané Indonésany napříč souostrovím. I když se obvykle jedná jen o proklamace, charitu, finanční sbírky, případně nošení odznáčku na klopě. Iniciátory opravdové ekologické akce jsou totiž dosud obvykle jen cizinci.

Indonésie navíc navýšila výrobu palmové oleje, který se stal pro svůj neblahý vliv na ostrovní lesy nepřítelem radikálně naladěných ekologů. Z předloňských 35,6 na 42 milionů tun v roce 2017, tedy zhruba o 18 procent. Export kontroverzní suroviny se ve stejném období zvýšil o 23 procent. Indonéský deník The Jakarta Post k tomu dodává, že v posledních letech roste zájem hlavně v Indii a afrických zemích.

Indonéská ministryně: EU nás diskriminuje!

Evropská unie si totiž Indonésii znepřátelila ekologicky motivovaným zákonem, podle kterého se v členských zemích po roce 2021 nebude moci používat palivo z palmového oleje. Normu už schválili europoslanci, teď putuje k národním reprezentacím a v Česku se diskutuje především kvůli místním biopalivům, jmenovitě řepce a střetu zájmů jejího dominantního dodavatele a zároveň premiéra v demisi Andreje Babiše.

„Jsme tímto rozhodnutím hluboce znepokojeni a shledáváme ho diskriminačním,“ nechala slyšet indonéská ministryně zahraničí Retno Marsudiová. A dodala, že se její země upřímně snaží vyvážit ekologické ohledy s potřebou živit své obyvatele – na produkci palmového oleje jsou podle ní přímo závislé „miliony Indonésanů“.

Badatelé, kteří zveřejnili alarmující zprávu o úbytku orangutanů, ale nesložili ruce do klína. Nadějí prý mohou být mosty, cesty a kanály, které by lidoopům umožnili bezpečně překonat území obhospodařovaná lidmi. Vědci zjistili, že se učenliví orangutani brzy naučí používat mosty vytvořené lidmi.

Nejde prý o dlouhodobé řešení, dodávají akademici. Je prý vhodné dosázet ve vybraných lokalitách nové lesy a ty vyhradit pouze pro orangutany a přírodu obecně. Na to je ale třeba nejen politickou vůli, ale i mnoho peněz a je otázka, kdo by takový projekt zaplatil.

Osobní vzpomínka: škodí orangutanům turismus nebo pomáhá?

Návštěva orangutanů je mezi turisty mimořádně populární a já se za nimi během pobytu v Indonésii také vydal. Spolu s českými přáteli, manželským párem, který nedal jinak. Měli jsme na vybranou: buď vezmeme na Borneu zavděk některou ze záchranných stanic, kde lidoopy zaručeně uvidíme, ale nesvobodné. Nebo se vydáme do zapadlých míst a pokusíme se je s průvodcem najít.

První varianta je pohodlná a pro zraněné orangutany snad i výhodná: návštěvníci znamenají peníze. Volíme druhou možnost. Z města Pontianac jedeme několik hodin oprýskanou lodí do vesnice, či spíše křižovatky jménem Sukadana. Na turisty tu připraveni nejsou, o to radši je vidí. Vyrážíme k parku Gunung Palung.

Tři dny v lese uběhly jako voda, které stékala všude kolem. V noci zima, před den horko i vlhko. Příbytky, jakási hnízda orangutanů opuštěna. Na návštěvu do našeho přístřešku naopak dorazila delegace místních opic, naštěstí si nestačila nic vypůjčit. Krása i zvuky tropického pralesa? K nezaplacení. Průvodcovy triky – zkoumání výkalů a polámaných stromů – nezapomenutelné. Odlehlá komunita půvabná. Bez ironie - turismus na Borneu možná kazí charaktery místních, ale orangutanům nijak neškodí. Naopak, nové parky znamenají další cizince. A další příjmy na chudém Borneu.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1