Strážce zeleného údělu: Z odmítaného Timmermanse bude nejvlivnější muž komise | info.cz

Články odjinud

Strážce zeleného údělu: Z odmítaného Timmermanse bude nejvlivnější muž komise

Nizozemský socialista Frans Timmermans si sice nesplní sen a nestane se předsedou nové Evropské komise, nicméně zoufat nemusí. Výkonný místopředsednický post v týmu Ursuly von der Leyenové spolu s portfoliem zelené politiky a bojem proti klimatickým změnám dělá z osmapadesátiletého politika jednoho z nejmocnějších evropských aktérů. Co od něj čekat?

Frans Timmermans má za sebou dramatické měsíce. Bezprostředně po vyhlášení výsledků evropských voleb to byl právě on, o kom se mluvilo jako o favoritovi na post šéfa Evropské komise. Jako tzv. volební lídr sociálnědemokratické europarlamentní frakce a jako dosluhující místopředseda Junckerovy komise se zdál být takřka ideálním kandidátem. Věci se zkomplikovaly: Proti jeho nominaci se otevřeně postavilo Polsko, Maďarsko, Itálie i Česko a kriticky se k ní vyjadřovala i řada dalších států. Výsledek známe: do čela komise byla kompromisně vybrána politička německé CDU Ursula von der Leyenová.

Pro Timmermanse tato etapa neskončila prohrou, jak to původně mohlo vypadat. Rychle se ukázalo, že von der Leyenová s ním ve svém budoucím týmu počítá a skutečnost, že se stane (europoslaneckým „grilováním“ by měl hladce projít) výkonným místopředsedou s portfoliem zaměřeným na implementaci takzvaného „Evropského zeleného údělu“ (European Green Deal), jen potvrzuje, že ani zdaleka neřekl poslední slovo. „Má v rukou budoucnost příští evropské komise,“ nešetří velkými slovy na jeho adresu server Politico. Že tak Timmermans nebude činit z postu šéfa komise, je jen formalitou. 

Klíčové k pochopení kontroverzí, které Timmermans vyvolal, je jeho dosavadní působení. V poslední komisi byl v pozici eurokomisaře pro regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv. Právě ona součást jeho portfolia „vláda práva“ se stala jádrem sváru s Polskem a Maďarskem, do kterých se opakovaně ostře pouštěl pro porušování zásad právního státu, které spatřuje v reformách přijatých tamními konzervativně pravicovými vládami. Státy Visegrádské čtyřky si vůči sobě rozhodně nenaklonil ani tím, že jim jako jeden z hlavních architektů tzv. kvót na přerozdělování uprchlíků vyhrožoval vysokými pokutami za odmítání přijímání migrantů. Dobře to ilustruje i fakt, že česká eurokomisařka Věra Jourová, které portfolio dodržování evropských hodnot má připadnout v nové Komisi, bezprostředně po oznámení portfolia ubezpečila země V4, že nebude novým Timmermansem.

Nová komise v duchu globálního trendu učinila z boje s klimatickými změnami ústřední agendu a Timmermanse to staví do centra pozornosti. Jako výkonný místopředseda pověřený tímto tématem nebude jen koordinátorem aktivit ostatních eurokomisařů, ale bude sám aktivně činit kroky pro dosažení stanovených cílů. A že se nejedná o cíle malé. Komise von der Leyenové si stanovila, že přijme potřebná opatření k tomu, aby se emise oxidu uhličitého do roku 2030 snížily ne o dosud stanovených 40 %, ale až o 55 %. Do roku 2050 by pak Evropa měla být vůbec prvním „klimaticky neutrálním“ kontinentem. 

Tyto cíle mohou být až příliš ambiciózní, ale Timmermans během svého předchozího působení prokázal, že je ochoten jít do ostrých střetů a tvrdě si prosadit svou. Nyní tak bude moci činit v prakticky všech směrech. Ve všech odvětvích, na která klimatická politika dopadá, tedy nejen u těch zjevných jako energetika, doprava nebo zemědělství a ochrana životního prostředí, ale například i v oblasti daňové. A protože zavádění změn je potřeba nějak zaplatit, mluví von der Leyenová o nutnosti daňových reforem, v čemž bude Timmermans asistovat. Vzhledem k tomu, že eurokomisař nikterak neskrývá své levicové názory, opět se nejspíše bude jednat o opatření, která jeho oponentům radost neudělají. Podobně jako je netěší zprávy, že jeho pravou rukou je Diederik Samsom, spřízněný nizozemský expolitik, jehož minulost spojenou s hnutím Greenpeace kritici považují za projev zeleného extremismu. Teď jsou z tohoto tandemu hlavní architekti proměny Evropy k zelené budoucnosti.

Prosazování zelených opatření nicméně bude pro Timmermanse i výzvou k překročení vlastního stínu. Evropská komise vystupuje z pozice toho, kdo změny navrhuje, nikoli přímo uvádí do praxe. A implementace jakéhokoliv účinného programu pro boj s klimatickými změnami vyžaduje, aby mezi státy byla co možná nejsilnější shoda. Nelze k tomu přistupovat imperativně a z pozice drába jen diktovat a udílet sankce. Timmermans si tak bude muset najít cestu nejen ke státům V4, které se k plánům Evropského zeleného údělu staví skepticky, ale i k východoevropským zemím, které se rovněž obávají, že tvrdá klimatická opatření budou mít na jejich ekonomiku zničující dopad. Právě toto umění nevnucovat, přesvědčovat a snažit se hledat kompromis teď bude pro politického veterána asi největším testem jeho schopností.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud