Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Terorismus 2.0: Islámský stát verbuje online. Přihlásit se na smrt může skoro každý

720p480p360p240p

Teroristou snadno a z pohodlí domova, to by mohl být nový reklamní slogan takzvaného Islámského státu. Bojovníky stále častěji verbuje a instruuje přes internet. Cestování do zemí samozvaného chalífátu, kde útočníci podstupují výcvik, už totiž není tak snadné jako dříve a vzbuzuje pozornost tajných služeb. IS se proto rozhodl, že zaměří svoji pozornost na rekrutování možných útočníků dostupnějšími prostředky – online pomocí sociálních sítí. Tuto variantu využívá už delší dobu, nyní ale se stále větší otevřeností a drzostí.

„K útoku se přihlásil Islámský stát.“ Tuhle větu je v poslední době možné slyšet ze sdělovacích prostředků téměř při každém větším teroristickém útoku. Už to ale ne vždy znamená, že by teror páchal někdo, kdo před lety ze svého přesvědčení odcestoval na Blízký východ, vycvičil se a vrátil se s cílem zabíjet. Na scénu vstoupili i teroristé, kteří Islámský stát viděli leda na fotografiích na internetu a sotva opustili hranice Evropy. 

V zásadě se rozlišují tři typy terorismu. Přímo nařízené útoky Islámský stát organizuje a vysílá na ně svoje vycvičené zabijáky. „Podporované“ údery jsou doménou online rekrutů – ti dostanou na síti instrukce, pomyslný výcvik a psychickou podporu, tedy spíše propagandu, která má jejich čin ospravedlnit. Do třetice: existují i případy, kdy se útočníci nechali obávanými islamisty inspirovat, aniž by s IS měli něco společného. Netřeba dodávat, že džihádisté se zpětně i k takovým útokům rádi přihlásí. Jakákoli publicita pro ně má cenu zlata.

V začátcích Islámského státu byla obvyklá první zmíněná varianta, tedy že noví vojáci podstupovali cvičení v některé baště islamistů a potom páchali nařízené útoky. Tajné služby ale začaly důsledně pozorovat stále četnější výjezdy do „podezřelých“ zemí Blízkého východu, a přestože Islámský stát bojovníky nabádal, aby necestovali přímými lety, dokázaly tajné služby ještě před provedením teroristických útoků často vytipovat možné atentátníky na základě jejich minulých cest. 

Loni v květnu vyslal mluvčí Islámského státu Abu Muhammad Adnani bojovníkům následující vzkaz: „Pokud vám tyrani před nosem zavřeli cestu ke svaté pouti (hijrach), otevřete před nimi dveře džihádu.“ Islámský stát, který si s moderními technologiemi dobře rozumí, tak v oficiálním prohlášení začal bez velkého překvapení nabízet svým sympatizantům novou a dostupnější variantu spolupráce.

Cestování ani další kroky už nejsou nutné, všechno potřebné je k dostání na pár kliknutí. Rekrut o sobě na internetu poskytne potřebné informace a rozsáhlá síť mu obratem zajistí potřebnou podporu včetně zbraní. Přiživit svůj fanatismus a přetavit ho do tragédie nebylo pro znuděnou a přehlíženou mladou generaci v západoevropských velkoměstech nikdy jednodušší.

Online školitelé Islámského státu navíc často zůstávají v úplné anonymitě. S budoucím útočníkem se domlouvají skrze šifrovanou komunikaci a pod přezdívkami. Útočníci tak poslouchají někoho, koho vůbec neznají. Přesto „kouč“ IS dokáže tímto způsobem útočníka na dálku zpracovat a ovládnout.

Pro Islámský stát má tento způsob ještě jednu výhodu. Útočník verbovaný online nemá minulost, která by na sebe poutala pozornost – necestoval do „podezřelých“ zemí a na první pohlede nemusí být vůbec nápadný. Naopak dobře zná své domovské prostředí a má přístup k místům nebo k lidem, ke kterým by se sebevrah z Blízkého východu dostal jen s obtížemi. 

Přesto má celý proces jeden podstatný háček: akce „online teroristů“ končí do velké míry fiaskem. Minimálně v porovnání s útoky, které měly v posledních letech nejvíc obětí, jako byly údery v Paříži, (listopad 2015), Bruselu (duben 2016) nebo Istanbulu (na Nový rok). Ty spáchali útočníci s profesionálním výcvikem. Oproti tomu atentátníci, které IS verboval pouze online, měli na svědomí spíše menší údery, při kterých zemřelo méně lidí, nebo po nich zůstali „jen“ ranění. Další krvavé incidenty - útoky v Nice nebo v Orlandu - zase měli na svědomí muži inspirovaní IS, které ale žádný verbíř neoslovil.

Jedním ze známých online koučů Islámského státu byl i Abu Mansoor Amriki. Bojovník IS, který se ukrýval v Sýrii, verboval nové stoupence právě přes online fóra. Ačkoli nejprve byl hlasitým podporovatelem Islámského státu, později se začal skrývat a mírnit své veřejné projevy, protože se na něj zaměřily tajné služby. Jeho úkolem prý bylo získávat nové bojovníky a motivovat je k útokům v Severní Americe, Evropě i Asii. Zemřel při bombovém útoku v dubnu 2016 i se svojí manželkou.

Amriki byl aktivní na sociálních sítích a přes svůj twitter dokonce lákal zájemce, aby se mu ozvali skrze šifrovanou aplikaci. Podle tajných služeb existuje podobných online koučů v Sýrii kolem tuctu. Často používají propagandistická videa, která dokáží na sociálních sítích rozšířit velice rychle.

Jak online kouči pracují, potvrzuje například předloňská kauza Američana Emanuela L. Lutchmana, kterého Amriki nabádal k útoku v Rochesteru ve státu New York. Zfanatizoval ho prý, aby zaútočil na místní bar, a doporučil mu, aby si našel komplice. Když Lutchman při přípravě útoku začal váhat, Amriki údajně zaujal roli terapeuta. Pochybnosti zvoleného útočníka vyslechl a snažil se ho přesvědčit, proč by měl udeřit. Lutchman to ale nestihl, protože jeden z kompliců byl nasazený informátor FBI.

Kromě online rekrutování nyní vycítili verbíři Islámského státu navíc další příležitost, jak získávat nové bojovníky. Pohybují se údajně přímo v uprchlických táborech v Turecku, Jordánsku a Libanonu. Podle informací britského think thanku Quilliam prý lákají uprchlíky na šťastnější budoucnost a až 2 000 dolarů, případně i jakousi měsíční mzdu. Navíc prý nabízí imigrantům na oplátku bezpečnou cestu až do Evropy, což některým, kteří uvízli na cestě a došli jim peníze pro převaděče, otevírá jedinou možnost, jak se dostat do vysněné destinace. Nejsnáze přitom tlaku islamistů podléhají mladí, kteří často utíkají bez rodičů a IS jim v čase nejistoty nabídne konkrétní budoucnost a cíl.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744