Tichá revoluce v arabském světě: Porodnost žen dramaticky klesá | info.cz

Články odjinud

Tichá revoluce v arabském světě: Porodnost žen dramaticky klesá

Tichá revoluce v arabském světě: Porodnost žen dramaticky klesá
 

Arabské ženy mají stále méně dětí. A arabští rodiče mnohem častěji preferují podobně jako obyvatelé Západu život v tzv. nukleární rodině, tedy nikoli v té širší, tradiční. Navzdory častým představám tak některé země regionu nedosahují ani porodnosti nutné k prostému zachování počtu obyvatel – aby k takové reprodukci došlo, musí index dosahovat úroveň 2,1 (statistického) dítěte na jednu ženu.

Je jí dvacet a studuje žurnalistiku. Hledá dobrou i zajímavou práci a chce být osobně, tedy i finančně nezávislá. Po skončení střední školy pečlivě docházela na přípravné kurzy, nic tedy neponechala náhodě a na vysněnou univerzitu se opravdu dostala. Vdávat se ještě nechce, potřebuje přece profesně vyspět…

Banální? Ano, dokonce i v arabském Kataru. Nicméně, ještě matka Mirjam Badrové, kterou jako typickou příslušnici své generace vyzpovídala tamní stanice Al-Džazíra, přemýšlela jinak. Sám jsem byl poněkud překvapen poznámkou mé zhruba padesátileté známé ze Spojených arabských emirátů, která se mi před několika lety pochlubila deseti potomky. Vlastně jen v rámci konverzace jsem nadhodil, že to ani v místních poměrech není úplně málo. „Jde o jistotu, co kdyby některé z nich umřelo,“ konstatovala bez rozpaků.

Kdy přišla změna?

„Dnes arabské páry preferují nukleární rodinu se dvěma, nebo třemi dětmi. Nejde o úplnou novinku: dostupné antropologické studie ukazují, že Arabové začali k této formě rodiny směřovat už v 80. letech minulého století,“ píše ve svém loni zveřejněném textu s příznačným názvem „Nenápadná reprodukční revoluce v arabském světě“ americká badatelka Marcia C. Inhornová z Yaleovy university. Podle dostupných výzkumů je za poklesem nejen změna rodinného uspořádání, ale také ekonomický růst, v některých zemích historicky nová možnost společenského uplatnění žen a v neposlední řadě nástup antikoncepce. Ta je řadě arabských zemí nejen dostupná, ale také společensky akceptovaná i díky osvětě, kterou místy podpořily přímo vlády a úřady.

Pokles počtu narozených potomků je přitom až dramatický. Kuvajt, Katar, Libanon s Spojené arabské emiráty nedosahují ani dvou (statistických) dětí na ženu. Bahrajn je přesně na této hranici, Tunisko vykazuje index ve výši 2,15, Libye pak 2,21.

Nejvyšší data naopak z arabského světa nikoli překvapivě vykazují dlouhodobě nejchudší i nejméně stabilní země regionu: Súdán (4,43), Irák (4,27), Jemen (3,84) a Egypt (3,15). I v těchto zemích ale došlo k demografickému propadu: ještě v první polovině 70. let minulého století se Súdán počítal se sedmi potomky na jednu ženu, stejně jako Jordánsko, Alžírsko nebo Sýrie. A egyptská vláda pracovala s poměrem 5,5 dítěte na jednu svoji občanku. Saúdky tehdy měly v průměru 8 dětí, dnes se dostaly na statistickou úroveň 2,48.

Pro srovnání: svět jako celek hlásí 2,47 potomka na jednu rodičku. Česká republika, která patří k zemím s vůbec nejnižší porodností, v roce 2016 udávala údaj 1,57. Jak již bylo řečeno, prostou reprodukci obyvatel podle expertů zajistí dosažení indexu 2,1.

Výše uvedené ovšem neznamená, že by arabský svět nezažíval nárůst obyvatel a jako celek nemládl. Právě tato tendence byla jedním z důvodu tzv. arabského jara, během kterého mladí a zároveň vzdělaní Arabové protestovali proti diktátorským, nepotickým a příslovečně zkorumpovaným vládám. Oproti roku 1988 se kupříkladu počet obyvatel Egypta, který je nejlidnatější arabskou zemí, takřka zdvojnásobil (z 50,7 na 97,6 milionu). V případě Emirátů je nárůst ještě dramatičtější, totiž z 1,7 na 9,4 milionu lidí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud