Trump se plácá po zádech, jak se mu s KLDR daří. Kim s ním přitom hraje 25 let starou hru | info.cz

Články odjinud

Trump se plácá po zádech, jak se mu s KLDR daří. Kim s ním přitom hraje 25 let starou hru

Vztahy Donalda Trumpa se severokorejským režimem jsou dobré a nebýt něho, svět by byl s KLDR ve „velké válce“. Tak by se dala přetlumočit slova šéfa Bílého domu během včerejšího poselství o stavu unie. Jenže podle expertů OSN i amerických bezpečnostních odborníků důkazy svědčí o opaku – KLDR si navzdory mezinárodním sankcím dělá, co se jí zlíbí a namísto omezování jaderného programu ho Kim Čong-un dál rozvíjí. Co čekat od plánovaného summitu Trumpa s Kimem, který proběhne koncem února? Pokud závěr jednání nebude konkrétní, bude to pro amerického prezidenta velký neúspěch, říká pro INFO.CZ expert Jan Hornát.

„Kdybych nebyl zvolen prezidentem USA, byli bychom nyní ve velké válce se Severní Koreou. Zbývá ještě mnoho práce, ale můj vztah s Kim Čong-unem je dobrý,“ prohlásil včera Donald Trump. Americký prezident se tak opět nezapomněl poplácat po zádech, jak se mu ve vyjednávání se severokorejským diktátorem daří. Při vzpomínce na vypjatou situaci z roku 2017, kdy KLDR vyhrožovala Spojeným státům zničením a testovala jednu raketu za druhou, se Trumpovi některé zásluhy nedají upřít, k oslavám ale stále důvod není.

Prohlášení šéfa Bílého domu je v přímém střetu s nedávnou zprávou expertů OSN, podle nichž se KLDR systematicky snaží rozmisťovat svá jaderná zařízení a balistické zbraně, aby byly obtížněji dohledatelné a zasažitelné. Severokorejský režim tedy ve svém jaderném programu nijak zvlášť nepolevuje. 

Zprávu, do které měla možnost nahlédnout i americká televize CNN, vypracovala skupina odborníků na KLDR a v pátek byla údajně předložena také 15člennému sankčnímu výboru OSN. Závěry zprávy také poukazují na to, že mezinárodní sankce, které mají odradit Severní Koreu od vývoje jaderného programu, nefungují, jak by měly – Severní Koreji se je totiž stále daří obcházet.

Severokorejský režim podle dokumentu „pokračuje v porušování sankcí vyplývajících z rezolucí Rady bezpečnosti tím, že masivně zvyšuje nelegální transfery ropných produktů a uhlí“ a porušuje zbrojní embargo OSN – Pchjongjang údajně dodává malé ruční zbraně a další vojenské vybavení do Libye, Súdánu nebo milicím v Jemenu.

Sankce vůči KLDR

„Zpráva expertů OSN se podobá tomu, s čím nedávno přišly i bezpečností služby Spojených států, podle nichž se Severní Korea nechce vzdát jaderných zbraní a v podstatě hraje se Spojenými státy hru, která je viditelná posledních 25 let – Severní Korea projeví snahu se denuklearizovat, v uvozovkách poslouchat zbytek světa ve vztahu ke svým zbrojním programům a je ochotná jednat. To vždy trvá několik let, KLDR pak získá koncese ve smyslu humanitární a finanční pomoci a následně se tento cyklus rozběhne nanovo, kdy Severní Korea začne vyhrožovat, že se zbraní nikdy nevzdá,“ popisuje pro INFO.CZ amerikanista a odborník na KLDR Jan Hornát.

Podle experta z Ústavu mezinárodních vztahů je tedy otázka, zda se v současnosti nacházíme opět uvnitř tohoto cyklu, Donald Trump však Severní Koreu ke zbavení se svých jaderných zbraní zatím nepřinutil. Dokázal nicméně vytvořit tlak, kdy se proti KLDR na globální úrovni spojili nejrůznější aktéři. „Tlak je sice bezprecedentní, ale i tak si myslím, že Severní Koreu k ničemu nedonutil,“ dodává Hornát.

Podle prohlášení Donalda Trumpa, jenž vyzdvihuje úspěchy v jednání se Severní Koreou, to vypadá, jako by prezident o severokorejské strategii nevěděl – podle Hornáta však Trumpa s onou hrou jistě seznámili jeho poradci, kteří odmítají Pchjongjangu vše uvěřit. Odborník navíc poukazuje na teorii některých amerických expertů, podle nichž se Trump možná domluvil s Kimem ve smyslu: Klidně si nechte své jaderné zbraně, ale nemiřte je na nás a nevyhrožujte nám.

Taková taktika by nahrála jak Trumpovi, jenž chtěl zklidnit severokorejské vyhrožování, tak Pchjongjangu, pro který je ponechání si jaderného arzenálu životním zájmem. „Severní Korea si potřebuje nechat jaderné zbraně, protože režim je na spadnutí a jediné, co ho drží při životě, je šílená propaganda o tom, jak velkou je KLDR mocností díky tomu, že má jaderné zbraně,“ vysvětluje Hornát, podle kterého je nicméně nutné teorii o domluvě mezi USA a KLDR brát s rezervou.

„Ale není to úplně vyloučené, protože díky tomu by byly obě strany uspokojeny. Pro Donalda Trumpa je v tuto chvíli dostačující, že Severní Korea neohrožuje zbytek světa neustálým vyhrožováním. Od června loňského roku, kdy se Trump s Kimem sešli v Singapuru, žádné testy balistických raket nebyly zaregistrovány. A já si myslím, že americkému voliči toto vesměs stačí – když neslyší každého čtvrt roku, že KLDR zaútočí na Kalifornii, Guam a tak dále. Možná to do jisté míry stačí i americkému partnerovi, Jižní Koreji,“ dodává Hornát.

Severní Korea hraje o čas

Loňské setkání Donalda Trumpa a Kim Čong-una v Singapuru bylo považováno za historický moment, summit však nakonec skončil vágním prohlášením a situace se od té doby příliš neposunula. Šéf Bílého domu se tehdy severokorejského diktátora snažil přesvědčit o nutnosti úplného jaderného odzbrojení poloostrova výměnou za uvolnění sankcí, Pchjongjang se však později nechal slyšet, že nepřipustí v této věci žádný nátlak.

Podle Hornáta je ale na hodnocení brzy, protože od singapurského summitu zatím uběhla krátká doba. Co ale funguje dobře, je vyjednávání mezi Spojenými státy a Severní Koreou na pracovní úrovni. Za americkou stranu vede pracovní skupinu zvláštní zmocněnec pro Severní Koreu Stephen Biegun, který se pravidelně setkává se severokorejskými zástupci, aby řešili praktické věci. Po jednáních pak diplomaté obvykle vystoupí s tím, že se podařilo dosáhnout posunu, konkrétní ale příliš nejsou. Na veřejnost se tak dostanou pouze střípky, jako například deklarovaný záměr Kim Čong-una uzavřít zařízení na obohacování uranu. Stále ale chybí mapa konkrétních kroků, které je zapotřebí udělat.

Harmonogram opatření by si přál také americký prezident, jnež si hodně slibuje od příštího summitu s Kim Čong-unem. Jak potvrdil během včerejšího poselství o stavu unie, k setkání má dojít 27. a 28. února ve Vietnamu. Po loňském červnovém setkání v Singapuru tak půjde o druhé osobní jednání obou lídrů, je ale otázka, zda se konkrétních kroků podaří na summitu dosáhnout.

„Už jsme v této fázi byli v 90. letech. Tehdy byly vytvořeny mapy konkrétních kroků a toho, co se má udělat, aby došlo k denuklearizaci. Severní Korea od toho ale na poslední chvíli ustoupila, v tuto chvíli to tedy spíš vypadá, že se nacházíme uvnitř zmiňovaného cyklu a Severní Korea si s americkým prezidentem a světem jako takovým jen hraje. KLDR potřebuje uvolnit investice a obchod, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Donald Trump byl v řadě amerických prezidentů ten, který přesvědčil severokorejský režim, aby se skutečně denuklearizoval,“ míní odborník ÚMV.

To, zda bude summit ve Vietnamu úspěšný, ale podle Hornáta nezáleží ani tak na americkém prezidentovi, jako na severokorejské straně a především na práci amerických a severokorejských expertů. Ti by měli nejprve vytvořit harmonogram konkrétních kroků, který by před summitem předložili Trumpovi a Kim Čong-unovi ke schválení. A je otázka, co z této pracovní úrovně vzejde.

Topol Show - banner

Hornát přitom poukazuje na projev amerického zmocněnce pro Severní Koreu z minulého týdne, kdy uvedl, že harmonogram bude, nebyl ale nijak konkrétní a ani přesvědčivý v tom, že se podaří ho do konce února vypracovat. Dokument totiž musí být mnohem konkrétnější než prohlášení ze Singapuru, které bylo kritizováno jako velmi vágní – podle experta ÚMV je logické, že před rokem byl text velmi povrchní, protože tehdejšímu summitu nepředcházela téměř žádná jednání. Od té doby jich ale proběhla celá řada, společné prohlášení z Vietnamu by se proto mělo naplnit konkrétními body.

„Pokud takovýto harmonogram a konkrétní opatření, ke kterým se Severní Korea zaváže a bude na oplátku od USA vyžadovat uvolnění sankcí, ze summitu nakonec nevzejde, bude to podle mě velký neúspěch. Opět to bude pouhá ukázka toho, že Severní Korea hraje hru, díky níž chce získat čas pro uvolnění sankcí a humanitární pomoci,“ uzavírá Hornát.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud