Turci uštědřili Erdoganovi ve volbách tvrdý políček. Další „pohroma“ může brzy následovat | info.cz

Články odjinud

Turci uštědřili Erdoganovi ve volbách tvrdý políček. Další „pohroma“ může brzy následovat

ANALÝZA | Erdoganova vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) ztratila přes enormní předvolební úsilí místa starostů v pěti ze šesti největších tureckých měst. Celkově byl však její zisk v nedělních místních volbách jen o trochu menší než v předchozích komunálních volbách v roce 2014. A propad AKP nahradil mírný vzestup jejího spojence, Strany nacionalistického ruchu (MHP). I to ale může do budoucna zkomplikovat Erdoganovi vládnutí.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan sice ve včerejších v místních volbách nekandidoval, byl ale jednou z tváří předvolební kampaně vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Objížděl zemi a pomáhal kandidátům na starosty a místní zastupitele. Volby Erdogan označil za důležité a dokonce za „věc přežití“, myšleno jeho vlády a země.

AKP však přišla o nadvládu ve velkých městech – například v Ankaře, Izmiru či Adaně a zřejmě i v Istanbulu. Je to poprvé za téměř dvacet let, co strana utrpěla ve volbách takovou ztrátu. Prezident Erdogan nicméně ve svém povolebním projevu zdůraznil, že celkově je jeho AKP stále nejsilnější stranou. V celkovém součtu získala jen zhruba o procentní bod méně hlasů než ve volbách před pěti lety.

Výsledek to není špatný, ale zdaleka neodpovídá vynaloženému úsilí, které odlišovalo tyto volby od hlasování v roce 2014: Mediální propagandě, kdy stát a s ním spřátelení podnikatelé ovládli naprostou většinu médií a tvrdili, že opozice je spojena s teroristy. Vláda využila státního aparátu pro podporu vládních kandidátů. A slíbila obyvatelům různé benefity – od prodeje levné zeleniny po slib snížení zaměstnanosti prostřednictvím státní podpory zaměstnavatelů. V neposlední řadě rovněž tlačila na banky, aby pokračovaly v úvěrování firem v problémech.

Zejména citelné jsou pro Erdogana, jehož strana přišla o vládu nad pěti ze šesti největších měst, ztráty radnice v hlavním městě Ankaře a zřejmě i nejlidnatějším tureckém městě, Istanbulu, kde sice dosud nejsou sečteny všechny hlasy, vypadá to ale na vítězství opozičního kandidáta. A to nad Erdoganovým faktickým zástupcem či spíše Erdoganovým stínem, Binali Yildirimem. Ten byl kdysi premiérem a také formálním vůdcem AKP v době, kdy ústava zakazovala prezidentovi, tedy Erdoganovi, vést politickou stranu. Navíc Istanbul je město, kde Erdogan zahájil svou politickou kariéru, byl tam čtyři roky velmi populárním starostou, a kde se zdálo, že má jisté jádro svých příznivců. Teď se prý obává, že by tento postup mohla zkopírovat opozice.

Erdogan a jeho strana AKP doplatila na zhoršující se ekonomickou situaci v Turecku. Ekonomika je od března v recesi, inflace dosáhla v posledních měsících dvaceti procent, hodnota liry se loni propadla o téměř 30 procent vůči dolaru a stále padá, nezaměstnanost je oficiálně na deseti procentech, přičemž mezi mladými se blíží k procentům ještě třikrát vyšším. 

Podstatnou část současných problémů způsobila předchozí Erdoganova ekonomická politika podpory levných půjček, megalomanských staveb a odmítání zvýšování úroků. Tureckému prezidentovi navíc u voličů ve velkých městech nepomáhá ani tvrdé tažení proti opozici a potlačení svobody tisku, které se rozmáhá od neúspěšného pokusu o vojenský puč v roce 2014. Části Turků také vadí jeho autoritativní ambice, zvláště když se teď ukazuje, že nakonec může být sice silným, ale neúspěšným vládcem.

Erdogan zřejmě neví, co s tím. Z nepříznivé ekonomické situace viní „spekulanty“ a „nepřátele“, ale zároveň naznačuje, že začne provádět rozumnější a opatrnější ekonomickou politiku. Připustil rovněž, že jeho AKP změní svou politiku a začne „pracovat na rozpoznání nedostatků a na jejich nápravě“.

Turecký prezident však také prohlásil, že napadne volební výsledky všude, kde to „bude třeba“. A vyzdvihl, že AKP v kombinaci se svým nacionalistickým spojencem MHP získala nadpoloviční počet odevzdaných hlasů. Zisk MHP vykompenzoval ztrátu AKP, což se dá brát jako slušný úspěch, protože od posledních místních voleb se strana rozštěpila a část jejích politiků i voličů odešla k opozici.

Ale ani to nemusí být podle politických analytiků pro Erdogana dobrá zpráva. MHP je totiž nacionalističtější než AKP a to může Erdoganovi působit problémy. Politici MHP posílení volebním úspěchem mohou po Erdoganovi požadovat tvrdší postoje vůči Kurdům, další rychlou a větší intervenci v Sýrii a menší ohledy na Spojené státy. Erdogan se snaží v těchto otázkách vystupovat jako zastánce silného Turecka, ale zároveň lavírovat tak, aby neztratil podporu části konzervativních Kurdů, příliš se nezapletl do konfliktu v Sýrii a také zcela nepřetrhal vazby se Spojenými státy a Evropou. Erdogan je totiž sice islamista, nacionalista a autokrat, ale ví, že z ekonomického a politického hlediska potřebuje solidní vztahy se Západem.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud