USA dál jednají s Čínou, ale obchodní válka stále visí ve vzduchu. Koho by víc poškodila? | info.cz

Články odjinud

USA dál jednají s Čínou, ale obchodní válka stále visí ve vzduchu. Koho by víc poškodila?

V USA začalo další kolo obchodních jednání mezi Spojenými státy a Čínou. Obě strany tvrdí, že jednání jsou na dobré cestě, ale k dohodě je zatím daleko. Kdo má lepší vyjednávací pozici a koho by případná obchodní válka, která byla prozatím odložena, poškodila víc?

Prozatímním vítězem v obchodním sporu mezi Spojenými státy a Čínou je Washington. Americký prezident Donald Trump uvalil cla na dovoz čínského zboží v hodnotě 250 miliard dolarů, což je zhruba polovina čínského vývozu do Spojených států. Peking na oplátku zvýšil cla na dovoz amerického zboží v hodnotě 110 miliard dolarů.

Pokud se obě země nedohodnou na nových obchodních vztazích do 1. března (termín ještě může být prodloužen), zvednou USA následující den cla na čínské zboží v hodnotě 200 miliard dolarů z deseti na 25 procent. Trump se tím snaží dotlačit Čínu ke snížení obchodního přebytku se Spojenými státy, otevření trhu americkému zboží a investicím, ukončení exportních subvencí a v neposlední řadě i zastavení krádeží amerických patentů a vynálezů.

Americká vláda si čínské zboží, na které uvalila cla a kde hrozí jejich zvýšením, zvolila chytře, jak ukazuje studie ekonomů Benedikta Zoller-Rydzeka a Gabriela Felbermayra. Jde o zboží, kde čínští výrobci nemohou příliš zvýšit ceny, protože v opačném případě by ho američtí odběratelé přestali kupovat a obrátili se jinam. Ekonomové spočítali, že kdyby došlo ke zvýšení cel na 25 procent, čínští výrobci by nesli 75 procent zvýšených nákladů a jejich vývoz do USA by klesl o 37 procent. Do amerického státního rozpočtu by zvýšení cel přineslo asi 22 miliard dolarů a americký obchodní deficit s Čínou by se snížil o 17 procent. Vláda Spojených států by dokonce mohla kompenzovat zvýšení cen čínského zboží spotřebitelům i firmám a stále by na tom vydělala.

Pokud ale tato hrozba nebude stačit k dotlačení Pekingu k nové obchodní dohodě se Spojenými státy a skutečně naplno vypukne obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou, americká pozice se zhorší. Vzájemné uvalování cel by se nakonec pravděpodobně rozšířilo na veškerý vzájemný obchod, Washington by byl tudíž nucen uvalit další cla i na čínské výrobky, které už nejsou tak snadno nahraditelné. Dopady na americkou ekonomiku by tedy byly o poznání horší.  

Loňská studie Evropské centrální banky ukazuje, že americká ztráta HDP by byla krátkodobě vyšší než čínská. Zdražení dováženého spotřebního zboží totiž vede k omezení výdajů domácností na další zboží, včetně toho domácího. Zdražení dovážených polotovarů navíc vyvolá pokles investic. Pokud země dováží i moderní technologie, musí se vypořádávat s dalšími problémy, jako je pokles produktivity práce a technické zaostávání. Výsledkem obchodní války je vždy zpomalení ekonomického růstu.

Dlouhodobě by ale na obchodní válku mezi USA a Čínou více doplatil Peking, ukazuje studie ekonomů Rabobank, mezinárodní finanční skupiny se sídlem v Nizozemsku. Uvalení vzájemných cel na veškeré dovážené zboží, růst jeho cen a s tím související ekonomický propad, by přišel v průměru jednoho Američana do roku 2030 na 1100 dolarů, zatímco v případě Číny by to bylo 1500 dolarů. Dopad na Číňany by byl ale v reálu mnohem větší, protože příjmy na hlavu jsou v Číně přibližně třikrát nižší než ve Spojených státech. Studie Rabobank přitom předpokládá, že by poklesla hodnota čínské měny, vzrostla inflace a to by způsobilo další těžkosti čínským zaměstnancům, kteří by museli omezit svoji spotřebu.

Pro čínské komunistické vedení je něco takového nepřijatelné. Generální tajemník čínské komunistické strany a zároveň prezident Si Ťin-pching plánuje vybudovat „umírněně prosperující společnost“, k čemuž potřebuje výrazně zvýšit domácí spotřebu. Nehledě na to, že by snížení ekonomického růstu mohlo vést k nepokojům a ohrozit tak vládu komunistické strany.

Obchodní válka s USA by navíc výrazně zkomplikovala i další Si Ťin-pchingův plán a to sice udělat z Číny technologickou velmoc. Čína by se s poklesem hodnoty vlastní měny opět více soustředila na výrobu levného zboží a zároveň by přišla o dovoz moderních technologií z USA. Podle čínských údajů je přitom Čína momentálně závislá z 50 procent na zahraničních technologiích.

Si Ťin-pching má velkou ekonomickou motivaci Trumpovi nakonec ustoupit. Jenže zároveň má své politické limity. Americký prezident požaduje kromě snížení čínských cel a dalších dovozních omezení také otevření čínské ekonomiky cizím investorům a konec podpory veřejných, státních a polostátních podniků. Ty podle několik let starých odhadů, na něž se odvolává studie zpracovaná pro americký Kongres (novější údaje nejsou k dispozici), tvoří 40 až 50 procent čínského HDP a podílejí se asi 60 procenty na čínském vývozu.

Podle Trumpa státní podporou získávají neférovou výhodu vůči americkým firmám. V pojetí Si Ťin-pchinga ale komunistická strana a tedy i stát, který je jí podřízen, musí značnou část firem přímo či nepřímo kontrolovat a v případě nutnosti i podporovat. Čínský prezident to považuje za nutné pro udržení kontroly strany nad společností, čehož se nehodlá vzdát ani za cenu obchodní války se Spojenými státy.

Trumpovi místo toho nabízí zvýšení dovozu amerického zboží do Číny. Například sójových bobů, zemního plynu či mikročipů. Ty pak budou muset zřejmě odebírat i formálně soukromé podniky, což jen ukazuje, že čínská ekonomika zdaleka není tržní ekonomikou, jak Číňané s oblibou v zahraničí tvrdí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud