Články odjinud

V Turecku roste počet bezvěrců. Může za to Erdogan, který islám povýšil na státní kult?

V Turecku roste počet bezvěrců. Může za to Erdogan, který islám povýšil na státní kult?

V Turecku roste počet ateistů. Tedy těch, kteří se sami za bezvěrce označují. Alespoň to vyplývá z nové zprávy výzkumné agentury Konda, podle které se za věřícího muslima považuje jen 51 procent obyvatel země. Turecké úřady přitom ještě před pěti lety (2014) konstatovaly, že se s islámem identifikuje celých 99 procent občanů. Nesoulad mezi oběma údaji zřejmě odráží nejen rozdílnou definici víry, ale i téměř šestnáct let politické propagace islámu v podobě jakou zvolili nejdříve premiér, nyní prezident Recep Tayyip Erdogan.

„V Turecku prostě jsme svědky donucování v náboženství,“ tvrdí pro německou stanici Deutsche Welle (DW) turecký počítačový specialista Ahmet Balyemez. Odkazuje se tak na koránskou súru Kráva, v níž se píše, že nesmí být „žádného donucování v náboženství“. Podle šestatřicetiletého vědce je situace o to absurdnější, že současní turečtí politici – alespoň podle oficiálních proklamací – touží po návratu k pořádkům původní islámské obce z časů Mohameda a jeho čtyř následovníků, chalífů. „Takže to, co nyní předvádějí a dokonce chtějí zavést, je starý, prehistorický islám?“ ptá se výzkumník nevěřícně.

Ahmet přitom podle svých slov pro německou stanici vyrostl v islámem prodchnuté rodině. „Modlitba i půst pro mě byly těmi nejpřirozenějšími rituály,“ svěřuje se. Teď se ale považuje za ateistu. A nejen on: počet podobně smýšlejících Turků v posledním desetiletí stoupá. Náboženský expert Cemil Kilic, kterého DW vyzpovídala, vlastně potvrzuje slova průzkumníků ze společnosti Konda. „Praktikující muslimové teď v Turecku netvoří více než 60 procent obyvatel,“ říká. S tím, že se mnozí ze zbylých Turků sice rituálů občas účastní, činí tak ale jen z kulturních, či sociálních důvodů.

A důvody úbytku turecké víry? Kromě jiných prý i takřka šestnáct let trvající vláda Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), které dominuje autokratický vládce Erdogan. Ten během své vlády vrátil islám zpět do politiky, odkud byl po vzniku sekulární turecké republiky (1923) vykázán. „Lidé nestojí o oficiální, vládní náboženství stejně jako nadiktovanou zbožnost,“ vysvětluje výše zmíněný teolog Cemil Kilic.

Jiné Turky pak údajně pohoršuje tlak, který na bezvěrecké okolí vyvíjejí především na venkově aktivisté vládní AKP. Další od islámu odradil politický souboj dvou okázale zbožných i vlivných muslimů: tedy ptrezidenta Erdogana, jehož protivníkem je nyní islámský duchovní Fethullah Gülen. Ten se dnes před prezidentem schovává ve faktické americké emigraci. Oba muži spolu léta spolupracovali na postupném znovuzavádění islámských principů do společenské každodennosti, později se z nich ale stali nejhorší nepřátelé, kteří se osočují z nejhorších nepravostí.

Nicméně, Turecko přinejmenším podle ústavy zůstává i za Erdoganovy vlády jedinou muslimskou zemí se sekulárním zřízením, snad vedle severoafrického Tuniska. V jiných státech je ale ateismus nezákonný, v dalších pak mimořádně nepohodlný. Třeba v Íránu, kde podle badatelů žije ve skutečnosti významné a stále rostoucí procento skrytých bezvěrců, se k žádnému z oficiálně uznaných náboženství nepřihlásily jen 0,3 procenta obyvatel. Tedy podle údajů z osm let starého sčítání lidu.

V zemi s teokraticko-republikánským zřízením, kde má od revoluce z roku 1979 i v politice poslední slovo nevolený, zato nejvyšší náboženský vůdce, opouštějí islám především mladí. Podobně jako v Turecku, i v Íránu vede státní monopol na víru zřejmě k sekularizaci obyvatel, jakkoli oficiální průzkumy neexistují. „Oponenti íránského režimu tvrdí, že náboženský tlak spolu s neschopností vlády, která se zaštiťuje islámem, nezbytně vedou k úbytku věřících,“ napsal pro stanici Al-Džazíra íránský publicista Alí Réza Ešrágí.

 

Články odjinud