Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Za kampaň pro brexit ruské zlaté doly. Smyčka kolem kontroverzního finančníka Bankse se stahuje

Za kampaň pro brexit ruské zlaté doly. Smyčka kolem kontroverzního finančníka Bankse se stahuje

Může to všechno být jenom náhoda? Poslanec Damian Collins, který vyšetřuje styky Ruska a britského finančníka a hlavního představitele kampaně za odchod Velké Británie z Evropy Arrona Bankse, si to nemyslí. Jak totiž vyšlo v posledních dnech najevo, Banks během své výpovědi před britským parlamentem nepřiznal zdaleka všechny své styky s ruskou ambasádou. Zapomněl například zmínit, že mu velvyslanec zprostředkoval možnost výhodně nakoupit zlaté a diamantové doly.

Slibovat hory, doly, nemusí být jen prázdné rčení. Dokládá to případ, který nyní hýbe Velkou Británií. Případ Arrona Bankse, muže, který masivně sponzoroval kampaň za vystoupení ostrovního království z Evropské unie. Ale popořádku.

Z kapsy finančníka Arrona Bankse šlo na podporu kampaně pro odtržení Velké Británie od Evropy Leave.EU osm miliard liber. Tedy hodně peněz. Tolik, až si mnozí pokládali otázku, zda to opravdu dělal jen z pouhého přesvědčení.

Banks je od přírody excentrik. Baví ho na sebe poutat pozornost, má rád dobrý gin a poznávací značka jednoho z jeho automobilů je „X MI5 SPY“. A také má za ženu Rusku a velmi vřelé vztahy s ruskou ambasádou v Londýně.

Snad až příliš vřelé. Původně ve svém memoáru Bad Boys of Brexit, který popisuje jeho přípravy na referendum o setrvání Británie v Unii, přiznal jen jednu schůzku s ruským velvyslancem Alexandrem Yakovenkem. Jenže už červnu ve své výpovědi před britským parlamentem přiznal setkání tři – „dva obědy a jedno pozvání na kávu“. A v pátek dodal, že se odehrálo ještě další, čtvrté, setkání.

Samotný počet mítinků s ruským diplomatem nicméně není až tolik podstatný, byť ukazuje na to, že se Banks svými diplomatickými a obchodními styky s Ruskem jen velmi nerad chlubí a rád na ně zapomíná. Podstatné je, že Banks podle deníku The New York Times „zapomněl“ přiznat, že mu ruský ambasador nabídl účast v lukrativních ruských projektech, které se týkaly výhodných investic do zlatých a diamantových dolů. To totiž podle některých odpovídá na odvěkou otázku – quid pro quo (něco za něco)

Banks před parlamentem přiznal, že mu Yakovenko nabídl možnost investovat do konsolidace šesti zlatých dolů v Rusku. Tento návrh prý „zcela jednoznačně odmítl.“ Zapomněl ale dodat, že mu ruský velvyslanec nabídl i zprostředkování velmi výhodných investic do ruské státní společnosti Alrosa, která spravuje diamantové doly či do zlatého dolu v západní Africe, který provozuje jeden z ruských „mini-oligarchů“.

Tyto nabídky Banks potvrdil až na konci června, poté, co na veřejnost unikla jeho emailová korespondence, která tyto nabídky obsahovala. Banks nicméně popřel, že by udělal cokoliv špatně a upozornil, že „nikdy s Rusem neobchodoval.“

„Nikdy jsem nepopíral, že jsem měl s ruským velvyslancem vřelé vztahy,“ uvedl Banks. „A je naprosto normální, aby diplomat zprostředkovával nabídky investic mezi byznysmany. Tak obchod funguje.“

Poslanec Damian Collins, který Banksovy vazby na Rusko v britském parlamentu vyšetřuje, si tím ale není vůbec jistý. „Zatím to vypadá tak, že Rusko si Bankse z určitého důvodu vybralo k obchodním stykům, chtělo, aby se mu dařilo, a Banks se těmito vztahy nechce chlubit.“ Rusko přitom mělo eminentní zájem, aby Velká Británie opustila Evropskou unii, a ta tak byla diplomaticky, vojensky i obchodně oslabena. 

Banks nyní tvrdí, že obchodních nabídek ze strany Ruska osobně nevyužil. To se však podle dostupných informací nedá říct o jeho příteli, obchodním partnerovi a dalším donátorovi brexitové kampaně Jamesovi Mellonovi. Právě jeho společnost Charlemagne Capital byla totiž mezi několika málo pečlivě vybranými investory, kteří byli pozváni k možnosti koupě desetiprocentního podílu ruské státní společnosti Alrosa spravující diamantové doly. Cena za tento podíl podíl byla vzhledem k tržní ceně či růstovým trendům v sektoru nerostných zdrojů až podezřele nízká.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744