Ztracená generace Španělů a Portugalců, kterou vyhnala ekonomická krize, se vrací domů | info.cz

Články odjinud

Ztracená generace Španělů a Portugalců, kterou vyhnala ekonomická krize, se vrací domů

Během globální ekonomické krize opustil Španělsko a Portugalsko nespočet mladých lidí, zvláště těch s vyšším vzděláním. Nyní se jich stále více vrací zpátky, i když kvůli tomu musejí i něco obětovat.

Do berlínské pobočky Cervantesova institutu proudí v pátek večer členové takzvané ztracené generace, píše německý týdeník Der Spiegel. Na setkání dorazilo asi pět desítek Španělů, většinou mladších 40 let: lékaři, obchodníci i akademici. Většina z nich emigrovala do Německa, když v jejich rodné zemi vypukla v roce 2008 finanční krize. Nyní se chtějí vrátit do země, kde ještě před pár lety neměli naději na práci a důstojný život.

Setkání v institutu zorganizoval Raúl Gil Benito, který mluví na pódiu za organizaci Volvemos (v překladu Vracíme se). Ta spolupracuje se španělskou vládou ve snaze o co nejproblémovější návrat ztracené generace, poskytuje jí konzultace po Skypu, vzdělávací kurzy i finanční pomoc. „Kdo nám pomůže, pokud se chceme vrátit už za tři týdny?“ zní jedna z prvních otázek z publika.

Situace se na Iberském poloostrově v poslední době mění. Mladí lidé, kteří před deseti lety ze země odešli, se nyní masivně vracejí – jen vloni přišlo zpět do Španělska 83 728 lidí. Vůbec poprvé od začátku krize v roce 2008 se do země víc lidí vrátilo, než ji opustilo. Organizace Volvemos se podílela na návratu hned šesti stovek emigrantů.

Vracejí se i Portugalci, vláda jim pomáhá

Podobný vývoj lze sledovat i v sousedním Portugalsku. Během krize opustilo přímořskou zemi na půl milionu obyvatel, což byla pro desetimilionovou zemi značná ztráta. Od roku 2017 ale počet navrátivších se překonává počty odcházejících. Vláda ve snaze znovu přitáhnout mladé vzdělané emigranty přišla s daňovými úlevami ve výši až 6500 eur pro ty, kteří se vrátí. Pokud si navíc v zemi budou chtít rozjet vlastní byznys, dostanou výhodné půjčky.

Obě země zažívají dobré časy, na které lidé celá léta čekali. Španělská ekonomika roste už pátým rokem po sobě a Portugalsko nyní nabízí 30 tisíc volných míst. Nezaměstnanost klesla na 6,5 procent, což je nejnižší míra za posledních 15 let.

Portugalsko má nyní pověst módní země a metropole Lisabon si vytváří jméno jako nové centrum start-upových firem. I když v obou zemích stále přetrvává problém s vysokou nezaměstnaností mladých a spousta pracovních míst je jen dočasných a špatně placených, Španělsko i Portugalsko opět nabízejí pro vystudované elity zajímavou perspektivu. A to i pro lidi, kteří strávili poslední roky studiem na univerzitách v Berlíně, Londýně či Paříži.

Jednou z nich je i 26letá Irene Sánchezová, která reportérům Spiegelu vyprávěla bezchybnou němčinou svůj příběh o tom, jak jí pobyt v německém Černém lese změnil život. Sánchezová odcestovala v roce 2015 do města Vilingen-Schweningen v rámci studentského programu Erasmus. Když se ale chtěla vrátit do rodného Madridu, narazila na problém s drahým bydlením i nemožností najít práci. Rozhodla se proto zůstat.

V Německu studovala na univerzitě, bydlela v domě u staršího německého páru a pilně se učila jazyk. Svou diplomovou práci psala při stáži ve stuttgartské automobilce Daimler, kde jí posléze nabídli práci. Byla to pro ni práce snů - mladá Španělka začala pro firmu připravovat digitální marketingové kampaně a vydělávala peníze, které by v Madridu nedostala.

Spokojená byla i se svými kolegy: „Čas, který jsem strávila v Bádensku-Wurttembersku, byl asi nejšťastnějším obdobím mého života,“ vzpomíná s tím, že si dodnes čte knihy v němčině.

Méně peněz, ale vyšší kvalita života

Právě z lidí, jako je Irene Sánchezová, by mělo Španělsko v budoucnu těžit, věří Agustín Torres, autor takzvaného „plánu návratu“, který obsahuje 50 různých opatření, jež mají nejen zastavit únik mozků, ale naopak ho převrátit tak, aby mladí vzdělaní lidé pracovali pro Španělsko. Vláda hodlá do programu investovat 24 milionů eur, pilotní projekt už byl spuštěn.

Podobně jako Španělka Sánchezová využil svého vzdělání a zkušeností ze světa i Portugalec Tiago Loureiro. S tím, jak se v jeho zemi snižuje populace kvůli nízké porodnosti, se dostává do problémů i zdravotnictví, kde chybějí zaměstnanci. 36letý Loureiro toho dokázal využít. Stálé zaměstnaní našel po návratu ze Severního Irska v městečku Santiago do Cacém, v řídce obydlené oblasti na jihu země, asi dvě hodiny jízdy od Lisabonu.

Když byla portugalská vláda v minulosti kvůli krizi donucena seškrtat peníze do zdravotnictví, Loureirovi nepomohly ani zkušenosti v roli zdravotníka, ani univerzitní diplom. V roce 205 se proto sbalil a odjel do Belfastu, kde si v té době v jedné nemocnici už vydělával na živobytí i jeden z jeho tří bratrů. Loureiro si tam přišel na 3000 liber čistého měsíčně (asi 89 tisíc korun). Nemocnice pro něj měla také byt, za nějž platil pouze 500 liber měsíčně.

Přesto ale nebyl v Belfastu šťastný: „Stinnými stránkami bylo jídlo a chladné počasí,“ říká s tím, že po čase si chtěl založit rodinu. „Vždycky jsem se chtěl vrátit.“

Po návratu se mu sice nepodařilo najít práci na severu země blízko rodičů, jak si přál, a razantně mu klesla i výplata. V hospicu ve výše zmíněném městě bere jen 1100 eur, tj. asi 29 tisíc korun, plus prémie za noční služby.

Přesto mu to ale stojí za to. Na pláž k Atlantskému oceánu to má pouhých 30 minut autem, bydlí v bytě s výhledem na okolní krajinu s dvěma ložnicemi a prostorným obývacím pokojem s kuchyňským koutem a pohovkou. To vše za 360 eur měsíčně. Jeho přítelkyně pracuje v obchodě v centru města a Loureiro s dovede představit, že v tomto mírumilovném koutě země bude vychovávat své děti.

Odjeli proto, že museli. Vrací se proto, že mohou

V návratu některých emigrantů hrají někdy i roli osobní důvody. Například Irene Sánchezová během pobytu v Německu začala mít zdravotní problémy. Když ji hospitalizovali v nemocnici, zjistili, že trpí roztroušenou sklerózou. Ve chvíli, kdy za ní přiletěl otec, uvědomila si jedno: „Zjistila jsem, že musím jet domů.“

Opustila tak snovou práci u Daimleru a začala si hledat místo v Madridu. Obrátila se přitom na Volvemos, absolvovala několik poradenských schůzek, aby nakonec dostala nabídku ze španělské pobočky Daimleru. Získat práci jí pomohly zkušenosti z Německa, při stěhování jí pomohla i španělská ambasáda.

Nyní Sánchezová cvičí každý den před odchodem do práce jógu, při cestě svým malým fordem si užívá pohledu na okolní hory a peníze jí stačí na pohodlný život. „Nemoc mě nutí užívat si přítomnosti, nějakou šťastnou chvíli mám každý den.“

Začala také pomáhat emigrantům, kteří se rozhodli jako ona vrátit a na Skypu a Instagramu jim popisuje své zkušenosti. Od chvíle, kdy se vrátila, jí přichází spousta žádostí o rady.

Do Německa se vrátila jen jednou, aby se potkala se svými bývalými kolegy. Nejdříve se cesty bála: co když zjistí, že návratem udělala chybu, a bude ho litovat? Nakonec ale vše dopadlo dobře, setkání s přáteli bylo nezapomenutelné a Sánchezová se ujistila v tom, že chce už navždy zůstat v Madridu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud