Japonsko je zemí, která mnohé z nás fascinuje, ale málokdo o ní má skutečné znalosti. To však neplatí pro hosta nové epizody podcastu Historie očima Martina Kováře - Jan Sýkora patří mezi přední české japanology. „Celými japonskými dějinami se jako červená nit vine několik základních charakteristik, které nezměnila ani moderní doba. Jednou z nich je silná tradice, která je znovu a znovu konfrontována se silnými tlaky na změnu a adaptaci. To platí pro celé japonské dějiny,“ říká Sýkora. „Vztah mezi tradicí a změnou v Japonsku spočívá v tom, že neustálá změna se stává stálou součástí japonských tradic. To, co se nemění, je to, že se neustále všechno mění,“ dodává.
V Japonsku podle Sýkory odedávna probíhá proces přejímání vnějších zdrojů a jejich adaptace a zasazování do kontextu zdrojů místních, díky čemuž mohou vedle sebe existovat i zdánlivě protichůdné myšlenky a instituce. „Aby to ale fungovalo, chce to čas. Vstupem do moderní doby ten rytmus změn má takovou frekvenci, že Japonsko přestává mít čas to vše vstřebat a dostává se do postavení schizofrenního člověka zavaleného úkoly. A takový člověk s prominutím začne dělat blbosti, k čemuž došlo i v meziválečné době. Dnešní Japonci nad tím sami žasnou, jak to bylo možné,“ vysvětluje Sýkora. „I současná doba je charakterizovaná schizofrenií. Japonci neví, kdo jsou, pro co se rozhodnout a kam směřovat. Rychlost změn moderní doby neodpovídá jejich zažitým způsobům, jak pracovat s vnějšími vlivy,“ uzavírá.
Proč nelze srovnávat meziválečné Japonsko s meziválečným Německem? Jak se historicky měnilo postavení japonského císaře? Poslechněte si celou epizodu.
