Nepřestáváme hledat spravedlnost. V podcastu PRÁVNIČKY se sešly Ivana Janů, Hana Kordová Marvanová a Kateřina Valachová

Ve svých profesních drahách měly hned několikrát přímý a zásadní vliv na české právo. Ivana Janů, Hana Kordová Marvanová a Kateřina Valachová popisují v podcastu PRÁVNIČKY své zkušenosti z legislativy i exekutivy. Co je spojuje? A proč je rozděluje pohled na Otakara Motejla?

Ivana Janů patří k nejvlivnějším právničkám české polistopadové éry. Počátkem 90. let působila jako poslankyně České národní rady a následně Poslanecké sněmovny. V roce 1993 ji prezident Václav Havel jmenoval místopředsedkyní Ústavního soudu, kde působila až do roku 2014. Do podzimu 2020 zastávala pozici předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů. Svou úspěšnou profesní etapu přitom začínala až s pádem železné opony, a to ve 43 letech. „Můj předchozí profesní život mě do této etapy ale formoval a posílil,“ vzpomíná Janů na dobu nesvobody, kdy jí bylo z politických důvodů například zabráněno ve studiu na střední škole. „Traumatizující zážitky vás zocelí, posílí a utvoří charakter,“ dodává s tím, že život si s člověkem pohrává, ale je to dobře.

Ivana Janů v podcastu PRÁVNIČKY přibližuje, že pro ni byla každá profesní zkušenost po roce 1989 nesmírně zajímavá. „Nejlépe mi bylo při hledání spravedlnosti,“ říká Janů s tím, že nejde jen o český ústavní soud, ale také o její dvouletou misi u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. „Po roce 1989 se spravedlnost pokládala v základních polohách. Projednávali jsme například zákon o protiprávnosti komunistického režimu nebo restituční zákony, které napravovaly velké křivdy v minulosti. Kdyby se toto neudělalo, ve společnosti chybí základní usmíření, na základě kterého můžeme jít dál. Jinak jsou příkopy tak hluboké, že se nedá důvěra obnovit,“ vzpomíná Janů na dobu, kdy byla kooptovaná do České národní rady.

Po své více než dvacetileté misi u Ústavního soudu si Ivana Janů chtěla dát pauzu. „Řekla jsem si, že už nikdy nebudu tak moc pracovat jako na Ústavním soudu. Ale pak jsem sedla na bombu GDPR,“ vzpomíná na své začátky v pozici předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Hana Kordová Marvanová, radní Hlavního města Prahy pro legislativu, veřejnou správu a podporu bydlení patří také mezi nejvýznamnější dámy českého polistopadového práva. Za komunistického režimu byla vězněna jako politický vězeň. Spolu s Ivanou Janů pak zasedala v České národní radě po roce 1990 a následně i v Poslanecké sněmovně. V podcastu PRÁVNIČKY popisuje, že je jí profesně nejbližší kombinace advokátní praxe, kdy zastupuje konkrétní zájmy klientů, a snaha uplatňovat změny i na legislativní úrovni. „Ráda jsem poukazovala na to, který zákon brání tomu, aby zvítězila spravedlnost,“ říká s tím, že bez své advokátní zkušenosti by o právu mnoho nevěděla. Hana Kordová Marvanová se považuje za člověka, který se nevzdává. „Každý můžeme svou kapkou přispět k tomu, aby právo sloužilo spravedlnosti. Právo je věčné hledání spravedlnosti,“ dodává.

Třetí z pozvaných právniček, Kateřina Valachová, také vystřídala řadu klíčových profesních pozic. Působila u veřejného ochránce práv Otakara Motejla, zastávala funkci ministryně školství, mládeže a tělovýchovy v Sobotkově vládě, působila jako náměstkyně ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu ČR a až do letošního podzimu byla poslankyní. „Chtěla bych se vrátit do odborných legislativních vod a ráda bych si udělala advokátní zkoušky,“ popisuje své nejbližší plány a dodává, že je během života důležité zažít také pád na kolena. „Aby si člověk uvědomil, co je správně a co za to stojí. Pokud chce být člověk úspěšný, potřebuje prohru,“ říká Valachová.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Ivana Janů, Hana Kordová Marvanová a Kateřina Valachová přijaly pozvání do podcastu PRÁVNIČKY
  • Co jim v profesním životě daly prohry?
  • Mají podle nich politici představu o skutečném životě a pochopení pro něj?
  • Zažíváme úpadek demokracie?
sinfin.digital