„Bylo to rozhodnutí rozumu i srdce,“ říká o kandidatuře Jiří Drahoš. Teď se učí nebýt vědcem | info.cz

Články odjinud

„Bylo to rozhodnutí rozumu i srdce,“ říká o kandidatuře Jiří Drahoš. Teď se učí nebýt vědcem

Racionalita, klid, trpělivost. Už z podstaty své bývalé pozice v čele Akademie věd ČR se k Jiřímu Drahošovi, který před několika dny ohlásil kandidaturu na prezidenta, vážou právě takové atributy. Od řady politiků už získal pomyslnou podporu. Prostor mu dávají i média. Příští měsíce ale ukáží, zda na nabídku klidné síly slyší i Češi. Respektive jejich dostatečně velká část, která by Drahoše v prezidentských volbách vynesla do funkce v čele země. Jak se rozhodoval o své kandidatuře? A co přináší do světa politiky z vědy? O tom všem mluvil pro INFO.CZ.

Politika a předvolební kampaně zvlášť jsou často spíše než o rozumu o emocích. A to by pro vědce Jiřího Drahoše nemusel být správný ring. „Vím, že politici říkají, že když se o nich nepíše, tak jsou vlastně mrtví. Jakýkoliv způsob se jim tak hodí k vyvolání mediálního zájmu. Stále si ale myslím, že prezidentský úřad by měl být spojen s určitou solidností. Politiků je mnoho, strany se v parlamentu střídají. Prezident je ale jen jeden. Mnoho lidí tak ode mě očekává, že budu důstojným protějškem politických šarvátek,“ vypráví rozvážným, ale i rozhodným hlasem.

Sedí klidně a zpříma, pohledem neuhýbá. Při některých otázkách se mu na obličeji mihne úsměv. V rozhovoru jeden na jednoho je cítit jeho charisma. Vystupování směrem k davům je ale ještě trochu jiná disciplína. „Nemyslím si, že bych byl nějaký suchar. V kontaktní kampani, kterou připravuji, určitě nebudu mluvit čistě akademicky,“ brání se pochybnostem.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Uslyší voliči na úctu k lidem?

Životní dráha Jiřího Drahoše
Narodil se ve slezském Jablunkově 20. února 1949. Po absolvování oboru fyzikální chemie na VŠCHT v Praze v roce 1972 nastoupil do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV. Po listopadu 1989 působil na několika manažerských pozicích, mimo jiné jako předseda ústavních odborů, zástupce ředitele a posléze ředitel Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR. V roce 2003 byl jmenován profesorem v oboru chemického inženýrství, o dva roky později byl zvolen místopředsedou a v roce 2009 předsedou Akademie věd ČR. V roce 2012 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy. Je spoluautorem řady patentů, mimo jiné na recyklaci odpadního plastu nebo vysoušení papírového materiálu. S manželkou Evou má dvě dcery.

S novináři mluví o tématech jako demokracie nebo úcta k lidem. Otázka je, jak moc jsou pro Čechy v současnosti důležitá a zda se raději nechytnou na sliby politiků, že je ochrání v podstatě před všemi hrozbami. Nehledě na to, že část z nich v lidech sami vyvolávají. Příklad, který Drahoš sám zmiňuje, představuje migrace. „Hýbe společností, přestože u nás není zatím reálným problémem,“ vyslovuje názor, s nímž by u části populace zřejmě narazil. „Rozhodně nechci věc bagatelizovat, byť počet žádostí o azyl je u nás velmi nízký a převládají mezi nimi žadatelé z Evropy. Samozřejmě rozumím obavám lidí. Ale prezident i další politici by především neměli šířit emoce a hysterii,“ trvá na svém.

Jak velkou roli tedy hrál v jeho úvahách o prezidentské kandidatuře racionální přístup? „Byla to kombinace rozumu a srdce. Přece jen když člověk dospěje k takovému rozhodnutí, tak to nemůže být jen vykalkulované na základě sociologických průzkumů, zda má, nebo nemá šanci,“ vrací se v myšlenkách do uplynulých měsíců, kdy svůj vstup do boje o Hrad zvažoval.

Zima na dvoře bytu v Jablunkově.Zima na dvoře bytu v Jablunkově.autor: Archiv Jiřího Drahoše

Přiznává, že to bylo dlouhé rozhodování. „Člověk se nemůže jednoho dne ráno probudit, podívat se z okna a říct si: mohl bych být prezidentem,“ popisuje. Stejně ale existuje okamžik, kdy si poprvé připustil reálnou možnost, že by se tak opravdu mohlo stát. „Jdu do toho s tím, že pokud bych v kampani uspěl a stal se prezidentem, tak bych funkci vykonával dobře a těšil bych se na to,“ komentuje tu chvíli.

V šedesáti osmi letech, na sklonku úspěšné kandidatury by se klidně mohl rozhodnout, že se bude raději věnovat koníčkům. Vystoupit z veřejných funkcí. „Uměl bych si to představit. Vlastně jsem se na to duševně dlouhou dobu připravoval,“ vypráví. Jenže v něm pak podle jeho slov převážil pocit zodpovědnosti. „Je to jeden z důležitých faktorů, který hrál roli při mém rozhodování. Je to něco, co mám zřejmě v sobě,“ říká. A nepopírá, že vliv na něj měl i pohled na to, jakým způsobem prezidentskou funkci zastává Miloš Zeman.

Předvolební souboj v českých podmínkách přitom nemusí být zrovna čistá hra. Prezident Zeman se sice při oznámení své druhé kandidatury zařekl, že nebude na své soupeře útočit – a vlastně ani s nimi diskutovat v rámci předvolebních debat. Jeho mluvčí Jiří Ovčáček už ale stihl Drahoše počastovat přízvisky jako „kýval“ nebo „fíkus“.

„Jsem připraven na negativní kampaň. Když jsem se rozhodl kandidovat, tak s tím musím počítat,“ míní Drahoš. A rodina? „Stojí při mně a podporuje mě,“ odpovídá krátce. Má dvě dcery. Bude tedy následovat trend – ať už v podání Donalda Trumpa nebo Miloše Zemana – a zapojí je do kampaně? „Dcery určitě ne, spíše manželku, ale na plánu kampaně teprve pracujeme,“ říká.

Drahošovy vědecké začátky.Drahošovy vědecké začátky.autor: Archiv Jiřího Drahoše

Jeho manželka s dcerou a vnukem každopádně stáli po jeho boku, když minulý týden oznamoval svou kandidaturu ve svém rodišti – slezském Jablunkově. „Obě mé dcery tam u babičky prožily řadu prázdnin. Alespoň ta starší tak přijela velmi ráda,“ říká Drahoš, který se ze sebe snaží „smýt pel“ akademika a Pražana, odříznutého od „běžných“ lidí z regionů.

Představit tak chce třeba i svou stránku chataře. „Dostal jsem pozvání na mnoho míst Česka. Třeba do Příbrami, nedaleko níž máme chatu. Tam nejsem za akademika, ale chataře. Nebudu mít problém mluvit s lidmi, kteří nejsou z velkých měst,“ tvrdí. Řada českých politiků se přitom v budování image „obyčejného Čecha“ nebojí sáhnout výrazně hluboko do svého soukromí. Někteří se natáčí v nafukovacím bazénku jako Zdeněk Škromach nebo se fotí u pisoáru jako šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Při této poznámce Drahoš na vteřinu protočí oči v sloup. „Mám smysl pro uměřenost a určitou dávku vkusu. A pod tu nepůjdu,“ říká rázně. Kde ta hranice leží? „Je to otázka intuice,“ odpovídá. Na svou facebookovou stránku dal zatím ze svého soukromí třeba vcelku „neškodnou“ fotografii toho, jak se svými vnuky na chatě seká trávu.

Rodinné foto ve vile Lanna při oslavě 65. narozenin.Rodinné foto ve vile Lanna při oslavě 65. narozenin.autor: Archiv Jiřího Drahoše

Nejen za pomoci sociálních sítí teď čeká Drahoše obtížný úkol. Dostat se během několika měsíců do povědomí dostatečně velké části Čechů. A ještě je přesvědčit, že by mu měli dát přednost před Zemanem, ale třeba i dalším kandidátem Michalem Horáčkem. Jaké bude hlavní motto kampaně? „Zatím nevím. Existuje více variant. Musíme se dohodnout, která bude nejlepší,“ nechce prozrazovat podrobnosti. Bude to důraz na racionalitu, který se sám tak nabízí? „Já bych to nekomentoval,“ odpovídá s lehkým úsměvem.

Nechce přitom sázet na podporu politiků v zádech. Přestože se pro něj vyjádřili už například lidovci, část ČSSD nebo předseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík, trvá Drahoš na tom, že bude nadstranickým kandidátem. To ale znamená i nutnost sehnat minimálně padesát tisíc podpisů na petiční archy. Nebyla by stranická kandidatura jednodušší? „Samozřejmě byla. Troufám si říct, že bych podporu politiků bez problému získal,“ říká sebevědomě. „Člověk, který chce uspět v kampani, by ale neměl mít problém nasbírat pro jistotu až kolem sedmdesáti tisíc podpisů,“ myslí si.

A má představu, jak toho docílí. Minulý týden na svém prvním setkání s novináři už jako prezidentský kandidát oznámil, že využije pěvecké sbory. Sám v jednom už víc než čtyřicet let zpívá. „Myslím to naprosto vážně. Sbor existuje v každé druhé, třetí vesnici. Nemohu k tomu nikoho nutit, ale řekl bych, že by mě mohli podpořit už proto, že komunita se navzájem dobře zná,“ popisuje. K tomu chce využít dobrovolníky po celém Česku a částečně placené koordinátory. Fakt, že se až na začátku dubna vyjasnilo, jaké náležitosti má petiční arch splňovat a že mezi ně patří i uvedení čísla občanského průkazu, komentuje lakonicky: „Chápu, že někdo možná nebude chtít uvádět své číslo, a proto se nepodepíše. Ale o tom nemá cenu filozofovat, prostě to tak je,“ tvrdí.

Zda Drahoš opravdu během několika měsíců dokáže na svou stranu získat dostatečně velkou část Čechů, se teprve uvidí. Zatím má prý na své straně jednu výhodu, kterou si přináší z vědy: pozitivní přístup. „Každý vědec pracuje na problému s cílem ho vyřešit. Neříká a priori: to nejde. Nestraší tím kolegy. A to si odnáším do reálného světa politiky. Když se lidé rozhodnou, že něco chtějí řešit, tak v drtivé většině případů uspějí,“ tvrdí odhodlaně.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Tvrdý postoj vůči Turecku? Unie měla smůlu, Britové se svých spojenců zastali

Unijní ministři zahraničí sice odsoudili tureckou ofenzívu v severní Sýrii, na zbrojním embargu na autoritářský režim Recepa Tayyipa Erdogana se ale neshodli.

„Evropská unie odsuzuje tureckou vojenskou akci, která vážně podrývá stabilitu a bezpečnost celého regionu. Jejím výsledkem je utrpení civilistů, odsuny lidí a ztížený přístup k humanitární pomoci,“ píše se v pondělním prohlášení unijních ministrů zahraničí. Ti se sešli v Lucemburku, a právě Turecko bylo hlavním bodem jejich programu.

Jak ale informoval bruselský server Politico, shoda se hledala jen těžce. Velká Británie, která chce na konci října unii opustit, žádala diplomatičtější jazyk vůči Turecku, svému dlouholetému spojenci. To podle zdrojů z jednání značně rozčílilo šéfku unijní diplomacie Federicu Mogheriniovou a jejího nástupce Josepa Borrella.

Turecko je klíčovým partnerem EU

Všechny ostatní země naopak žádaly tvrdší postoj. Nizozemský ministr zahraničí Stef Blok dokonce řekl, že „bez odsouzení bude prohlášení zbytečné“. Samotné odsouzení nakonec osmadvacítkou prošlo, zbrojní embargo na Turecko už ale nikoliv. „Evropská unie připomíná rozhodnutí některých členských států okamžitě zastavit vývozy zbraní do Turecka,“ píše se ve výstupu schůzky s odkazem na „silné národní pozice“. Zároveň tam ale na přání Britů nechybí věta o tom, že „Turecko je klíčovým partnerem Evropské unie.“

Link

Vývozy zbraní už kvůli turecké ofenzivě zastavilo Německo, Francie, Švédsko, Finsko a Nizozemsko. Turecko tvrdí, že jejich krok nebude mít prakticky žádný dopad. „Francie očekává specifický požadavek na ukončení ofenzívy a tvrdý postoj k vývozům zbraní do Turecka,“ nechal se slyšet před jednáním francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian. Výsledek ale skončil za jeho očekáváním – jak přiznal šéf italské diplomacie Luigi Di Maio, unijní embargo schváleno nebylo a EU nechává rozhodnutí na členských státech.

„Turecký postup je neobhajitelný, celá Evropa je proti. Od začátku podporuji politické řešení, Česko se na konfliktu nesmí podílet. Pozastavíme proto, jako další Evropané, prodej zbraní, jež by Turecko mohlo v Sýrii použít,“ tweetoval v úterý český ministr zahraničí Tomáš Petříček.

Británie mluví o turecké sebeobraně

Vydávání nových licencí pro vývoz zbraní do Turecka pozastavila i Velká Británie, obchody, které jsou již schválené, ale proběhnou beze změn. Britský ministr obrany Ben Wallace pak překvapil partnery v NATO, když mluvil o turecké invazi jako o sebeobraně.

Link

Evropští diplomaté nicméně tvrdí, že jejich doporučení bude mít ve výsledku stejný efekt jako embargo. Neschopnost rychlé reakce na turecký útok, kvůli němuž už muselo opustit své domovy na 100 tisíc lidí, ale vyvolala i kritiku. „Americké stažení ze Sýrie a turecká ofenziva opět ukázaly evropskou geopolitickou slabost,“ tweetoval vlivný liberální europoslanec Guy Verhofstadt, podle něhož o osudu Evropy rozhodují Turecko a Rusko. Narážel tím tak na spoléhání se na Turecko v otázce syrských uprchlíků. „Evropa musí vzít svůj osud do svých vlastních rukou tím, že vybuduje skutečnou obrannou unii,“ volá Verhofstadt po hlubší obranné integraci.

Další jednání o Turecku  – tentokrát na úrovni šéfů vlád a států – čeká unii ve čtvrtek na summitu v Bruselu.

Člen NATO proti Sýrii

Do složité situace se kvůli turecké ofenzivě nedostala jen Evropská unie, ale také Severoatlantická aliance. „Turecko je součástí NATO a od dnešního rána existuje koalice mezi Bašárem Asadem a Kurdy. To znamená, že člen NATO stojí proti Asadovi, který je stále de facto prezidentem Sýrie,“ připomněl šéf lucemburské diplomacie Jean Asselborn.

Ankara v tom ale odmítá vidět problém – Rusko, které je spojencem syrského režimu, ukázalo podle Erdogana „pozitivní přístup“.

Link

Pátý článek smlouvy o NATO navíc stanoví, že napadenému členovi Aliance musí jít ostatní státy na pomoc. Šéfka unijní diplomacie Mogheriniová na závěr lucemburské schůzky uvedla, že „pro NATO může být vypořádání se s takovouto situací složité“.

To potvrzuje i opatrný postoj šéfa Aliance Jense Stoltenberga. Ten sice uznal „legitimní bezpečnostní obavy Turecka“, zároveň ale Ankaru vyzval k umírněnosti a spolupráci s ostatními členy, aby svým jednáním nepoškodila snahu NATO v boji s takzvaným Islámským státem.

43272