Prezidentské volby 2018: Financování Zemanovy kampaně zůstává neprůhledné. Sponzoři mlčí | info.cz

Články odjinud

Financování Zemanovy kampaně zůstává neprůhledné. Sponzoři mlčí

Miloš Zeman v pondělí na svých webových stránkách zveřejnil seznam výdajů na kampaň. Z údajů vyplývá, že do reklamy zatím směřovalo minimálně 17 milionů korun. Většina z nich přitom za pomoci spolku, u něhož nelze dohledat přesný původ peněz. Nejvyšší částka – téměř 8 milionů korun – šla na billboardy, které se v posledních týdnech objevily po celé republice. Zemanovi přispěvatelé přitom své motivace pro podporu odmítají komentovat. K výdajům na kampaň se do konce pondělí museli podle zákona přiznat i další kandidáti.

Tým Miloše Zemana do zákonné lhůty zveřejnil požadované údaje. I tak ale přetrvává kritika odborníků, že se jedná o netransparentní financování. Dokumenty ukazují, že kampaň současné hlavy státu, která tvrdí, že se nijak nepropaguje, stála nejméně 17 milionů korun. Největší částku proplatil spolek Přátelé Miloše Zemana, v jehož čele figuruje hradní kancléř Vratislav Mynář nebo šéf Jazzové sekce Karel Srp. Vydal téměř 8 milionů korun na velkoplošnou outdoorovou reklamu, tedy billboardy, více jak 130 tisíc korun na správu sociálních sítí nebo necelých 20 tisíc za audiovizuální služby.

Odborníci kritizují především fakt, že spolek nemusí vést transparentní účet. A sami jeho členové se ke své podpoře nevyjadřují. Kancléř Vratislav Mynář na dotaz zpravodajského portálu INFO.CZ neodpověděl. Původ financí tedy zůstává nejasný.

Peníze darované na Zemanovu kampaňPeníze darované na Zemanovu kampaňautor: Zemanznovu.cz

„Potvrdily se naše obavy, že sponzoři Miloše Zemana zůstanou z velké části i nadále skrytí. Skutečné dárce spolku Přátelé Miloše Zemana, který stojí za masivní billboardovou kampaní, přitom neznáme, protože do příjmů těchto subjektů v reálném čase nevidíme. Martin Nejedlý už teď oznámil, že seznam dárců, kteří přispěli na kampaň Zeman znovu 2018, zveřejní až několik měsíců po volbách,“ komentovala zveřejněné údaje analytička Rekonstrukce státu Magdaléna Klimešová.

Svou podporu nekomentuje ani podnikatel s vlivem na pražskou politiku Tomáš Hrdlička. Muž, který působil jako komunální politik v ODS a angažoval se i v politickém projektu Věci veřejné a podle spekulací i SPD, rovněž na dotazy INFO.CZ neodpověděl. Už dříve ovšem v rozhovoru pro server E15.cz řekl, že „Martin Nejedlý (Zemanův klíčový poradce a místopředseda Strany práv občanů – pozn. red.) je jeho dlouholetý rodinný přítel“. Znají se jejich manželky i děti, společně tráví dovolené. „Miloš Zeman je obrovská osobnost v polistopadovém vývoji neopomenutelná,“ řekl podnikatel na adresu současného prezidenta. Podle zveřejněného výpisu zaplatil Hrdlička 440 tisíc za tisk a výlep plakátů.

Více jak milion korun putoval z kasy Strana práv občanů na výrobu a instalaci reklamních bannerů nebo drobné propagační předměty. Podle výpisu z transparentního účtu strany přitom partaji zůstává na kontě v současnosti jen 17 tisíc korun. Ředitelka hlavní kanceláře SPO Barbora Filípková na dotazy nereagovala.

K financování kampaně se nevyjádřil ani prezidentský kandidát Zeman. Trvá na tom, že kampaň nevede. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček novinářům sdělil pouze to, že Zeman nebude nikomu bránit, aby ho podpořil. Podle odborníků jde ale pouze o fintu, jak obejít transparentní financování.

Výše zmíněné výdaje nepatří mezi přímé náklady kandidátů na kampaň, jde o nepeněžité bezúplatné plnění. I to je ale podle zákona povinné započíst do 40milionového limitu na kampaň a vykázat nejpozději tři dny před volbami, tedy v pondělí. Kromě Zemana tak učinili i další kandidáti. U žádného z nich se ale nejednalo o tak vysoké částky.

U Jiřího Drahoše nejvyšší částky představovaly práce manažera kampaně Jakuba Kleindiensta (650 tisíc korun) nebo vedoucího kanceláře Petra Koláře (450 tisíc korun.) Nejvyšší nepeněžní plnění v případě Michala Horáčka bylo 200 tisíc korun od společnosti RAILREKLAM, spol. s.r.o. U Mirka Topolánka tvoří nejvyšší částku kolonka dobrovolníci – konkrétně 375 tisíc korun. Pavel Fischer uvádí na svých webových stránkách souhrnnou částku nepeněžního plnění zhruba 1,3 milionu korun. Nerozepisuje ale konkrétní sponzory.

Vedle nepeněžitého bezúplatného plnění museli kandidáti vykázat i finanční dary. Ty ukazují třeba to, že největší sponzorem Mirka Topolánka je Richard Benýšek. Drahošovi zas přispěli třeba bpd partners spojení s Mosteckou uhelnou nebo Škoda Transportation, což kritizovala ve svém monitoringu Transparency International. Vratislav Kulhánek je téměř výhradně sponzorován podnikatelem a zakladatelem obnovené ODA Pavlem Sehnalem. Michal Horáček si platí kampaň sám.

„Já si myslím, že to u kandidátů kulhá a že by mohli udělat velmi jednoduchými kroky mnohem více, aby byly informace přehledné a dostupné. Nová pravidla nutí do většího zveřejňování, například jsou povinné transparentní účty. Je tady úřad, který bude kampaně přezkoumávat,“ komentoval včera v rozhovoru pro INFO.CZ financování kampaní ředitel Transparency International David Ondráčka s tím, že pokusy, jak zákon obejít i tak přetrvávají. Celkem se podle propočtů organizace v prezidentské kampani protočí částka okolo 200 milionů korun. 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Rwandská genocida byla efektivnější než nacistická a hrozí znovu, říká soudce Fremr

Místopředseda Mezinárodního trestního soudu Robert Fremr v minulosti soudil některé případy rwandské genocidy. K té došlo v roce 1994, kdy během tohoto běsnění zemřelo za 100 dnů na 800 tisíc lidí. „Stěžejními pachateli genocidy byli Hutuové, ale ani Tutsiové neměli úplně čisté ruce. Jejich činy se na mezinárodní úrovni nikdy nezačaly stíhat, asi tři řešila rwandská justice, ale padly tam velmi mírné tresty. Nelze vyloučit, že to někteří Hutuové vnímají jako nespravedlnost a myslí na odplatu,“ říká Robert Fremr v druhé části rozhovoru, který INFO.CZ poskytl u příležitosti ocenění Právník roku v oblasti trestního práva.

Před svým nástupem k Mezinárodnímu trestnímu soudu jste působil u Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Ovlivňuje rwandská genocida, k níž došlo v roce 1994, stále současnou Afriku?

Nejen Afriku, ale věřím, že celý svět. Rwandské genocidě padlo během 100 dní za oběť 800 tisíc životů. Byla tak efektivnější, ač to slovo zní hrozně, než ta nacistická nebo rudokhmerská. Mezinárodní společenství včasný zásah prováhalo, velmi sebekriticky se k tomu vyjádřil prezident Clinton i další státníci. Díky tomu ale poté Rwanda získala velkou světovou podporu. A země ji velmi efektivně využívá.

Ve Rwandě jsem byl několikrát a je tam vidět velký rozdíl oproti jiným africkým státům. Panuje tam pořádek, bezpečí, vzrůstá vzdělanost. Žáci ve školách dostávají od státu zdarma tablety. Dochází k velké emancipaci žen, v parlamentu jich zasedá více než mužů. Přitom dříve ani nesměly dědit majetek, stát je tak emancipoval i právně.

Link

Prezident Kagame má ale dvě tváře. Političtí oponenti říkají, že se k nim chová velice nesmlouvavě, někteří úplně zmizeli, jiní byli stíháni jen proto, že si ho dovolili kritizovat. Přinejmenším ekonomicky ale ta země prosperuje, i když nemá žádný velký potenciál. Klade důraz na ekologii, zakázala veškeré plastové nákupní tašky. Je diplomaticky velmi efektivní, respektovaná. Říká se jí africké Švýcarsko.

Předpokládám ale, že etnická nenávist ze rwandské společnosti zcela nevymizela.

Prezident Kagame zakázal dělení na Hutuy a Tutsie. Je to velice citlivá věc. Napětí tam trvalo léta. Ale i po roce 1994 ve funkcích dominovali Tutsiové. Zjistili jsme například, že tvoří 95 procent soudců. Přitom když se podíváme na složení obyvatelstva, je jich jen 13 procent. Do funkcí se ale většinově dostávají i po svobodných volbách. Člověk si pak klade otázku, jaký důvod mají Hutuové volil Tutsie. Jestli je v tom strach, respekt nebo pocit provinění, nevím.

Dospěl jsem k závěru, že stěžejními pachateli genocidy byli Hutuové, ale ani Tutsiové neměli úplně čisté ruce. Jejich činy se na mezinárodní úrovni nikdy nezačaly stíhat, asi tři řešila rwandská justice, ale padly tam velmi mírné tresty. Nelze vyloučit, že to někteří Hutuové vnímají jako nespravedlnost a myslí na odplatu.

Posunulo se vaše vnímání rwandských událostí ve chvíli, kdy jste dorazil přímo do Afriky?

Nějakou dobu jsem se na to připravoval. Většina literatury je tehdy podávala poněkud jednostranně. Tak, že Hutuové byli ti zlí a Tutsiové ti hodní. Reálně to tak ale nebylo, když se podíváte do historie, byly tam doby, kdy vládnoucí tutsijská dynastie Hutuy neuvěřitelným způsobem diskriminovala.

Link

A pak mi do jednací síně přicházeli jako svědci lidé, kteří ani nebyli schopni vysvětlit, proč vzali mačety a zabili své přátele nebo dokonce příbuzné. Přitom rodina v Africe je velmi soudržná. Stěžejní roli tehdy sehrála davová atmosféra, podporovaná rozhlasem, který dokázal lidi neuvěřitelně manipulovat, posílal je zabíjet „šváby“. Přátelé se vraždili i v Jugoslávii, ve Rwandě to ale bylo v naprosto ojedinělém měřítku. Lidstvo by se z toho mělo poučit.

A poučilo se skutečně, nebo podobná genocida stále hrozí?

Doufal jsem, že činnost tribunálu měla odstrašující efekt. Když jsem ale viděl, že při jednom z povolebních násilí v Keni použili pachatelé naprosto stejný modus operandi a byli opět schopni vraždit uprchlíky skrývající se v kostele, obávám se, že tomu tak není.

Jak si člověk udrží pozitivní náhled na svět, když musí tohle jako soudce řešit?

Přiznám se, že soudit ty nejtěžší zločiny mě vždycky přitahovalo. Platil jsem za to ale tím, že jsem prožíval velmi negativní emoce. Nejtěžší byl kontakt s pozůstalými, když jsem na vlastní oči viděl žal, který prožívali. Zdroj pozitivních emocí jako protiváhu tak hledám v četbě, divadle, filmech. Asi se nedivíte, že dávám přednost romantickým komediím před thrillery. Ideální na odreagování je i sport, který se snažím provozovat i sledovat jako fanoušek.

44396