Kandidáti, které nejspíš neznáte. Šanci na Hrad nemají, ale patří to k demokracii, říká politolog | info.cz

Články odjinud

Kandidáti, které nejspíš neznáte. Šanci na Hrad nemají, ale patří to k demokracii, říká politolog

„Mně jediné jde o náš český lid. Chtěla bych probudit vlastenectví a vystoupit z Evropské unie,“ svěřuje se prezidentská kandidátka Jana Yngland Hrušková v rozhovoru pro projekt Prezident21. Problémů je podle ní v Česku dost. „Jako prezidentka bych se vůbec nezastavila,“ dodává. Jejím vzorem je „paní Le Pen“. „Ne, já od pana dalajlámy nic nepotřebuju,“ odpovídá naopak na otázku, zda by se s duchovním vůdcem Tibeťanů setkala v rámci své funkce. Zpěvačka, která se v posledních letech proslavila vystoupeními na národoveckých demonstracích, patří mezi pro mnohé neznámé osobnosti, které se přihlásily do boje o prezidentské křeslo. Většina z nich dobře ví, že s jen malou známostí a bez větších financí bude jejich snaha s největší pravděpodobností neúspěšná. Nebrání jim to však v tom využít prezidentskou volbu jako platformu pro hlásání svých názorů.

Velkou část těchto „okrajových“ prezidentských kandidátů přitom spojují radikální názory, podle nichž by se Česko mělo ostře postavit proti uprchlíkům a nejlépe hned vystoupit z Evropské unie. Nic na tom nemění ani to, že například již zmíněná Jana Yngland Hrušková netuší, jak by takový odchod v praxi vypadal.

Hudebník a předseda strany Rozumní Petr Hannig se chce také ucházet o místo na Hradě. S volbami má přitom zkušenosti, v posledních letech pravidelně kandiduje do senátu i sněmovny. Neúspěšně. Jeho ideové zaměření vyjadřuje už fakt, že jeho kandidaturu podpořila také krajně pravicová Národní demokracie Adama B. Bartoše.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

„Žádné přivandrovalce“ by do Česka nepouštěl ani předseda republikánů Miroslav Sládek. Ten v devadesátých letech, kde ještě prezidenta volil parlament, kandidoval na místo v čele státu hned několikrát. Ke své kandidatuře nyní říká, že je představitelem strany, která byla jako jediná proti vstupu do Evropské unie. A dodává, že kvůli jeho otevřeným výrokům na demonstracích ho chtěl na konci devadesátých let nechat tehdejší premiér Václav Klaus zavřít. „Unie je nová Rada vzájemné hospodářské pomoci,“ tvrdí dnes. V boji s migrací bychom se pak neměli zastavit ani před „potápěním lodí u afrického pobřeží“.

Prezidentem by se chtěl stát i podnikatel a bývalý poslanec za Věci veřejné Otto Chaloupka, svérázný umělec a vysokoškolský pedagog Milan Kohout nebo lékař a občanský aktivista Marek Hilšer. Všechny je spojuje fakt, že se neobjevují mezi kandidáty s největšími šancemi na úspěch. Někteří z nich otevřeně přiznávají, že jim jde především o to přinést do veřejného prostoru své myšlenky. I když hodnotově jsou tito kandidáti na opačném konci škály.

„V první řadě to vyplývá z psychologie lidí, kteří jsou rádi středem pozornosti. Jsou to egocentristi, a to nemyslím negativně,“ komentuje jejich kandidaturu politolog působící na Metropolitní univerzitě Praha Jan Bureš. Zároveň ale mohou sledovat i postranní cíle: upozornit na sebe, získat zajímavou pozici nebo si naklonit sponzory. „Roli ale může hrát i to, že mají pocit, že na to opravdu mají a funkci by mohli vykonávat,“ dodává politolog.

Obecně se ale podle něj méně známí kandidáti potýkají s tím, jakou představu o prezidentovi Češi tradičně mají. „Ta je velmi konzervativní. Prezidentem má podle ní být celorepublikově dlouhodobě známá, výrazná a především politická osobnost,“ říká Bureš s tím, že v některých případech by mohla vystupovat i nepoliticky. Rozhodně se ale podle něj neprosadí někdo, kdo se po padesáti letech neznámého života jednoduše rozhodne kandidovat.

Na druhou stranu, jak ukazuje zkušenost francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nebo i Andreje Babiše, v některých případech je možné těžit z toho, že s „klasickými“ politiky nejsou voliči spokojení. „Myslím ale, že v české prezidentské volbě to nezafunguje,“ tvrdí Bureš.

Fakt, že méně známé osobnosti využívají volbu jako platformu pro hlásání svých názorů, nevnímá politolog a priori negativně. „Pravidla jsou nastavená tak, že kandidát musí získat podporu v parlamentu, nebo padesát tisíc podpisů občanů. To je poměrně vysoké číslo, kterého není jednoduché dosáhnout, zvlášť dnes za podmínky kontroly dokladů,“ popisuje Bureš první filtr. „Pokud podpisy seženou a vyhoví podmínkám zákona, tak je podle mě pro demokracii dobré, když i neznámí lidé do politiky vstoupí,“ vysvětluje politolog. A dodává dva příklady ze sousedních zemích, kdy stanuli v čele země dosud spíše neznámí lidé. V Polsku jím je vysokoškolský profesor Andrzej Duda, na Slovensku pak Andrej Kiska.

Podle bookmakerů sázkových kanceláří byl na konci července v Česku favoritem bývalý předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš. Současný prezident Miloš Zeman podle nich ztrácí, šance podnikatele Michala Horáčka zůstávají zhruba stejné.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Žižka na 900 stran. Petr Čornej vydává knihu, která tu 90 let nebyla

Přední odborník na středověké dějiny profesor Petr Čornej vydá v příštích dnech bez nadsázky své životní dílo. Na 900 stranách představí osudy husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, nabídne ale rovněž jejich pozdější interpretaci, ovlivněnou například národoveckými či komunistickými zkresleními. Přesně 600 let po začátku husitské revoluce tak o tehdejší dějiny výrazně ožívá zájem. Ten vyvrcholí v příštím roce chystaným velkofilmem Petra Jákla Jan Žižka.

Čornejovu knihu Jan Žižka s podtitulem Život a doba husitského válečníka vydává nakladatelství Paseka. Podle autorových slov na literárním festivalu Tabook by měla být k dostání od 6. listopadu.

Ač se to zdá skoro nemožné, Čornejovo vědecké dílo a Jáklův téměř až hollywoodský spektákl mohou mít ledacos společného. Středověkého vojevůdce vykreslí podobnými barvami. Oba se totiž zaměří na jeho charisma, víru i vojenský talent.

Link

„Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již půl století,“ dočteme se v edičním plánu nakladatelství. „Čtenář dostává do rukou druhou nejrozsáhlejší práci o Žižkovi, navazující na téměř devadesát let staré monumentální dílo Josefa Pekaře, jehož výsledky s využitím nejnovějších badatelských poznatků doplňuje, koriguje i překonává,“ uvádí rovněž Paseka.

Petr Čornej má za sebou mimořádně plodné období. Na zmíněném literárním festivalu představil začátkem října také novou sbírku studií Husité a husitství, v níž se zabývá „dlouhým husitstvím“, tedy nejen souvisejícími válkami, ale rovněž jejich následky, vedoucími například až ke vzniku Jednoty bratrské.

„Kniha přináší 16 dříve publikovaných studií, které byly pro tento soubor doplněny a rozšířeny o nové poznatky tak, aby odrážely momentální stav vědeckého bádání. Věnuje se problematice široce chápané husitské epochy, kterou autor vymezuje léty 1402 – 1485, avšak přihlíží i k aktualizaci husitských idejí v předbělohorském období. V několika tematických blocích přibližuje působení Jana Husa, situaci v husitské Praze, osobnost českého krále Jiřího z Poděbrad, dějepisectví 15. a 16. století i reflexi husitství v moderní české společnosti,“ představuje publikaci nakladatelství Karolinum, které ji vydalo.

Link

Čornej se pravidelně účastní různých debat, pořádá přednášky pro veřejnost. Chystanou knihu o Žižkovi chce přestavit také přímo v Táboře, a to 3. prosince v tamním Husitském muzeu. Na všech těchto aktivitách je cenné, že Čornej nezůstává jen ve středověku, ale klíčovou epochu našich dějin zvládá interpretovat až do současnosti, a tak ji také aktualizovat.

43302