Články odjinud

Kandidáti, které nejspíš neznáte. Šanci na Hrad nemají, ale patří to k demokracii, říká politolog

„Mně jediné jde o náš český lid. Chtěla bych probudit vlastenectví a vystoupit z Evropské unie,“ svěřuje se prezidentská kandidátka Jana Yngland Hrušková v rozhovoru pro projekt Prezident21. Problémů je podle ní v Česku dost. „Jako prezidentka bych se vůbec nezastavila,“ dodává. Jejím vzorem je „paní Le Pen“. „Ne, já od pana dalajlámy nic nepotřebuju,“ odpovídá naopak na otázku, zda by se s duchovním vůdcem Tibeťanů setkala v rámci své funkce. Zpěvačka, která se v posledních letech proslavila vystoupeními na národoveckých demonstracích, patří mezi pro mnohé neznámé osobnosti, které se přihlásily do boje o prezidentské křeslo. Většina z nich dobře ví, že s jen malou známostí a bez větších financí bude jejich snaha s největší pravděpodobností neúspěšná. Nebrání jim to však v tom využít prezidentskou volbu jako platformu pro hlásání svých názorů.

Velkou část těchto „okrajových“ prezidentských kandidátů přitom spojují radikální názory, podle nichž by se Česko mělo ostře postavit proti uprchlíkům a nejlépe hned vystoupit z Evropské unie. Nic na tom nemění ani to, že například již zmíněná Jana Yngland Hrušková netuší, jak by takový odchod v praxi vypadal.

Hudebník a předseda strany Rozumní Petr Hannig se chce také ucházet o místo na Hradě. S volbami má přitom zkušenosti, v posledních letech pravidelně kandiduje do senátu i sněmovny. Neúspěšně. Jeho ideové zaměření vyjadřuje už fakt, že jeho kandidaturu podpořila také krajně pravicová Národní demokracie Adama B. Bartoše.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

„Žádné přivandrovalce“ by do Česka nepouštěl ani předseda republikánů Miroslav Sládek. Ten v devadesátých letech, kde ještě prezidenta volil parlament, kandidoval na místo v čele státu hned několikrát. Ke své kandidatuře nyní říká, že je představitelem strany, která byla jako jediná proti vstupu do Evropské unie. A dodává, že kvůli jeho otevřeným výrokům na demonstracích ho chtěl na konci devadesátých let nechat tehdejší premiér Václav Klaus zavřít. „Unie je nová Rada vzájemné hospodářské pomoci,“ tvrdí dnes. V boji s migrací bychom se pak neměli zastavit ani před „potápěním lodí u afrického pobřeží“.

Prezidentem by se chtěl stát i podnikatel a bývalý poslanec za Věci veřejné Otto Chaloupka, svérázný umělec a vysokoškolský pedagog Milan Kohout nebo lékař a občanský aktivista Marek Hilšer. Všechny je spojuje fakt, že se neobjevují mezi kandidáty s největšími šancemi na úspěch. Někteří z nich otevřeně přiznávají, že jim jde především o to přinést do veřejného prostoru své myšlenky. I když hodnotově jsou tito kandidáti na opačném konci škály.

„V první řadě to vyplývá z psychologie lidí, kteří jsou rádi středem pozornosti. Jsou to egocentristi, a to nemyslím negativně,“ komentuje jejich kandidaturu politolog působící na Metropolitní univerzitě Praha Jan Bureš. Zároveň ale mohou sledovat i postranní cíle: upozornit na sebe, získat zajímavou pozici nebo si naklonit sponzory. „Roli ale může hrát i to, že mají pocit, že na to opravdu mají a funkci by mohli vykonávat,“ dodává politolog.

Obecně se ale podle něj méně známí kandidáti potýkají s tím, jakou představu o prezidentovi Češi tradičně mají. „Ta je velmi konzervativní. Prezidentem má podle ní být celorepublikově dlouhodobě známá, výrazná a především politická osobnost,“ říká Bureš s tím, že v některých případech by mohla vystupovat i nepoliticky. Rozhodně se ale podle něj neprosadí někdo, kdo se po padesáti letech neznámého života jednoduše rozhodne kandidovat.

Na druhou stranu, jak ukazuje zkušenost francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nebo i Andreje Babiše, v některých případech je možné těžit z toho, že s „klasickými“ politiky nejsou voliči spokojení. „Myslím ale, že v české prezidentské volbě to nezafunguje,“ tvrdí Bureš.

Fakt, že méně známé osobnosti využívají volbu jako platformu pro hlásání svých názorů, nevnímá politolog a priori negativně. „Pravidla jsou nastavená tak, že kandidát musí získat podporu v parlamentu, nebo padesát tisíc podpisů občanů. To je poměrně vysoké číslo, kterého není jednoduché dosáhnout, zvlášť dnes za podmínky kontroly dokladů,“ popisuje Bureš první filtr. „Pokud podpisy seženou a vyhoví podmínkám zákona, tak je podle mě pro demokracii dobré, když i neznámí lidé do politiky vstoupí,“ vysvětluje politolog. A dodává dva příklady ze sousedních zemích, kdy stanuli v čele země dosud spíše neznámí lidé. V Polsku jím je vysokoškolský profesor Andrzej Duda, na Slovensku pak Andrej Kiska.

Podle bookmakerů sázkových kanceláří byl na konci července v Česku favoritem bývalý předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš. Současný prezident Miloš Zeman podle nich ztrácí, šance podnikatele Michala Horáčka zůstávají zhruba stejné.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Skončí v TOP 09 i Kalousek? Je to fakt společná síla. Komentář Petra Holce

Jak poznáte, že je nějaká politická strana fakt zoufalá a nejspíš končí? Třeba když její zakladatel, bývalý skutečný i stínový šéf a poslední dobou i nejnenáviděnější politik začne rozdávat vysoké partajní posty jiné straně, co vlastně ani není strana. Nebo když si její europoslanec kvůli volbám radši zakládá vlastní stranu. A taky když ji z jejího sídla vyvede její bývalý starosta a v podstatě z ní udělá bezdomovce.

Ano, tohle vše teď najednou potkalo TOP 09, do roku 2013 sice nominálně menší, reálně ovšem nejsilnější vládní partaj, co poslední dobou ze všeho nejvíc zažívá klinickou smrt. Miroslav Kalousek, její zakladatel a šéf poslaneckého klubu, jehož v součanosti zdobí titul nejméně populárního politika, nyní nabídl svou vysokou sněmovní funkci, která mu zajišťuje viditelnost jeho bavičských tirád, hnutí STAN. Tedy partě, která je na tom zhruba stejně bídně jako TOP 09.

Obě strany v posledních sněmovních volbách sotva prolezly do Sněmovny, když utrhly pětiprocentní „vítězství“. A snad proto, že máloco spojuje tak jako zoufalství, nabízí teď Kalousek vlastní sněmovní funkci Janu Farskému, který pro změnu šéfuje klubu poslanců STAN. „Jsem si jistý, že kdybychom vystupovali jako jedna společná síla, představovali bychom silnou alternativu konzervativního, pravicového a proevropského subjektu jak vůči hnutí ANO, tak vůči euroskeptickým silám," řekl Kalousek HN.

Link

Je to podobná „síla“, jako když se se STAN před časem na pár týdnů spojili lidovci. Z TOP 09 se stala spíš politická koule na noze, a proto od ní před časem právě STAN radši osvobodil i jeho nyní dosluhující šéf Petr Gazdík: setrvale nepopulární je strana i její politici a žádný nový „kníže“ se zatím nezjevuje na obzoru. To spíš naopak. Nový šéf TOP 09 Jiří Pospíšil tolik toužil po funkci primátora Prahy, až kvůli tomu lidem před volbami sliboval, že to jako europoslanec zabalí v Bruselu, i když primátorem nebude. Možná to ale letos na podzim nakonec spíš zabalí coby šéf TOP 09.

Primátorem totiž není a už je zase zpátky v Bruselu, když teď nejvíc ze všeho myslí na letošní eurovolby. Na ty myslí i další europoslanec TOP 09 Jaromír Štětina, tentokrát ale za jinou stranu. Štětinovi, určitě viditelnějšímu z jinak neviditelných europoslanců, totiž nedělá dobře v čele TOP 09 Pospíšil, jehož viní z bídných volebních výsledků i rozkladu strany. Do voleb si proto zakládá vlastní hnutí Evropa společně. To možná úplně nebude volební raketa, TOP 09 ale jistě sebere další voliče, které už strana stejně dávno nemá.

To ostatně potvrdil i listopadový průzkum CVVM zkoumající věrnost voličů politickým stranám. Zatímco ty nejpřesvědčenější mají komunisti, lidovci a Ano, i SPD, právě TOP 09 má vyšší podíl voličů se „slabou vazbou na stranu“. Nejstabilnějším trendem tak v případě TOP 09 je, že se poslední dobou ve volbách i průzkumech opakovaně pohybuje na hranici volitelnosti. Jenže to není vše. Partaj teď ještě ke všemu dostala padáka ze „svého“ sídla v malostranském Michnově paláci, kde sídlí její celostátní, pražské i středočeské vedení.

Link

A ironií osudu ji odsud vyvede její bývalý starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, politicky méně korektní kádr maskující se podobně jako Vít Bárta hedvábným šátkem kolem krku, jemuž na radnici mluvčí suplovala i milenku. Ten nyní šéfuje Sokolu (jistě správný kádr) a právě tomu Michnův palác patří. I Lomecký TOP 09 hned po loňských neúspěšných komunálních volbách opustil, když se spojila s Piráty a Prahou Sobě, což určitě nejsou konzervativní party. To spíš dětští aktivisté. Teď pro změnu pomůže TOP 09 opustit její stranické sídlo. Jak symbolické!

39555