Prezidentské volby 2018: Kdo s kým a proti komu? Vztahy prezidentských kandidátů v podrobné analýze | info.cz

Články odjinud

Kdo s kým a proti komu? Vztahy prezidentských kandidátů v podrobné analýze

Kandidovat v prezidentských volbách neznamená jen nabídnout voličům kvalitní program. Jednotlivé osobnosti se v rámci kampaně navzájem osočují a útočí na sebe. Z těchto výbojů lze následně poznat, kdo by mohl být čí spojenec, případně, kdo by mohl koho podpořit ve druhém kole voleb. Společnost NEWTON Media se rozhodla zmapovat, jak na sebe v médiích a na sociálních sítích jednotliví kandidáti reagují a pokusila se spletenec sympatií a antipatií rozluštit.

Experti z NEWTON Media se rozhodli analyzovat vystupování čtyř nejaktivnějších kandidátů - Jiřího Drahoše, Pavla Fischera, Michala Horáčka a Mirka Topolánka. Do analýzy nebyla zařazena vyjádření prezidenta Miloše Zemana, jenž dle svých slov kampaň nevede.

Právě Miloš Zeman představoval ve sledovaném období (od 8. listopadu 2017 do 8. ledna 2018) pro uvedenou čtveřici kandidátů nejčastější terč kritiky. V „ostřelování“ prezidenta si nejaktivněji počínal expremiér Mirek Topolánek, jenž navíc používal mediálně chytlavé formulace, díky čemuž byly jeho výroky v porovnání s dalšími Zemanovými protivníky častěji citovány. Občas si přitom vypomohl parafrázemi „hlášek“ ze známých českých filmů - např.: výrok „slezte z toho lustru, Miloši, vidím vás!“, kterým expremiér komentoval Zemanovu neúčast v předvolebních diskusích.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Jak o kandidátech mluví jejich soupeři

Kvůli ignorování debat kritizovali prezidenta i ostatní, přičemž Pavel Fischer poslal na Pražský hrad dopis vyzývající Miloše Zemana, aby do kampaně přímo vstoupil. Michal Horáček konstatoval, že by Zeman předvolební diskuse psychicky i fyzicky nezvládl. Na prezidentův zdravotní stav poukazoval ke konci kampaně především Mirek Topolánek, jenž prohlásil, že Zeman je nemocný, a nebude proto schopen plnohodnotně vykonávat další pětiletý mandát.

Jak o kandidátech mluví jejich soupeřiJak o kandidátech mluví jejich soupeřiautor: NEWTON Media

Vedle společného vymezování se vůči stávající hlavě státu, s jejímž postupem do druhého kola průzkumy i pozorovatelé politického dění všeobecně počítají, byli prezidentovi protikandidáti z logiky věci nuceni soupeřit též sami se sebou.

Jak kandidáti mluví o svých rivalech

Soudě na základě četnosti a razance negativních výroků se v této roli cítili dobře především Mirek Topolánek a Michal Horáček, kteří cílili hlavně na Jiřího Drahoše, jemuž podle preferencí patří v prezidentském klání druhé místo za Milošem Zemanem. Horáček i Topolánek „plísnili“ Drahoše kvůli jeho údajně nejasným a měnícím se postojům. Prvně jmenovaný například přirovnal bývalého předsedu Akademie věd k „destilované vodě bez chuti a zápachu“ nebo tvrdil, že diskutovat s Drahošem je jako „sekat šavličkou do mlhy“.

Jak mluví kandidáti o svých rivalechJak mluví kandidáti o svých rivalechautor: NEWTON Media

Mirek Topolánek zase poznamenal, že současný premiér Andrej Babiš by si profesora Drahoše „namazal na chleba“. Později dodal, že Drahoš představuje pro Babiše druhého nejvýhodnějšího kandidáta hned po Zemanovi (Topolánek své rozhodnutí kandidovat na prezidenta často zdůvodňuje jako reakci na postup dvojice Zeman-Babiš po podzimních sněmovních volbách). Poté, co Drahoš odvolal jejich vzájemné duely na televizi Prima a portálu Blesk.cz, Topolánek konstatoval, že se ho někdejší šéf Akademie věd bojí.

Jiří Drahoš o protikandidátech

Jiří Drahoš na ataky svých soupeřů sice důrazně reagoval, ale sám jako první útočil jen výjimečně. Stalo se to například v momentě, kdy na začátku listopadu do prezidentské volby nečekaně vstoupil Mirek Topolánek. Drahoš na svém facebookovém profilu s odkazem na expremiérovu politickou minulost označil jeho kandidaturu za „špatný vtip“. Ostatně přebírání výroků jednotlivých kandidátů ze sociálních sítí tvořilo nedílnou součást mediálního pokrytí prezidentské kampaně. Tuto skutečnost lze vnímat do určité míry jako problematickou, neboť ne vždy si kandidáti své účty na Facebooku a Twitteru spravují sami. Ukázalo se to ve chvíli, kdy se na Drahošově facebookovém profilu omylem objevilo zkopírované prohlášení z účtu Michala Horáčka, což Drahoš přičetl na vrub externě najaté agentuře. Horáček to naopak považoval za důkaz, že ho expředseda Akademie věd ve všem kopíruje.

Jak se o svých protikandidátech vyjadřuje Jiří DrahošJak se o svých protikandidátech vyjadřuje Jiří Drahošautor: NEWTON Media

Mirek Topolánek a Michal Horáček o protikandidátech

Jiskřilo to i mezi dvojicí Horáček a Topolánek, a to zejména v duelu na portálu Seznam Zprávy. Michal Horáček zpochybnil expremiérovo tvrzení, že coby rovný člověk nikoho nepodrazil: „Jste rovný asi tak jako silnice v Habeši.“ Horáček pak akcentoval různé kauzy spojené s Topolánkovou vládou. Expremiér Horáčkovi na oplátku vytkl, že jako někdejší majitel sázkové kanceláře Fortuna platí svou kampaň z peněz, které lidé prohráli. Dále pak kritizoval Horáčkův styl vystupování, jejž s narážkou na jeho umělecké aktivity přirovnal ke konkurzu na muzikál. I přes podobné výroky oba kandidáti během kampaně na sobě navzájem ocenili, že na rozdíl od Jiřího Drahoše znají názory toho druhého, a mohou tudíž spolu polemizovat.

Jak se o svých protikandidátech vyjadřuje Mirek TopolánekJak se o svých protikandidátech vyjadřuje Mirek Topolánekautor: NEWTON Media

Jak se o svých protikandidátech vyjadřuje Michal HoráčekJak se o svých protikandidátech vyjadřuje Michal Horáčekautor: NEWTON Media

Pavel Fischer o protikandidátech

Pavel Fischer vystupoval vůči ostatním Zemanovým protikandidátům převážně nekonfrontačně. Trochu přitvrdil až v závěru kampaně, když v rozhovoru pro Aktuálně.cz zdůraznil, že jakožto někdejší spolupracovník prezidenta Václava Havla a dlouholetý diplomat má pro funkci hlavy státu lepší předpoklady než někteří jeho soupeři: „Pan Drahoš zná Hrad jen z reprezentačních prostor, pan Horáček jen z písniček.“ Naopak pro mnohé možná překvapivě se Fischer nevymezoval vůči Mirku Topolánkovi, byť se třeba v otázkách Evropské unie oba kandidáti neshodují. Topolánek dokonce Fischera označil za kandidáta, jehož by na Hradě rád viděl, pokud by sám neuspěl.

Jak se o svých protikandidátech vyjadřuje Pavel FischerJak se o svých protikandidátech vyjadřuje Pavel Fischerautor: NEWTON Media

Podobná prohlášení o případné podpoře před druhým kolem tvořila jádro zaznamenaných pozitivních výroků. Krom toho Michal Horáček pochválil Miloše Zemana za vyvěšení vlajky Evropské unie na Pražském hradě. Pavel Fischer zase kvitoval snahu Michala Horáčka zabránit zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Rusko jako velmoc? Putinovy vize a plány nás nemůžou překvapovat, je už 20 let konzistentní

ANALÝZA DANIELA KOŠTOVALA | Tradiční poselství ruského prezidenta Vladimira Putina o stavu země minulý týden vyvolalo značný rozruch a řadu reakcí. Důvodem jsou změny v politickém systému, důležité jsou ale i ostatní části poselství. Následující analýza ukazuje, že překvapení není na místě. Pokud dění v Rusku sledujeme dlouhodobě, vidíme, že Putin je už 20 let zcela konzistentní. Základem je jeho program formulovaný v prosinci 1999 pod názvem Rusko na přelomu tisíciletí.

Cílem tohoto programu není nic menšího než budování Ruska jako velmoci, což platí dnes i po roce 2024, kdy Putinovi končí mandát. Poselství, které prezident minulý týden přednesl, má obrazně řečeno kořeny v 30. prosinci roku 1999. Tehdy se v novinách Nězavisimaja gazeta objevil text premiéra Putina s názvem Rusko na přelomu tisíciletí. K nalezení byl i přímo na stránkách úřadu vlády. Stalo se tak v okamžiku, kdy Putin už věděl, že prezident Boris Jelcin oznámí 31. prosince svou rezignaci a on se stane úřadující hlavou státu do prezidentských voleb. Veřejnost to v tu chvíli ještě netušila.

Ačkoli programový text Rusko na přelomu tisíciletí není za hranicemi země příliš známý a Západ jej po zveřejnění v podstatě ignoroval, jde o zásadní dokument. Analytici, diplomaté či zpravodajci zabývající se Ruskem by jej měli znát nazpaměť. (Originál zde; anglický překlad zde). Vše co následovalo po nástupu Putina do prezidentského úřadu v lednu 2000 je konzistentním naplňováním tohoto programu. Včetně posledního poselství o stavu země.

Link

Význam textu je potvrzen mimo jiné tím, že byl plně přetištěn v knize First Person z května 2000 (česky Putin z první ruky), která je sebeportrétem dnešního prezidenta. Je také prvním (výchozím) textem ve čtyřsvazkovém sborníku z roku 2002 prestižní moskevské university MGIMO k zahraniční politice a bezpečnosti Ruska v období 1991-2002. Pro veřejnost i pro budoucí ruskou elitu ve státních službách je to jasné sdělení. 

V dokumentu Putin otevřeně říká, že na tom Rusko není dobře po všech stránkách – ekonomicky, technologicky, sociálně, zdravotně, svým postavením ve světě či neujasněností svého směřování. Na 90. léta v Rusku se dívá kriticky stejně jako na komunistické období trvající 75 let – označil jej za slepou ulici, mimo jiné kvůli špatné ekonomice. Nabízí evoluci a ne experimenty, se kterými Rusové spojují 90. léta a sám Putin také komunistický režim.

Putin zároveň ujišťuje, že návrat Ruska mezi vůdčí světové aktéry je možný, a to na základě programu a tvrdé práce v příštích 15-20 letech. Odmítá mechanické přejímání západních modelů. Akceptuje tržní hospodářství a demokracii – ale upravených specificky pro ruské podmínky. Symbolické jsou již názvy kapitol v programové části dokumentu nazvané Co dělat: A) Ruská idea, B) Silný stát a C) Výkonná ekonomika. 

Podle Putina je návrat Ruska možný pouze jako velmoci, kterou „bylo a bude“. Princip velmocenství staví do jádra tzv. „ruské ideje“ (tedy specifických ruských hodnot), ale připomíná, že velmocenskou pozici nejde budovat jen vojenskou silou, ale nutně i schopností produkovat nové technologie a úsilím o lepší životní podmínky běžných Rusů. 

K velmocenství je Rusko podle Putina předurčeno vzájemně neoddělitelnou charakteristikou jeho geopolitické, ekonomické a kulturní existence. Vedle toho řadí mezi speciální ruské hodnoty patriotismus, centrální roli státu v řízení a regulaci života společnosti a korporativistickém-kolektivním přístupu k zajištění sociální solidarity jako ruské alternativy k západnímu individualistickému pojetí.  

Putinovo poselství 2020 není překvapení

Budování Ruska jako velmoci je dle Putina nutné podřídit vše. Zcela konzistentně s programem z roku 1999 se proto minulý týden věnoval ve svém poselství: 

 demografické situaci a v této souvislosti sociální podpoře rodinám, podpoře porodnosti a významu zdraví populace;

dominanci ruské ústavy před mezinárodním právem a stanovisky mezinárodních orgánů a organizací – za účelem zajištění nezávislosti a suverenity Ruska;

eliminaci zahraničních vazeb (cizí občanství, rezidenční práva v cizích zemích) vedoucích představitelů země včetně prezidenta. Opět za účelem zajištění nezávislosti a suverenity;

 krátce důležitosti bezpečnosti a plné obranyschopnosti země a konstatoval (pochválil se), že Rusko je na špičce, a to i tím, že má zbraně, které jiní zatím nemají: „Nikoho nemusíme dohánět.“;

 úpravě politického systému, která neporuší jeho prezidentskou podstatu, ale zajistí větší participaci, odpovědnost a aktivitu obyvatel a parlamentu na naplňování programu stanoveného prezidentem.

Link

Putin z „otcovské pozice“ definuje, že velmocí může být Rusko jen tehdy, bude-li v něm dost zdravých a důstojně žijících obyvatel. Řešení demografického a sociálního problému je tedy podle něj úkolem č. 1 pro příští období, a proto také oznámil vynaložení masivní finanční částky do těchto oblastí. Proaktivně tak reagoval na rostoucí nespokojenost ve společnosti, která plyne jak z problémů v sociální sféře (možnost pořídit si bydlení či uživit více potomků), tak z rostoucích ekonomických problémů (ačkoli se Rusové pořád mají nejlépe za posledních minimálně 300 let).

Rostoucí nespokojenost lidí kvůli uvadající ekonomice Putin nemůže přehlížet. Jakkoli se to na první pohled nemusí zdát, právě toto je pro něj momentálně důležité – ať už z hlediska uplatňování velmocenské politiky nebo jeho osobní ambice zůstat do budoucna vedoucí postavou ruské politiky.

Za ekonomiku je v Rusku oficiálně odpovědná vláda. Není proto divu, že nejméně populárním politikem v poslední době byl premiér Dmitrij Medveděv, který je zároveň loajálním souputníkem Putina od prvních dnů jeho prezidentování. Jeho zdánlivé „upozadění“ je další reakcí prezidenta na nespokojenost obyvatel.

Oznámené změny tedy nejsou překvapením, nýbrž reakcí na dlouhodobou diskuzi a určitou nespokojenost mezi Rusy (ovšem ne s putinovským systémem jako takovým). Pro Putina je cílem řešení dvou záležitostí: 

• Nastartování větší ekonomické iniciativy: 20 let budování vertikály moci a postupné objetí soukromého sektoru státem (včetně potlačení role oligarchů) vedlo ke ztrátě výkonnosti ekonomiky. A to i kvůli snížení iniciativy ekonomických aktérů na přeregulovaném a pokřiveném ruském trhu. Došlo k tomu, že všichni čekají na stát a vlastně na samotného prezidenta. Putin se teď svými návrhy – větší role Dumy při sestavování a jmenování vlády atd. – snaží motivovat a nastartovat iniciativu lokálních představitelů i federálních orgánů, aby sami od sebe i ve svém vlastním zájmu přiložili ruku k dílu. Jak již bylo řečeno – za ekonomickou agendu je sice v ruském systému odpovědná vláda v čele s premiérem, ale Putin rozhodně nehodlá narušit centrální moc prezidenta. Ten i nadále bude určovat vše a dle libosti odvolávat kohokoli.

Vytvoření podmínek pro své pokračování ve vůdčí roli: V této souvislosti je určující Putinův návrh upravující, kdo se může stát ruským prezidentem – osoba žijící 25 let v Rusku a nemající dvojí občanství ani rezidenční práva v cizí zemi.

Putin poselstvím opět přebírá iniciativu. Nespokojenost ve společnosti měla v posledních dvou letech za následek i jeho klesající popularitu. Vysoko byla po obsazení Krymu Ruskem, tato euforie ale časem vyprchala. Putin teď reaguje revitalizací agendy, oslovením nejpalčivějších problémů obyvatelstva a demonstrací toho, kdo je lídr. Toto vše je však pevně ukotveno v jeho světonázoru shrnutém ve zmíněném programovém dokumentu z roku 1999. 

Pro nás je to důvod k ostražitosti a obraně našich zájmů před velmocenskými tahy Moskvy. A právě toto je (také) důležité mít na paměti při formulaci naší zahraniční, bezpečnostní, energetické a pro-exportní politiky, o čemž jsem nedávno psal zde. S Ruskem toho příliš společného nemáme. Ostatně, český stát nestavíme na „ruské ideji“…

Link